Nejistá sezóna

Dovolím si citovat přímo z filmu. Kdo mě zná, pochopí :-D_____Petr: ´´Tyjo představ si, co se mně včera stalo. Byl jsem u holiče a tam jednoho pána ranila mrtvice, normálně byl namydlenej. Chvíli sme ho křísili, nebylo to stejně nic platný. A pak přijela sanitka a doktor taky povídá: To už není pro nás, to je pro havrany. Tak přijel pohřebák, no řeknu tě, to je strašný, když ho dávaj do té rakve. Já jsem tam počkal, než ten pohřebák odjel a pak holič vyklepal ten ubrousek, co měl ten neboštík pod krkem a povídá: Další prosím!´´____Honza: ´´Hele, tak todle to sis vymyslel! Nekecej!´´____Petr: ´´No nevymyslel, to je pravda, nelžu tě.´´____Smoljak: ´´Nelžu tě, nelžu tě, jak to můžeš říct, čoveče???´´____Svěrák: ´´Je to jihočech.´´____Smoljak: ´´No jihočech, jihočech, ale on tak mluví i na jevišti a na jevišti se musí mluvit česky a né jihočesky.´´____Petr: ´´Já za to nemůžu.´´____Svěrák: ´´Ty Péťo, a když vy si v těch jižních Čechách pletete tě a ti, jak řeknete třeba tětiva?´´____Petr: ´´No my říkáme tětěva.´´ :-DDDD (02.06.2011)

"Já chci bejt spravodlivý a chci bejt demokrat!" Jestliže lze z tvorby Svěráka & Smoljaka něco označit alespoň zčásti za drama, tak právě Nejistou sezónu, byť zde nese pouze označení komedie. Nejblíž ale má asi k hranému dokumentu. Narozdíl od jiných "divadelních" kino filmů té doby jako Šašek a královna nebo Jonáš a Melicharová, které pouze předvádějí konkrétní divadelní poetiku v úpravě na filmové plátno, Smoljak v tomto snímku přináší i jisté poselství. Postupné "tání ledů" koncem 80. let umožnilo otevřený pohled na uměleckou cenzuru za minulého režimu, s odstupem času velice zajímavou problematiku, jež poznamenala tvorbu celé generace československých umělců. Zde v obrazu již uplynulých let ještě zažíváme absurdity, kdy si soudruzi z Ministerstva kultury museli dávat veliký pozor, aby se při své práci cenzorů a hodnotitelů nahlas nezasmáli (nezávidím jim prakticky v žádném směru). Pěkné divadelní ukázky jsou cenné nejen zdokumentováním herců DJC (Svěrák, Čepelka, Weigl, Brukner a další) na jevišti v době, kdy televize ještě stále nezaznamenala ani jedno představení DJC, ale mezi nimi i účastí pak brzy zesnulého Jaroslava Vozába (uhlobaron v závěrečné hříčce se smrtkou). V zákulisních scénách československý divák zase ocení i netradiční herecký casting zajímavých osob kulturního života (filmový režisér Karel Kachyňa, ředitel Supraphonu Jiří Šrámek). Velice cenný kousek tohleto! :-) (90%) (poprvé viděno v rámci Challenge Tour "30 dnů se světovou kinematografií" – 2018) (19.03.2018)

Nejvážnější (a možná nejlepší) film dnes už legendární autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Velmi nostalgický a zvláštní posmutnělou náladou oplývající autorský film o autorském divadle, divadle tzv. malých forem, který přesto zdobí tak typický svěrákovsko-smoljakovský nadhled a smysl pro humor. Velmi příznačně oba tvůrci akcentují především řetězec absurdit, se kterými se amatérský divadelní soubor při své umělecké pouti setkává. Nejistá sezóna je vůbec zajímavý filmový tvar, něco mezi stylizovaným hraným dokumentem a celovečerním filmem vypovídajícím otevřeně o politické situaci v minulém režimu. Jeden z nejsilnějších dokumentů doby. Je tak trochu zázrak, že takovýhle film mohl v roce 1987 vůbec vzniknout. Tak takové to tehdy bylo... (08.09.2011)

"Proč má technickej personál zase lepší šatnu než my herci?" Divadlo Járy Cimrmana bylo pro mne vždy zárukou inteligentního humoru, přičemž kritika rakouského mocnářství vždy neomylně směřovala do aktuálního stavu společnosti. Tím samozřejmě vznikaly souboje s režimem, které tento snímek poměrně věrně zachycuje. Nicméně mi poněkud uniká, proč jsem měl za socialismu možnost tento snímek třikrát vidět v kině, když tady údajně byla tak ohromná cenzura. Vždyť tohle šťourání do systému si o uložení do trezoru přímo říkalo, ale cenzor si patrně zapomněl klíče doma. Důležité je však to, že, kdybych to neměl jako člen komise zakázané, tak bych se řehtal jako pominutý celý film. Ono totiž je čemu, ale kdo si neprožil všechny souvislosti, tak si mezi smíchem pohodlně najde chvíle k vydýchání. (19.04.2014)

S přihlédnutím k době vzniku si "otcové Cimrmana" nečekaně dovolovali - takhle otevřeně poukazovat na nešvary a absurditu života v ČSSR. Soudruzi už naštěstí nebyli tolik ve střehu, soustředili se zvolna na výměnu kabátů, a tak je česká kinematografie bohatší o jeden skvost. Trochu komedie, trochu dokument, trochu hořké drama, trochu politická satira, každopádně film, který nabádá k smíchu i k zamyšlení. A samozřejmě nic pro lidi, co humor dua Svěrák/Smoljak nechápou. 85% (15.06.2010)