Madla z cihelny

Ze začátku jsem byl z této rozverné komedie úplně nadšený. I když to slovo v souvislosti se starými českými filmy nerad požívám, tak musím napsat, že tolik skvělých "hlášek" jsem už hodně dlouho neslyšel. Navíc se mi mimo Huga Haase velice líbila Lída Baarová, jejíž Madla z cihelny je ... prostě Madla z cihelny. Nakonec mé 100% hodnocení rozbil přeci jen předvídatelný konec a fakt, že zápletka je příliš tradiční a banální. (19.11.2003)

Slavínský tvořil pro obyčejné lidi, kterým se jeho filmy přes jistou dávku naivity líbily; aťsi to byla "červená knihovna", většina z nich je dělána skutečně na profesionální úrovni, je nutno však přiznat, že velkou roli v tom hrál výběr herců. A Hugo Haas byl v roli strýčka, který se snažil vychovat zdravého synovce a očerstvit šlechtický rod novou krví, skutečně zase a jako vždy skvělý. Baarové role chudých dívek z lidu seděly, její proměna a la Pygmalion je možná trošku násilná, ale přesto ji považuji za sympatičtější herečku než Mandlovou; zde mi ani tolik nbevadil Vladimír Borský, který většinu dalších rolí zahrál o něco hůř. Vynikající je ovšem Nedošinská, některé její hlášky rozevřou člověku bránice. Rozmilý byl A. Třebovský v roli komorníka... (07.03.2016)

Ani Hugo Haas se svou tradičně vysokou úrovní herectví, prošpikovanou jako vždy nejrůznějšími průpovídkami, tuhle chatrnou historku nezachrání. Dosti komický je taky pohled na bosonohou Lídu Baarovou, hrající prostou venkovskou dívku. Ne že by to nesvedla zahrát, i když je tu ještě překvapivě hodně prkenná, ale stejně jí to nejde věřit. (14.08.2009)

Pohádka o tom jak chudá dívka ke štěstí a lásce přišla. Takový naivní příběh s velmi jednoduchou zápletkou. Film na svých bedrech nese opět skvělá Antonie Nedošínská, její hlášky neměly chybu, a samozřejmě Hugo Haas jako onen bohatý baron. Kupodivu tu Lída Baarová nebyla až natolik výrazná. Ale ta její afektovanost mi trošku vadila. (05.05.2021)

Je to zcela jistě jeden z nejhorších filmů zlatého fondu první republiky, zároveň je to ale zajímavá příležitost k úvahám nad člověkem své doby. Především by mě zajímalo, kdo byl diváckou cílovou skupinou. Kdo se necítil uražený satirou na úkor chudých, kteří mohli své děti sotva uživit, byl přitom však dostatečně prostý, aby pro něj fiktivní přání aristokratických kruhů změnit svůj osud za pomoci toho, co je pro chudého přítěží, mohlo být vůbec dostatečně aspirtivní, a nakonec současně tak bystrý a otevřený, aby překonal výsměšný kontext předestřených majetkových rozdílů spojených napevno a úmyslně s mentální způsobilostí a stylem chování a byl ochoten přijmout, že množství peněz skutečně nemá vliv na dokonaný pocit lidského štěstí? Těžko soudit. Příběh prostinký až primitivní snad mohl nakonec nejvíc zaujmout udatné čtenářky červené knihovny pokročilého věku, které se ve vlastním životě nepotýkaly ani s jedním z nastíněných problémů, ale zvykly si oddávat se při četbě či v kině nejrůznějším, i hodně vzdáleným snům… ;) (01.01.2022)