Smích se lepí na paty

Lyrizovaná smutná komedie o stárnoucím muži, kterému ubíhá život v horské idyle a za "moderní civilizaci" by jej nevyměnil. Z jeho poklidného prožívání podzimu života ho vytrhne setkání s neznámou ženou, které se mu zdá být osudové... Vynikající melodramatický koncert Vlastimila Brodského a Jiřiny Bohdalové. (13.12.2011)

Melancholický smutek, kde skřípe akorát děsuplná osmdesátková syntetizátorová "hudba". Muselo trvat roky zkomponovat jí tak, aby se naprosto nehodila ani k jedné jediné scéně. Jak k tomu přijdou chudáci herci, kteří ze sebe dostávají to nejlepší a jediné co z toho má divák jsou ty pazvuky, které trhají uši. Jinak bez sebemenších výtek. (24.01.2009)

Snímek Smích se lepí nad paty jsem již před dvěma roky viděl a pak ani neměl potřebu ho vidět znovu. Ale během těch dvou let jsem si Vlastimila Brodského velice oblíbil a když ku příležitosti sto let od jeho nárození byl volně ke zhlédnutí na ivysílání, šel jsem do toho. Taky s tím, že se mi to minule zdálo jako lepší průměr a třeba změním k názor k lepšímu. To se úplně nestalo. Brodský je tady v poloze v jaké ho mám nejradši a to dobrotivého svérázného staršího pána. Hudba Petra Skoumala s elektronickým osmdesátkovým aranžmá se tentokrát ovšem moc dobře neposlouchá a bylo mi z ni spíš smutno. To samé by se dalo říct i o režiii, která se z horského prostředí nevytáhla moc žádnou poezii, poetiku a lyriku. Celé to působí tak nějak...No, trochu ušmudlane. I scénáristicky, kdy se mi poměrně hodně líbila rodinná linka s nezdárnými Brodského potomky, kdy Karel Heřmánek byl v záporné roli exceletní. Závěrečná půlhodina se zamilovaním do neznamé ženy středního věku, ze které se nakonec vyklube podvodnice taky není špatná, nejvíce vynikne skvělá scénu s STbáky a prostor pro Jiřínu Bohdalovou v zajímavé roli, kde se vymanila z televizních estrách. Zbytek filmu mě tolik neoslovit, byť je docela z milý a   z herců si zaslouží ještě alespoň malinkou zmínku Petr Čepek. Svůj názor ponechávám na lepším průměru a hodnocení na lepších třech hvězdách. (14.12.2020)

Televize mě opět potěšila uvedením této hořké komedie, kterou jsem už několikrát viděla, a ani tentokrát jsem si ji nenechala ujít. Herecké obsazení skvělé, obzvláště duo Brodský – Bohdalová je excelentní. Taky příběh je nápaditý a originální a když přidáme úchvatné záběry zasněžených hor, je to skvělý zážitek. Krásná kamarádská atmosféra plná pohody a lidskosti panující mezi dřevaři kontrastuje s chamtivostí vlastní rodiny důvěřivého poctivce a všeuměla Bródi. Je to velmi lidský film, ráda se na něj ještě někdy podívám. (22.01.2013)

Komedií bych tento film zrovna nenazval, spíše tragikomedií, když už. Nejvíc zaujmou jistě nádherné Krkonoše, na to já jsem docela uchyl a zmiňuju to často a pak samozřejmě herecké výkony. Především mistrovství Vlastimila Brodského. Nelze zapomínat ale ani na pana Kemra či Čepka a v neposlední řadě Jiřinu Bohdalovou. Tito a ještě i další vytváří příběh jedné velké lži. A to té, že nejlepší je být sám, ale přitom vlastně sám být nechce za žádnou cenu. A taky zrady. Nejprve od vlastní rodiny, následně od pozdní lásky. Aby v konečném důsledku hlavní hrdina zjistil, že nejcennější lidé jsou vlastně ti "cizí" - ve skutečnosti jeho přátelé. Snímek díky střihu získává spád a netrápí se tak žádnými zbytečnými scénami a po celých dvaadevadesát minut pozorujete mistry svého oboru, jak vyprávějí příběh, jež je vyprávěn zkušenýma očima životních zkušeností, které se ale čas od času také mohou mýlit. Vskutku skvělé dílo. Nejen vyprávěním, ale i protagonisty. (21.04.2018)