Ve jménu otce

Ve jménu všech otců, synů i duchů, které znám, přísahám, že neznám uhrančivějšího hereckého čaroděje než toho jménem Daniel Day-Lewis, a zapřísahám vás, abyste při slovech "vězeňské drama o nespravedlivě odsouzeném" zapomněli na Shawshank i Monte Crista (ani to nejmenší proti nim, obojí mám moc ráda), a spíš si vzpomněli na dílo krajana Jima Sheridana, jistého Oscara Wildea, Baladu o žaláři v Readingu, protože ten syrově úzkostný a autentický pocit toho, kdo sice není ani svatý ani anděl, ale nezaslouží si dívat se na vězeňské mříže z té horší strany (případně něco ještě horšího), je v obou případech stejně intenzivní. A už jen nesměle poprosím o to, abyste věnovali tichou vzpomínku všem, v kterých křižácké tažení jakéhokoli hnutí našlo obětní beránky. Nemusí vůbec obsahovat slova "ve jménu otce," říct "ve jménu lidskosti, naděje a nejobyčejnější slušnosti a úcty k tomu druhému, kéž se nám podaří jednou dosáhnout toho, abychom na podobné příběhy vzpomínali už jen jako na smutnou minulost," úplně postačí. (06.04.2008)

Není to sladce ubíhající pohádka o nespravedlivě uvězněném človíčkovi, který se snaží dostat ven. Je to příběh člověka, který je drsnými prostředky v politické konstalaci tak zoufalé, jaká jen mohla v Irsku v té době být, přinucen přijmout trest za něco, co nespáchal. Opravdu hodně depresivní ale skvěle natočený film, který skýtá zas trochu jiný pohled na IRA a na obyčejné lidi, kteří byli do toho všeho vtaženi, ať chtěli nebo ne. Kdo uznává pana Day-Lewise jako mimořádného herce a neviděl tenhle film, má co dohánět - úžasný výkon. (12.03.2005)

"Terorismus. Známé slovo objevující se dnes v novinách téměř dennodenně. Člověk si pod ním představí nějakou extremistickou skupinu, která odpálí bombu v nákupním centru. Existuje ale ještě jeden druh terorismu, mnohem používanější a hroznější, přesto naprosto přehlížený; terorismus vlády na občanech. Vztah států v Evropě k ostatním byl v tomto ohledu řadu let narušený. Stačí si vzpomenout na kolonie v Africe, Hitlerovo Německo, Francii po občanské válce. A přesně o tomto druhu terorismu je i tento film." Nějak takhle nám film Ve jménu otce uvedl náš profesor z gymnázia. A já po shlédnutí musím říct, že měl chlapík pravdu. I přes hlavní zápletku točící se kolem výbuchu bomby v londýnském baru, je hlavní pointa ukryta někde jinde; v právu státu chovat se vůči i nevinným podezřelým se vší krutostí. A není to jen otázka historie, vzpomeňme si na Guantanamo a Georgem W. Bushem vydaný Patriot Act, podle kterého Američani můžou zatýkat po celém světě osoby podezřelé z terorismu. "Jsem nevinný. Strávil jsem ve vězení 15 let za něco, co jsem nikdy neudělal. Viděl jsem umírat svého otce ve vězení kvůli něčemu, co nespáchal. A tato vláda stále tvrdí, že je vinný. Chci jim jen říct, že dokud můj otec nebude uznán nevinným, dokud lidé obvinění v tomto případě nebudou uznáni nevinnými, dokud vinní nebudou předvedeni před spravedlnost, budu pokračovat v boji. Ve jménu svého otce a pravdy." Poprvé a na dlouhou dobu možná naposledy se mi stalo, že lidé v kině začali po skončení promítání tleskat. Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem v poslední době viděla. (29.01.2008)

Filmy o IRA mám rád a tento příběh podle skutečné události o irském zlodějíčkovi Gery Conlonovy, který byl roku 1974 křivě obviněný a následně odsouzený k doživotnímu trestu za bombový útok na londýnský bar, patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl doposud možnost shlédnout. Můj oblíbenec ( stejně jako Sheridanův ) Daniel Day - Lewis zde exceluje. Tato role mu byla ušitá přímo na míru. Je nesmírně silným zážitkem a zároveň potěšením sledovat ( po celou dobu snímku ) jeho proměnu z lehkovážného frajerského zlodějíčka, přes částečnou rezignaci nad osudem ve vězení až po konečnou nesmírně silnou touhu a vůli po očištění sebe sama a především památky svého otce, který ve vězení umírá. In the name of the father je nesmírně silný příběh s mistrně zachycenou atmosférou tehdejší doby, brilantní Bizioneho kamerou, vše umocněno výrazným hudebním doprovodem Trevora Jonese. p.s. scéna, kdy vězni zapalují noviny a házejí je z oken dolů, mně vehnala slzi do očí.... (18.11.2008)

Všeobecně filmy "podle skutečných událostí" stojí za hovno, protože už jen ten fakt, že se to opravdu "přesně tak" stalo je pro mne docela nevěrohodný. Neříkám, že tomu tak bylo tady, no všeobecně, i když samozřejmě čest výjimkám. Gerry, irský světec a dobromil, navštíví UK, hledá dobrodružství, sám sebe a co by Ir má to štěstí, že zaujme Angličany v pravém slova smyslu. Ti ho v méně královny pozvou na tradičný UK. čajíček a předvedou mu anglickou pohostinnost, no Gerry, kterému v žilách proudí pravá Irská krev má na to odlišný názor a tradičná UK. pohostinnost, která trvá par let, sem mu jaksi nelibí. Po tom co se jeho pobyt v anglickém království končí, vezme tužku, papír a sepíše své memoáry. 7/10 (03.02.2012)