Toto hrdina

Dormal už svojím debutom dal najavo, že bude svojským autorom a nie každému padne jeho poetika do nôty. Mne skôr práve nesadla tá poetika, naopak ma zaujala nechronologická štruktúra rozprávania. Čiže ani neviem, ako hodnotiť. Ale veľké plus film dostáva za to, že som tu spoznal belgickú dvojníčku Božidary Turzonovovej. Toto si síce myslí, že v živote nič nezažil, ale po celý svoj lifetime mal obsesiu jednou ženou a jedným mužom. Síce išlo o protichodné pocity, ale ako premárnený život, aj podľa toho, čo sme videli, by som to nevidel. 70% (17.11.2022)

Zaujímavý Dormaelov debut o výmene dvoch bábätiek, zámene totožností, s menami Thomas a Alfréd, chlapci o tom vedia, jeden z nich, Alfréd, sa vyhráža Thomasovi, aby držal jazyk za zubami. Na začiatku vidím mŕtvolu, ktorá na podobný princíp, ako v Sunset Boulevard, vyrozpráva svoj príbeh vo fascinujúcich f-l-a-s-h-b-a-c-k-o-c-h, spôsobom, aký bude pripomínať ďalšiu režisérovu tvorbu, t.j - vizuálna stránka s brilantným scenárom + všetko, čo k tomu patrí, t.j - herecké výkony, hudba, kamera, strih... I napriek pozitívnym reakciám ku všetkým neskorším filmovým počinom - Jaca van Dormaela, sa nemôžem zbaviť pocitu, že jeho debut na mňa pôsobí trochu zvláštnym spôsobom, rozťahane, komplikovane, vadilo mi napríklad, i-n-c-e-s-t medzi súrodencami, aj keď očividne neboli pokrvní, mohol si tiež odpustiť niektoré scény, ktoré sa sem nehodili, nepoviem, ktoré, každý nech si ich objaví sám... Viac - menej, určite sa jedná o debut, ktorý dokáže s prehľadom pohltiť nezainteresovaného diváka... (19.06.2016)

Jaký svět je hezčí, něž ten co je viděn dětskýma očima? Po shlédnutí Toto Hrdiny jsem přišla na to, odkud pro mě již legendární Mr. Nobody pochází. Tolik podobných rysů (sourozenecká láska, život pohledem dítěte, vnímání rodičovství, perfektní zvuk a vynikající hudba). Geniální příběh s nepředvídatelný závěrem. Jaco van Dormael vážně umí a to zatím v každém svém filmu. (20.08.2010)

LFŠ Formálně naprosto precizní debut belgického režiséra Jaco van Dormaela, který nemůže zklamat žádného narativního hedonika, protože se zde styl (podhledy, frontální záběry a nadhledy dle hrdinova věku, barevné ladění) přizpůsobuje - nespolehlivému! - vyprávění. Jako v SUNSET BLVD., na které se upomíná i konkrétními dialogy, je nám vše vyprávěno mrtvolou (jenže hlediska se mění dle věku Tota). Rozvedení (leit)motivů (loďka) i témat volby a předurčenosti z krátkometrážního É PERICOLOSO SPORGERSI nijak nekomplikuje pochopení či orientaci v několika časových a prostorových rovinách, které jsou od sebe pečlivě odlišeny, a tak do nich mohou vstupovat snové vize. Film nesklouzává k sentimentalitě či patosu (přestože k tomu má závěr silný náběh), protože ty jsou vzápětí zlehčovány a i se znalostí předvídatelné pointy funguje velice dobře. 10/10 (27.07.2009)

Hmm, takže Celestin se nám narodil v pračce a tragedie se odehrála, protože Bůh byl zrovna líný a vrtal se v nose. :o) Místy jsem vůbec neměl pocit, žebych sledoval od Jaca Van Dormaela debut, nýbrž pozdější film na režisérovu další tvorbu již odkazující – zpětně mám pocit, že se JVD po Totovi rozhodl ty vybrané vedlejší motivy více samostatně rozvíjet. Každopádně jak se mi Osmý den (z něhož jakoby zde přímo vypadla celá jedna scéna cestování v autě s postiženým společníkem v podání stejného herce) místy protivil coby sentimentální doják plný klišé a Zbrusu Nový zákon zase mi navzdory originálnímu fantasy námětu připadal formálně přeplácaný a přehnaně vážný, tak tady mohu poprvé říct, že mě některý z Van Dormaelových filmů skutečně nadprůměrně oslovil. Sice mi trochu vadily příliš intimní scény mezi sourozenci v dětském věku, tematicky jde vůbec o bizarní záležitost a celý film opět jednou Van Dormael výrazně postavil na formě... ale přesto, jak jsem cítil v první půlce menší zmatek, postupně na mě ona forma s mnoha neobyčejnými nápady (za všechny zmíním fantaskní scénu ve stylu černobílé gangsterky a brzy poté mini orchestr v zadné části náklaďáku), výtečnou hudební dramaturgií a nezvyklým mysteriózním vyprávěním fascinovala a zavanula na mě nádhernou atmosférou. Bizarní i poetické, jednou s vnímáním světa očima dítěte, jindy s tou samou postavu coby již rafinovaným starcem ve stopách svého osudu, ve ztvárnění krásně zádumčivého Michela Bouqueta. Vše s hodně zdařilým vyústěním... ♫ A jedem! Bum! :) [75%] (13.01.2023)