Madla z cihelny

Prostinký příběh, natočený režisérem Vladimírem Slavínským, v lecčems připomíná slavné pygmalionovské schéma, přičemž tím, kdo byl nakonec převychován, není zanedbaná chudá holka, jak by se mohlo zdát, ale poněkud natvrdlý šlechtic, kterému se na stará kolena zapalují lýtka. Nic extra. Ovšem nebýt Olgy Scheinpflugové, která původní divadelní hříčku vybavila silným ironickým nadhledem – všimněte si, kolik veskrze banálních situací je vzápětí dekonstruováno prostřednictvím sarkastických poznámek a postranních úšklebků. Tomuto předurčení nejlépe vyhovuje fascinující Haas, který v masce, odpovídající minimálně o dvě generace starším mužům, rozehrává jeden ze svých fenomenálních hereckých koncertů, podepřený zčásti vynikající Antonií Nedošinskou v obvyklé roli jadrné dryáčnice se srdcem na dlani. Lída Baarová tu po Haasově boku zahájila svou úspěšnou kariéru oslňující filmstar, k čemuž nebylo zatím nutné přidávat cokoli navíc; ostatně sex-appelu měla Baarová v těchto letech na rozdávání a ve filmu získala nejednu příležitost prokázat svůj mimořádný půvab. Jak snadné je podlehnout krásným ženám... Anebo měl pravdu Tristan Bernard, když kdysi prohlásil, že nejjistějším lékem proti pokušení je – podlehnout mu? (03.10.2008)

Ze začátku jsem byl z této rozverné komedie úplně nadšený. I když to slovo v souvislosti se starými českými filmy nerad požívám, tak musím napsat, že tolik skvělých "hlášek" jsem už hodně dlouho neslyšel. Navíc se mi mimo Huga Haase velice líbila Lída Baarová, jejíž Madla z cihelny je ... prostě Madla z cihelny. Nakonec mé 100% hodnocení rozbil přeci jen předvídatelný konec a fakt, že zápletka je příliš tradiční a banální. (19.11.2003)

Z filmů pro pamětníky určitě jeden z těch nejslabších a to říkám jako někdo, kdo má snímky z této éry ve velké oblibě. Nedošinská je mi nesympatická úplně ve všem, mladá Baarová zde hraje retardovanou Madlu strašně naivně, o nějakém ději se snad ani mluvit nedá a tak z bídy vše tahá pouze výborný Hugo Haas, ten nezklame nikdy. Dvě a půl hvězdičky. (02.05.2021)

Zbytečně dlouhé, některé scény i na 30. léta se táhnou jak smrad (nebo med, podle libosti), zbytečně se spousta věcí okecává, která je všem jasná, a oni si to ne a ne nějak naznačit, aby nakonec místo srdceryvné usmiřovací scény následoval šílený střih o pár let později... Postavy se často chovají jako pitomci, a pokud jde o tu část jakoby Pygmalion, tak Falešná kočička je daleko zábavnější. Co je tristní, že chvílemi tu nefunguje ani charisma Hugo Haase (ačkoliv si myslím, že většinu těch fórků, vtípků, dvojsmyslů a skvělých střihů vymyslel on), ale to jen proto, že prostě nemá co hrát. Příště by to možná chtělo méně scenáristů a více střihů a údernějších dialogů. Nejlepší scénou tak je nadávající sluha, naopak sólo Lídy Baarové, kde ke konci vysvětluje, jak nikomu nezáleželo na jejím srdci, jen odkrývá, jak afektovaně hysterické hraní předváděla, a že herečkou byla asi tak jako Aňa Geislerová (jakože Aňa fakt herečka není, spíš jen hérečka). (02.06.2018)

Je to zcela jistě jeden z nejhorších filmů zlatého fondu první republiky, zároveň je to ale zajímavá příležitost k úvahám nad člověkem své doby. Především by mě zajímalo, kdo byl diváckou cílovou skupinou. Kdo se necítil uražený satirou na úkor chudých, kteří mohli své děti sotva uživit, byl přitom však dostatečně prostý, aby pro něj fiktivní přání aristokratických kruhů změnit svůj osud za pomoci toho, co je pro chudého přítěží, mohlo být vůbec dostatečně aspirtivní, a nakonec současně tak bystrý a otevřený, aby překonal výsměšný kontext předestřených majetkových rozdílů spojených napevno a úmyslně s mentální způsobilostí a stylem chování a byl ochoten přijmout, že množství peněz skutečně nemá vliv na dokonaný pocit lidského štěstí? Těžko soudit. Příběh prostinký až primitivní snad mohl nakonec nejvíc zaujmout udatné čtenářky červené knihovny pokročilého věku, které se ve vlastním životě nepotýkaly ani s jedním z nastíněných problémů, ale zvykly si oddávat se při četbě či v kině nejrůznějším, i hodně vzdáleným snům… ;) (01.01.2022)