Tři muži ve sněhu

Nie, nie a ešte raz nie. Chápem, že české predvojnové filmy nie sú vo väčšine prípadov žiadnym zázrakom, ale na určitý štandard kvality má divák i po toľkých rokoch nárok. A tá v Slavínskeho podpriemernom filme evidentne chýba. Nezachraňuje ju ani hŕstka vtedy populárnych hercov, z ktorých je väčšinou komentátorov vyzdvihovaný Hugo Haas, ku ktorého herectvu mám veľmi rezervovaný postoj. Nikomu z českých divákov nezazlievam, že sa na tejto komédii dobre pobavil, pretože aj ona patrí k českému kultúrnemu dedičstvu, ktoré je treba "opečovávat". Ale súčasne nechápem, prečo by som sa k tomu mal proti svojej vôli pridávať aj ja. (07.08.2023)

Čtyři postavy si dělají blázny z té páté, kterou je dlouhodobě nezaměstnaný akademik. Ten sice vyhrál kdejakou soutěž, projezdil celou Evropu (a stále hledá otcovský vzor), ale na cigarety mu musí dávat peníze matka. Slavínského natahované komedie sice moc rád nemám, ovšem tady film podrželi Haas a Plachta měrou vrchovatou. (17.04.2013)

Bez Haase by byla tahle komedie stěží poloviční, a i s ním jde spíše o průměrnější film. Námětem je klasická záměna osob, bohužel příliš jednorozměrná a lajdácky napsaná. Děj nemá čím překvapit a vtipnost z něj doslova vydupali vynikající Hugo Haas a Jindřich Plachta. Jaroslav Marvan se v ději sotva mihl a Věra Ferbasová zůstala trestuhodně nevyužita. (20.07.2020)

Příjemně nenáročná komedie s naivním až pohádkovým příběhem o hodném milionářovi a chudákovi, který ke štěstí přišel. Záměrné záměny, nedorozumění, rozdělování světa na chudé a na bohaté, to vše přivádí méně, či více vtipné situace a roztomilosti. A vše příjemně spěje ke zdárně šťastnému a optimistickému konci. Továrník Eduard Bárta (dobrý Hugo Haas) je hodňoučký, úspěšný a bohatý muž, který se z rozmařilosti vydává při horském pobytu za chudáka, aby zjistil stav rozdílu chování lidí k bohatým a chudým. Jan Náprstek (dobrý Jindřich Plachta), oddaný Bártův komorník, se na horách vydává za bohatého průmyslníka, učí se na lyžích, ale především stále slouží svému pánovi. Doktor Jaroslav Hájek (Vladimír Borský), smolař nemající práci, i když o ní tak sní, je na horách považován za milionáře a je mu poskytována nebývalá úcta. Z dalších postav: Věra Bártová (Věra Ferbasová), továrníkova dcerka, jež s Hájkem zažívá vzájemné zamilované sympatie, Julie Hubáčková (Zdeňka Baldová), trochu nevrlá Bártova hospodyně, Hájkova hodná matka (Ella Nollová), podbízející se ředitel hotelu Imperial (Franta Paul), svérázný vrátný téhož hotelu (Theodor Pištěk), a slečna Kašparová (Vlasta Hrubá) a paní Severová (Míla Reymonová), obě nadbíhající domnělému milionáři. Příjemné, nenáročné, vtipné, zábavné, i když naivní. (13.01.2012)

„A proč vy jste se nezúčastnila soutěže? Byla byste jistě dostala cenu, byli by vás poslali na 14 dní do Krkonoš, tam byste si vymkla nohu a zůstala tam ještě déle…“ Ale tolik štěstí mít jeden nemůže. Anebo ano? Jaroušek, „zpustlík, padouch, bídák a obchodník s děvčaty“ má najednou tolik štěstí, že neví, co s ním. A já bych byl také šťastný…kdyby měl Borský alespoň nějaké charisma, vtip či jiskru, ale toho jsem se v tomto filmu nedočkal. Snímek se až zoufale pomalu rozjíždí a ke konci ho Slavínský pro změnu zas zbytečně natahuje. Naštěstí „výplň“ nějaký ten humor přece jen nabízí, a to díky dvojce Haas-Plachta, kteří navzdory slaboučké látce přece jen tu a tam pobaví nějakým povedeným výstupem či hláškou. Takže podobně jako v případě např. Bílé vrány, Okénka, Přítelkyně pana ministra či Právě začínáme to bude zas jen průměr (i když lepší) pro komedii Vladimíra Slavínského. „Taky máte docela hezký pokoj. To ujde.“ - „Líbí se vám?“ - „Ovšem. Já ovšem nemám ve svém pokoji koberec, ale…ale za to zase nemám ani lustr.“ (05.01.2020)