Madla z cihelny

Ze začátku jsem byl z této rozverné komedie úplně nadšený. I když to slovo v souvislosti se starými českými filmy nerad požívám, tak musím napsat, že tolik skvělých "hlášek" jsem už hodně dlouho neslyšel. Navíc se mi mimo Huga Haase velice líbila Lída Baarová, jejíž Madla z cihelny je ... prostě Madla z cihelny. Nakonec mé 100% hodnocení rozbil přeci jen předvídatelný konec a fakt, že zápletka je příliš tradiční a banální. (19.11.2003)

Příjemná konverzační komedie s několika hudebními čísly. Film by se dal označit za malou českou My Fair Lady. Snímek stojí za zmínku i dnes díky ústřednímu hereckému trojlístku Haas, Nedošínská, Baarová. Nejlépe vystihujícím přívlastkem filmu by bylo něco jako: „Jak chudé děvče a její matinka ke štěstí a penězům přišly“. Po začátku plném "hlášek" z úst Nedošínské a Haase začíná film trochu lapat po dechu. (03.05.2006)

Zbytečně dlouhé, některé scény i na 30. léta se táhnou jak smrad (nebo med, podle libosti), zbytečně se spousta věcí okecává, která je všem jasná, a oni si to ne a ne nějak naznačit, aby nakonec místo srdceryvné usmiřovací scény následoval šílený střih o pár let později... Postavy se často chovají jako pitomci, a pokud jde o tu část jakoby Pygmalion, tak Falešná kočička je daleko zábavnější. Co je tristní, že chvílemi tu nefunguje ani charisma Hugo Haase (ačkoliv si myslím, že většinu těch fórků, vtípků, dvojsmyslů a skvělých střihů vymyslel on), ale to jen proto, že prostě nemá co hrát. Příště by to možná chtělo méně scenáristů a více střihů a údernějších dialogů. Nejlepší scénou tak je nadávající sluha, naopak sólo Lídy Baarové, kde ke konci vysvětluje, jak nikomu nezáleželo na jejím srdci, jen odkrývá, jak afektovaně hysterické hraní předváděla, a že herečkou byla asi tak jako Aňa Geislerová (jakože Aňa fakt herečka není, spíš jen hérečka). (02.06.2018)

Slavínský tvořil pro obyčejné lidi, kterým se jeho filmy přes jistou dávku naivity líbily; aťsi to byla "červená knihovna", většina z nich je dělána skutečně na profesionální úrovni, je nutno však přiznat, že velkou roli v tom hrál výběr herců. A Hugo Haas byl v roli strýčka, který se snažil vychovat zdravého synovce a očerstvit šlechtický rod novou krví, skutečně zase a jako vždy skvělý. Baarové role chudých dívek z lidu seděly, její proměna a la Pygmalion je možná trošku násilná, ale přesto ji považuji za sympatičtější herečku než Mandlovou; zde mi ani tolik nbevadil Vladimír Borský, který většinu dalších rolí zahrál o něco hůř. Vynikající je ovšem Nedošinská, některé její hlášky rozevřou člověku bránice. Rozmilý byl A. Třebovský v roli komorníka... (07.03.2016)

Prostinký příběh, natočený režisérem Vladimírem Slavínským, v lecčems připomíná slavné pygmalionovské schéma, přičemž tím, kdo byl nakonec převychován, není zanedbaná chudá holka, jak by se mohlo zdát, ale poněkud natvrdlý šlechtic, kterému se na stará kolena zapalují lýtka. Nic extra. Ovšem nebýt Olgy Scheinpflugové, která původní divadelní hříčku vybavila silným ironickým nadhledem – všimněte si, kolik veskrze banálních situací je vzápětí dekonstruováno prostřednictvím sarkastických poznámek a postranních úšklebků. Tomuto předurčení nejlépe vyhovuje fascinující Haas, který v masce, odpovídající minimálně o dvě generace starším mužům, rozehrává jeden ze svých fenomenálních hereckých koncertů, podepřený zčásti vynikající Antonií Nedošinskou v obvyklé roli jadrné dryáčnice se srdcem na dlani. Lída Baarová tu po Haasově boku zahájila svou úspěšnou kariéru oslňující filmstar, k čemuž nebylo zatím nutné přidávat cokoli navíc; ostatně sex-appelu měla Baarová v těchto letech na rozdávání a ve filmu získala nejednu příležitost prokázat svůj mimořádný půvab. Jak snadné je podlehnout krásným ženám... Anebo měl pravdu Tristan Bernard, když kdysi prohlásil, že nejjistějším lékem proti pokušení je – podlehnout mu? (03.10.2008)