Vysoké podpatky

Jeden z najlepších Almodóvarových filmov, aj keď nie ten najlepší. Podobné témy Almodóvar využíva vždy a sú tam muži čo sa obliekajú ako ženy, alebo jedna dôležitá scéna, ktorá vôbec nie je ukázaná len sa povie, že sa stala. Toto čo som napísal použil režisér aj teraz. Keď vidíte jeden jeho film ako by ste videli všetky (aj keď sú aj výnimky). Tacones lejanos (High Heels) ma bavil a vzťahy jednotlivých predstaviteľov boli zaujímavé. Ono tento film niekedy išiel do ľahkej komédie aj keď neviem či to bolo zámerom, alebo je to druhotný produkt. Herecké výkony sú nadpriemerné, zápletka je zložitejšia ako sa na prvý pohľad môže zdať, preto je tento film slušný a investícia času do jeho pozretia sa oplatí. (15.11.2015)

Všechny znaky Almodóvarovy tvorby jsou sice přítomné, ale k jeho vrcholným filmům to má hodně daleko. Dal jsem mu 45 minut na to, aby mě vlákal do světa svých hrdinů, ale asi jsem mu za to nestál, protože s přibývajícími minutami jsem k těm postavám a jejich problémům cítil čím dál větší lhostejnost. Opět jde o vztahovou záležitost, kde se prodávají emoce jak v nějaké latinoamerické telenovele, opět hrají prim ženské postavy, které Almodóvar umí mnohem líp než ty mužské, znovu se objevuje motiv transvestie atd., ale co naplat, kdyby Almodóvar točil snímky na téhle úrovni, hvězdou festivalového publika by se určitě nestal. V červeném poli je tenhle kousek především kvůli režisérovu renomé a jeho početnému fandomu. Celkový dojem: 40 %. Jsou filmy, které vás nudí tak, že spěcháte, abyste se co nejdřív seznámili s pointou, a jsou takové, kde vás už vyústění příběhu ani nezajímá. A já jsem cítil spíš to druhé... (25.05.2012)

Je mi záhadou, kde všichni vidí tu komediálnost, celé je to spíš postavené na hlavu a absurdní. Pedrovou doménou je však propojení těchto nepochopitelných životních příběhů do komplexního příběhu, který téměř každého "sebere". Je pravda, že film je nastajlován do červené barvy, ale nedokážu si vysvětlit proč zrovna tenhle film takhle přikrášlovat. Jeden z filmů, kterým Almodóvar odstartoval svoji dekádu pravděpodobně nejlepších evropských filmů. (07.09.2013)

Přepsáno v březnu 2020. Vzdalující se podpatky je strastiplným překonáním překážek při smíření vztahu matky s dcerou. Lze tu sice zaznamenat paralely k jiným filmům, Bergmanova Podzimní sonáta je dokonce citována, ale není to podstatná věc pro film Pedra Almodóvara. Ten opět podniká expedici do středu niterných pocitů přes nadnesenou formu kriminálního thrilleru. Konfrontace pocitů vyvěrá z nejintimnější úzkosti, bolest se v zoufalství přiznává k slzám. Rozervanost vztahu je dílem vzájemného soupeření, snaživého kopírování, nedostatečné pozornosti, nenaplněného očekávání a též pocitu viny, restaurování je možné jen vykoupením sebeobětováním, nejupřímnější to akt lásky. Příběh je výstřednější, provokativní, zlehčující a sarkastický, niterná podstata pocitového rozpoložení je odhalena a vystavena na oltář neukojitelně vybarvené Almodóvarovy žádostivosti. Hlavní postavou exploze úzkosti je Rebeca Giner (velmi zajímavá Victoria Abril, jako menší a mladší Rocío Muñoz-Cobo), hlasatelka televizních zpráv. Celý dosavadní život se odehrává ve ctižádostivé snaze, ta má vést k upoutání pozornosti a konejšivým slovům uznání, je to jediné místo vhodné ke znovuzrození. Jen trable s muži se musí naučit řešit méně destruktivním způsobem. Příčinou exploze niterné úzkosti je Becky del Páramo (vynikající Marisa Paredes), populární zpěvačka a matka Rebecy s nedostatečnou péči dětského poznávání světa. Uhýbá se před možností výčitek, přesto je jen smíření osvobozující. Hlavní mužskou postavou je Letal alias Hugo alias Juez Domínguez (zajímavý Miguel Bosé), v kabaretních výstupech Becky napodobující transvestita, natěšený narkoman a soudce, vyšetřující krvavý zločin. Spravedlnost využívá své další role k pátrání i niternému uspokojení. Láska kvete bizarním soustředěním touhy. K výraznějším postavám patří také Manuel Giner (příjemný Féodor Atkine), manžel Rebecy, bývalý novinář a současný šéf televizní stanice. Ženská láska není určená k trvalému užívání. Z dalších rolí: ze zmizení milence zmatená a Rebece ve vězení pomáhající sociální pracovnice Paula (Cristina Marcos), televizní moderátorka zpráv pro hluchoněmé a Manuelova nejnovější milenka Isabel (Miriam Díaz-Aroca), cyničtější a dominantnější nevlastní Rebečin otec Alberto (Pedro Díez del Corral), soudcova radící matka (Mayrata O'Wisiedo), Beckyina sekretářka Margarita (Anna Lizaran), či přirozená autorita mezi uvězněnými ženami, ztepilá Suzanna (Bibiana Fernández). Vysoké podpatky, či přesněji Vzdalující se podpatky, jsou narcistní výstředností černého humoru, zlehčujícím sarkasmem a prozářenou kresbou niterného rozvratu v úzkosti a vůni vášně. Zábavná extravagance. (14.03.2011)

Viac zaujímavé, ako dobré, ale pre Almodovarových fanúšikov povinnosť a možno aj taký malý kult. Lenže pokiaľ ste už tých jeho filmov videli viacero, tak Vás Vysoké podpatky asi ničím neprekvapia. Je to trochu nefér, pretože som ich videl až po jeho novších snímkach, ktoré sú logicky už viac repetitívne, ale s tým nič neurobím. Takže je to farebné, ťažko melodramatické, ukecané až až, nepravdepodobné, skáče sa v čase a stále ma to dosť bavilo. Čiže klasický Pedro. Také malé bonusy mimo deja sú už dnes strašidelná dobová ženská móda a Javier Bardem v malej úlohe kameramana v štúdiu správ. Ešte mi nedá nevyjadriť sa k tunajšiemu obsahu, ktorý je spoileroidný až až a asi by sa mal niekto zamyslieť nad tým, čo sa tu má uverejniť. (01.09.2013)