Počkáme si na smích
An Uncertain Season
Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Už to tenkrát začínlo trochu jít - dělat si srandu z ředitelů umění, kultury a ideologie. Je moc dobře, že toho "Cimrmani" využili právě v tomo teprve vznikajícím uvolňovaní, kdy byli onoho posměchu a sarkasmu plní. Později by to už buď nevzniko, nebo nebo by to v retrospektivním ohlížení ztratilo ten správný říz. ()
Nejvážnější (a možná nejlepší) film dnes už legendární autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Velmi nostalgický a zvláštní posmutnělou náladou oplývající autorský film o autorském divadle, divadle tzv. malých forem, který přesto zdobí tak typický svěrákovsko-smoljakovský nadhled a smysl pro humor. Velmi příznačně oba tvůrci akcentují především řetězec absurdit, se kterými se amatérský divadelní soubor při své umělecké pouti setkává. Nejistá sezóna je vůbec zajímavý filmový tvar, něco mezi stylizovaným hraným dokumentem a celovečerním filmem vypovídajícím otevřeně o politické situaci v minulém režimu. Jeden z nejsilnějších dokumentů doby. Je tak trochu zázrak, že takovýhle film mohl v roce 1987 vůbec vzniknout. Tak takové to tehdy bylo... ()
Je mi fuk, jestli je tohle film, dokument, vystříhaný záběry či co. Je to neskutečně vtipný "snímek" o který by rozhodně pro všechny cimrmanovské fandy byla škoda se ochudit. Jak to bývá, komedie je tu provázaná s vážnou linkou, jak to bývá, tak to funguje dokonale a jak už to u cimrmanů bývá, je to ohromná švanda. A ty střípky ze zákulisí prostě miluju. "Až půjdu přes Most Karla do Divadla Národa na Stěnu Čerta, uznám, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy." ()
Zajímavý pohled do zákulisí oblíbeného divadla, o jehož těžkých začátcích jsem neměl povědomí. Hezké připomenutí pasáží některých her a vtipné zákulisní scény. Kvitoval jsem, že se nevyhnuli ani vnitřním problémům divadla, jako dochvilnost či presence herců na zkouškách nebo spory mezi samotnou tvůrčí dvojicí. Že to nebylo jen takové veřejné brečení před národem typu "nikde nás nechtěli nechat hrát a ještě nás censurovali"... 100% ()
Tak tohle bylo naprosto dokonaly, tenhle film jsem videl poprve a fakt jsem necekal, ze to bude tak skvely. Celej film pusobi spis jak dokument, kde se stridave divame na ukazky z Cimrmanovo her a do zakulisi, kde herci rozmlouvaj, pripadne se dohadujou s komisi. Ze budou vtipny hry mi bylo jasny, ale ze bude tak zabavny sledovat herce, pripravujici se na dalsi predstaveni, jsem necekal, jenze diky Sverakovi a Smoljakovi je to tak skvele napsany, ze tu lita jedna hlaska za druhou. Co se tyce hercu, to je mozna jedina mala vytka, misty jim to nak zvlast neslo, ale nebylo to nic rusivyho. Perfektni komedie. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (43)
- Prakticky celý snímek byl natočen bez post synchronního zvuku, tedy „naživo“, což v době jeho vzniku nebylo tak časté. Ladislav Smoljak k tomu uvedl, že to je i z důvodu, „že to filmu dodává dokumentární charakter“. (mnaucz)
- Většina představení, která se ve filmu sehrála, mají špatnou podobu semináře. Např. v „Cimrmanovi v říši hudby“ přednáší Jaroslav Weigel, ale na židli sedí i Zdeněk Svěrák. To se však nikdy nemohlo stát, poněvadž se spolu v této hře střídali v roli Colonel. Dále v „Němém Bobši“ přednáší sice Miloň Čepelka, ale správně se v přednáškách alternace neliší, tedy správně by měl přednášet Ladislav Smoljak. V samotném „Poslu z Liptákova“ je seminář sám osobě špatně poskládán co se přednášek týče. Např. část přednášky o Univerzálním ptakopyskovi, kterou ve filmu přednáší Jan Hraběta, je ve skutečnosti přednášky představitel Hlavsy, tedy v době filmu Jaroslava Weigla nebo Miloně Čepelka. Fakticky by v semináři měli vystoupit pouze Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Zdeněk Svěrák a Jan Kašpar. (mnaucz)
- Josef Vondráček nemá s divadlem Járy Cimrmana nic společného, ke spolupráci na filmu byl přizván proto, aby ztvárnil postavu souboru Františka Petišku - obvodního lékaře z Brandýsa nad Labem, který v souboru působil období 1969 - 1978. Zemřel však v době, kdy už v souboru nepůsobil. (sator)
Související novinky
Letní filmová škola se blíží
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou… (více)
Reklama