Kamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
Ladislav Pešek, Jindřich Plachta, František Kreuzmann st., Hana Vítová, Jaroslav Marvan, Gustav Nezval, Theodor Pištěk, Ella Nollová, Jarmila Šmídová (více)Obsahy(1)
Řina Weberová, dcera penzionovaného plukovníka, je majitelkou nevalně prosperujícího fotoateliéru. Její postarší přítel, bankéř Václav Novák, ji tajně finančně podporuje, neboť je do ní zamilován. Řina se jednoho dne setká s kamarádem z dětství, Vincencem Špačkem, který v Praze nastoupil vojenskou službu. Podnikavý Vincenc s nerozlučným spolubojovníkem Vendelínem Křídlem udělají Řininu ateliéru velkou reklamu ve vojenské posádce, takže vojáci se k Řině jen hrnou, aby je vyfotografovala. Jednou se tam objeví i nadporučík Novák a okamžitě se do Řiny zamiluje. Řinin otec zjistí, že dceru navštěvuje bankéř Novák, a chce, aby se s ní oženil... (ČSFD)
(více)Recenze (22)
Je to většinou milé a příjemné dívat se na komedie z této prvorepublikové éry, ale sám bych Armádní dvojčata viděl a ohodnotil spíše jako lepší průměr. Průměr, který do toho poměrně lepšího ve své kategorii pravidelně pozvedává dvojice v podání Ladislava Peška a Jindřicha Plachty. Ty dva člověk rád vidí a většinou, když jsou přítomni na scéně, starají se svými dialogy, jejím podáním a různými situacemi o slušnou zábavu. Ten zbytek se točí často kolem tradiční romantické limonády a tempo filmu včetně humorných eskapád z dnešního pohledu už neoplývá zrovna svižností, spíše na mě působilo na čistou komedii občas jakoby až spomaleně. Rovněž mi připadalo, že ze samotného prostředí fotoataliéru, do níž se chodí denně fotit spousta lidí v čele s vojáky, šlo ohledně těch vtipných situací, příhod a gagů vytřískat určitě ještě víc, vrátaně přítomných rekvizit. Jedinečná komedie, ke které bych se chtěl v budoucnu znovu vracet, se v tomto případě rozhodně nekoná, ale v některých scénách na jedno zhlédnutí mě docela potěšila. [60%] ()
Filmu, který měl programově získávat sympatie pro vojáky a československou armádu, se ujala výrobna Nationalfilm. Předpokládalo se, že na veselé hříčce se nedá nic zkazit, a proto byli do režisérských pozic uvolněni Čeněk Šlégl, herec a jeden ze spoluautorů scénáře, a střihač Jiří Slavíček. Oba byli nadmíru rozumní a v hereckém obsazení příliš neexperimentovali. Hlavní role byly svěřeny Jindřichu Plachtovi a Ladislavu Peškovi, kteří poněkud rozpačité dílko doslova zachránili před hrozícím krachem. Hana Vítová si tu kromě několika líbivých písniček střihla dokonce delikátní, jemně erotickou scénu ve vaně. Znalci smíchovského operetního repertoáru zajisté tuší, že námět si tvůrci vypůjčili z úspěšné hudební komedie Josefa Stelibského Nám je hej. ()
Klasická Stelibského opereta Nám je hej ve svém filmovém přepisu nabízí čistou esenci českého populárního filmu druhé poloviny 30. let. Hlavními komiky jsou Plachta a Pešek, vzájemně si konkurujícími milovníky Marvan (otec) a Nezval (syn). Milostným objektem není nikdo jiný, než půvabná majitelka fotografického závodu Hana Vítová. V epizodkách nechybí samozřejmě Pištěk, Trégl nebo Kreuzmann, též moje lásky Majva Červená či Mary Norrová. V čem je tedy zádrhel? Snad pouze v tom, že sympatie směřující k Čs. armádě poněkud zakrývají fakt, že jde operetu a hudby je tu skutečně poskrovnu. ()
Ne že by nebylo čemu se pousmát, ale bylo to takové od začátku průhledné, starý seladon a mladá slečinka, mladý nadporučík a mladá slečinka, starý seladon a mladý nadporučík = otec a syn; z čehož vyplynulo, že starý utře hubu. Ovšem aby ten film měl v prostředku pokračování, nesměl chtít syn vidět otcovu milenku a otec zase synovu - tedy na fotografiích. Všechno zasazeno do prostředí fotografického ateliéru, který si zřídila "armádní dvojčata" v rámci povinné vojenské služby. Uniformy a pár pochodujících vojáčků, resp. klientů fotoateliéru, to bylo jediné, co vojnu vzdáleně připomínalo. Takže to asi měl být film, propagující armádu, ale tento námět byl úplně zbytečný a klidně by sedal vsunout do civilního života. Theodor Pištěk jako perevoschodítělstvo byl ovšem výborný, Plachta s Lálou průměrní, Vítová spíše podprůměrná stejně jako Gustav Nezval. ()
Prvorepubliková romantická komedie z vojenského prostředí, které spojí dva kamarády, Ladislava Peška a Jindřicha Plachtu k podnikání ve fotoateliéru. Druhá dějová linie se odvíjí kolem milostného trojúhelníku, v němž o přízeň fotografky Hany Vítové usilují, aniž by o sobě navzájem věděli, otec a syn v podání Jaroslava Marvana a Gustava Nezvala. Herecké výkony nejsou nijak excelentní, příběh je velmi jednoduchý, ale díky řadě zmatků a nedorozumění jsem si užila dost legrace a vtipných situací. Také hudební stránka filmu nebyla nejhorší. I tak bych doporučila film spíše pamětníkům. ()
Galerie (8)
Photo © Nationalfilm
Zajímavosti (2)
- Jindřich Plachta se v roce uvedení filmu objevil ještě v dalšcíh 12 filmech. (M.B)
- Objekt kasáren, ve kterých se odehrává velká část filmu, jsou bývalá Štefánikova kasárna na Smíchově, dnes sídlo Krajského i Obvodního soudu. (sator)
Reklama