Cyklo

Normálně bych byl zaujat postupným přechodem od počátečního realismu k čím dál větší subjektivitě až psychedelii v závěru, tím, jak vizuálně přeplněné záběry reflektují přelidněnost města a jak ze začátku obtížně vstřebatelné dlouhé bezdějové scény (prvních deset minut je nekonečných) pomalu získávají obsah a dynamiku, potěšen básničkami a emocionálně silnou exotickou muzikou i třeba krásně barevnými a členitými ruchovými plochami, zkrátka po prvotních rozpacích (daných mj. tím, že jsem byl kvůli všude omílanému přirovnávání ke Zlodějům kol přednaladěný na úplně jiný film) bych se měl nechat tím vším unést a vysolit poctivé čtyři hvězdičky, jenže on se mě – přes momenty silného uchvácení – celek zas tak nedotkl, estétství bylo nakonec malinko přes čáru (vč. mého nepříliš oblíbeného estetizovaného násilí) a sdělení nakonec přece jen pomálu. Ale docela mám chuť se k tomu ještě někdy vrátit, nechat se víc vcucnout atmosférou a nečíhat pořád na sociální poselství, pustit si víc do hlavy slova básniček a písniček a míň řešit děj, dost možná bych pak Rikšu docenil líp. (14.03.2017)

Pokiaľ ste videli v Spároch Manily, mohli by ste tušiť, do čoho idete. Samozrejme oba filmy majú svoje odchylky, pre Európana ale asi nie až tak zrejme viditeľné. Anh Hung Tran mal pred sebou látku, na ktorej si mohol vyskúšať všetky formulky gangsteriek a zavŕšiť dej napríklad prestrelkou v uliciach mesta. Lenže film v konvenčnom ponímaní negraduje, ale skôr sa začína postupom času viac ponárať do myslí a pocitov postáv a snaží sa ich vyjadriť najmä obrazom. Atmosféra tohto veľkomesta je prenesená na plátno tak, ako len bolo možné, vrátane záverečnej kamerovej "odbočky" do bohatej štvrte, i keď možno trochu lacnejšej. Spočiatku si myslíte, že príbeh má jedného hlavného hrdinu, potom začnete podrobnejšie vnímať aj chlapcovu sestru a nakoniec budete rovnako premýšľať aj o Básnikovi. (02.08.2019)

Opäť som sa raz nechal unášať filmom do vzdialených a mne neznámych končín sveta, v ktorých by som až takto pokročilú filmarčinu rozhodne nečakal. Tentokrát som sa ocitol v Ho Či Minovom meste. V ľudskom mravenisku, pulzujúcom životom, na jednej strane možno odpudivom svojou špinou, hlukom, zločinnosťou, na strane druhej ale zároveň aj istým spôsobom príťažlivom. Skvelá kamera nám servíruje úžasnú obrazovú nádheru, hoci to, čo ukazuje je špinavé a silne znepokojivé (predovšetkým spôsob života hrdinov filmu). A robí to spôsobom nesmierne autentickým, doslova diváka vtiahne do diania, aby si všetku tú hnusobu prežil spoločne s postavami filmu. Jednotlivé obrazové výjavy sú prekladané akoby bez ladu a skladu (scénu brutálnej vraždy vystrieda scéna malých školáčikov rozkošne spievajúcich detskú pieseň), lenže táto rôznorodá mozaika je mimoriadne dômyselná a ako celok funguje perfektne. Podobne ako slová básne recitované jednou z postáv, ktoré sú jednotlivo ako asociácie bez hlbšieho významu, ale ako celok tvoria krásu. Akýmsi hlavným motívom filmu je strata nevinnosti v džungli, v ktorej vládne zločin. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (17.09.2021)

Popravdě řečeno byl jsem připraven tenhle film rozcupovat na kousky v komentáři, ale naštěstí jsem se vydržel dívat do konce a můj negativní dojem zmizel. Je to jednoduchý příběh. Mladému chlapci ukradnou v Saigonu let. 90tých rikšu a je nucen pracovat pro svoji šéfku jako člen gangu. Není to práce pro lidi se slabým žaludkem. Hlavní hrdina pracuje seč mu síly stačí, jeho sestra se nechá dobrovolně zneužívat pasákem, prasákem a morálně rozvrácenou osobností, kterou hraje Tony Leung, jinak šéf sekce prostituce/násilí v gangu. I když se o něm nedá napsat nic dobrého, ke konci ukáže pokud ne svědomí, tak minimálně znechucení svou osobou a to co dělal. Mladík, který přesedlal do gangu, má čím dál těžší úkoly a jeho osud je propleten se šéfkou gangu. Příběh je vylíčen velmi syrově a realisticky, prostředí Saigonu tehdejší a tamější chudoby na Vás doslova dýchá. Hudba se vyskytuje jen v pár scénách přednost má přirozený provozní hluk prostředí. Nicméně, na rozdíl od Kim Ki Dukových filmů, tento snímek ukazuje nejen problémy, bolest, špínu a rány světa, ale nabízí i určitou katarzi. Poetické momenty jako v prvotině režiséra tu moc nehledejte, šel zde za něčím jiným. Chtěl ukázat jak se lidé dají zneužívat, akorát si nejsem jistý zda chtěl ukázat, že za to může prostředí, určitá doba, nebo jsou k tomu chování hrdinové neodvratně předurčeni svou povahou. Poznámka na závěr: Jak rozdílně Saigon vypadal a vypadá teď, to mě ke konci dost šokovalo. (11.08.2009)

Pokud jdete do filmu s očekáváním přímé, dějově jasné kriminálky nebo dojemné sociální pohádky, tak se vám to zcela určitě líbit nebude. Cyclo je film velmi pomalý, ve kterém se moc nemluví a i z toho mála jsou polovina verše, na bezútěšné osudy svých postav pohlíží s nezúčastněným odstupem, je nacpaný metaforami v takové míře, že jsem si musela spoustu věcí domýšlet a jehož celkovou atmosféru tvoří vedle nenápadné hudby, především všudypřítomný hluk ulice a přilehlé špinavé městské brlohy. Ale je také obrazově nádherný, bída a brutalita se tu snoubí s lyrikou a na konci jsem zjistila, že mě i přes ten odosobněný přístup zasáhl bolestněji, než bych si pomyslela. Stejně tak pocit, že jsem právě zhlédla něco výjimečného. Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)