Vysoké podpatky

Je mi záhadou, kde všichni vidí tu komediálnost, celé je to spíš postavené na hlavu a absurdní. Pedrovou doménou je však propojení těchto nepochopitelných životních příběhů do komplexního příběhu, který téměř každého "sebere". Je pravda, že film je nastajlován do červené barvy, ale nedokážu si vysvětlit proč zrovna tenhle film takhle přikrášlovat. Jeden z filmů, kterým Almodóvar odstartoval svoji dekádu pravděpodobně nejlepších evropských filmů. (07.09.2013)

Almodóvar odkazuje na Bergmanovu Podzimní sonátu, ovšem její genialitě se nepřiblížil. Bergman oprostil příběh od všeho smetí, a ukazuje vztah dominantní sobecká matka - submisivní dcera ve celé své brutální nahotě. Naopak Almodóvar ho plní zbytečným smetím, někdy až trapným (tanec ve vězení), a zakončuje ho slzavým sentimentálním závěrem (obětování se). Přitom je zde mnoho skvělých nápadů, které by unesly celý film. Dcera fixovaná na matku má sex s transvestitou imitujícím její matku - tento motiv se měl rozvíjet, nikoliv ta telenovela s vraždou. (02.04.2013)

Byly zářivé šaty herců nové, nebo snad byly vyprány v Perwollu? Ne, ty musely být nové! Z těch výrazných barev, hlavně ze zářivě červené, mi až přecházel zrak. Po vizuální stránce to byla opravdu pastva pro oči, po obsahové stránce bylo zajímavé sledovat, jak se Almodóvar popere s předlohou dějově připomínající telenovelu, zvládl to opravdu bravurně. Zajímavý film, ale bohužel na 5* mu malinko něco chybělo a k závěru, kdy už jsme znali pravdu, tam chyběl poněkud rychlejší spád. (15.05.2012)

----- "Já jsem ho nezabila. Člověk nezabije manžela dcery dva dny před premiérou.“ ----- VELICE slibně rozehraná a sympaticky komplikovaná zápletka selhává v okamžiku, kdy má v úmyslu ohromit. Konfrontace matky a dcery a vývoj jejich neurovnaného a rozporuplného vztahu jsou vylíčené zcela uvěřitelně a obsahují hodně silné momenty, kriminální linie spoluvytváří osobitou atmosféru a v podstatě jí nemám co vytknout ... Jenomže v příběhu se vyskytuje (kromě jiného) ještě jedna důležitá osoba, jejíž pravá identita je posléze odhalena. K tomu bych chtěla podotknout, že ačkoli občas bývám dosti naivní až mírně natvrdlá, tentokrát mě vývoj událostí nepřekvapil. To ovšem nic nemění na tom, že mě značně otrávil … Nejde ani tak o fakta jako o styl, jakým mně byla předhozena. Téhle hře nějak nejsem schopná na sto procent uvěřit. P.S.: ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- Nehledě na to, že ona nejmenovaná osoba je mi paradoxně sympatičtější v úvodu snímku nežli po odkrytí její řekněme "serióznější“, až přespříliš uhlazené stránky … asi mám špatný vkus … ;-) (08.02.2011)

Je to hlavně dokonale vedená kamera a skvělý "design" celku, který jinak poměrně typický almodovarovský produkt posílá nahoru. Oproti Pedrovým začátkům už jsou příběh i postavy méně chaotické, ne tak bizarní. Podpatky jsou nefalšovaným předělem mezi Almodóvarem začátku let osmdesátých (starší filmy se zatím nedají sehnat) a tím dnešním, už (možná) více zkomercializovaným a od dob Volveru i více sledovaným. (20.09.2011)