Cyklo

Opäť som sa raz nechal unášať filmom do vzdialených a mne neznámych končín sveta, v ktorých by som až takto pokročilú filmarčinu rozhodne nečakal. Tentokrát som sa ocitol v Ho Či Minovom meste. V ľudskom mravenisku, pulzujúcom životom, na jednej strane možno odpudivom svojou špinou, hlukom, zločinnosťou, na strane druhej ale zároveň aj istým spôsobom príťažlivom. Skvelá kamera nám servíruje úžasnú obrazovú nádheru, hoci to, čo ukazuje je špinavé a silne znepokojivé (predovšetkým spôsob života hrdinov filmu). A robí to spôsobom nesmierne autentickým, doslova diváka vtiahne do diania, aby si všetku tú hnusobu prežil spoločne s postavami filmu. Jednotlivé obrazové výjavy sú prekladané akoby bez ladu a skladu (scénu brutálnej vraždy vystrieda scéna malých školáčikov rozkošne spievajúcich detskú pieseň), lenže táto rôznorodá mozaika je mimoriadne dômyselná a ako celok funguje perfektne. Podobne ako slová básne recitované jednou z postáv, ktoré sú jednotlivo ako asociácie bez hlbšieho významu, ale ako celok tvoria krásu. Akýmsi hlavným motívom filmu je strata nevinnosti v džungli, v ktorej vládne zločin. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (17.09.2021)

Pokud jdete do filmu s očekáváním přímé, dějově jasné kriminálky nebo dojemné sociální pohádky, tak se vám to zcela určitě líbit nebude. Cyclo je film velmi pomalý, ve kterém se moc nemluví a i z toho mála jsou polovina verše, na bezútěšné osudy svých postav pohlíží s nezúčastněným odstupem, je nacpaný metaforami v takové míře, že jsem si musela spoustu věcí domýšlet a jehož celkovou atmosféru tvoří vedle nenápadné hudby, především všudypřítomný hluk ulice a přilehlé špinavé městské brlohy. Ale je také obrazově nádherný, bída a brutalita se tu snoubí s lyrikou a na konci jsem zjistila, že mě i přes ten odosobněný přístup zasáhl bolestněji, než bych si pomyslela. Stejně tak pocit, že jsem právě zhlédla něco výjimečného. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Když nic nevíte o vietnamském filmu, je celkem milé se nechat překvapit, hlavně když je to pozitivním směrem. Snímek "Cyklo" nebo také "Rikša" je přesně tou ukázkou kvalitní filmařiny, který bych z Vietnamu nečekal. Možná je to místy trochu samoúčelně drsné, ale výsledku to rozhodně přispívá, i když možná budete mít pocit, že jste něco podobného viděli. Ale určitě ne z Vietnamu. (21.03.2016)

Z odstupu doby, kdy filmografie Trana Anh Hung čítá již pět titulů, se jeho druhý snímek ukazuje v novém kontextu. Pokud můžeme z doposud vzniklých titulů vyvodit nějaké zobecnění, pak že Tranh pravidelně střídá až eskapistické okouzlující intimní portréty každodenního života a emocionálních výkyvů obyčejných postav s ponurými a destruktivními reflexemi soudobé společnosti a jejích temných stránek. Přírodními motivy a každodenními rituály protkaná "Vůně zelené papáje" tak souzní s "Na vertikále léta" a principielně i s "Norským dřevem", zatímco urbánní špína, existenční i existenciální marasmus "Rikši" nachází svou mocninu v postkoloniálním eposu "Přicházím s deštěm". V "Rikšovi" Tran předkládá obraz organizovaného zločinu v dobovém Ho Či Minově městě (Saigon), při čemž se zaměřuje na to, jak v daném prostředí berou za své osobnost a emoce jednotlivce. Základem vyprávění jsou dvojice, které se vzájemně doplňují jako dvě strany jedné mince. Hlavní hrdina, mladý rikša, jenž je proti své vůli vtažený do světa kriminality, de facto zosobňuje minulost citově sklíčeného mafiána ztvárněného Tonym Leungem, jenž zase značí hrozbu, kam až by mohlo působení na hraně zákona hrdinu dovést. Podobně hrdinova křehká a nevinná sestra má svůj protipól v šéfce gangu. Tran jakoby mimoděk naznačuje, že základem kariéry v organizovaném zločinu je oproštění se od emocí, ale že současně lidé ze své podstaty toho nejsou schopni. Počínaje šéfkou upínající se ke svému synovi přes likvidátora zpívajícího svým obětem ukolébavky po citlivého básníka delegovaného do role nelítostného pasáka a gaunera, všichni v sobě mají emoce, které ale v jejich prostředí představují slabost, jež jim může být osudná. Film se pak stává metaforickým i přímým svárem o duši hlavního hrdiny, který tomuto prostředí střídavě propadá i odolává. To vše Tran podává ve vizuálně strhujícím zpracování, které ale nesklouzává k prázdné manýře. Plovoucí kamera např. jakoby mimoděk od násilí či kriminálních praktik zahlédne tu z okna či přes hranu střechy, aby ukázala, že vše zobrazované se děje nikoli v nějakém fikčním světě, ale doslova hned vedle rušných ulic a každodenního života. (16.09.2013)

Spina, strach, nasilie, hnus...Anh Hung Tran nam Hanoj 90tych rokov vykresluje ako miesto, ktore na akekolvek stastie rezignovalo a holy zivot je novym nadstandartom. Na prechadzku tymto svetom skrytym pred pohladmi z vonku, berie dvoch nevinnych surodencov za ruku diabolsky gangster Tony Leung Chiu Wai...Jednoduchy pribeh o splacani dlhu gangu by v inych rukach skoncil ako thriller alebo melodrama popisujuca upadok na moralne dno, ale Anh Hung Tran na to (ako uz je zvykom) ide inak - nesudi, pozoruje, rozprava...Nemusite ho chapat, nemusite mu verit, ide o to byt tam....jedna rada na zaver - ak neviete kto je Kim Ki-duk, tak sa Cyclu vyhnite oblukom (03.07.2010)