Smích se lepí na paty

Lahůdkové herecké obsazení (pro mě snad nejoblíbenější Brodského role), krásné prostředí hor a lidsky obyčejný příběh jednoho milého samorosta... humor je tady spíše nahořklý, ale mám tenhle film prostě ráda. Chtěla bych posedět s hajným Čepkem a panem učitelem Kemrem před chaloupkou s nádherným výhledem u bašty připravené Bróďou, projít se po tomto svérázně upraveném obydlí, zatřepat s Bohdalkou a říct jí, ať není pizda, nakopat do koulí Heřmánka a přerazit mu hnáty... Zmínila jsem se už, že mám tenhle film prostě ráda?:-) Fakt nevím, co mi brání mu napálit plných 5 hvězd; až se mi smích bude lepit na paty příště, musím to zjistit. 85% (01.06.2012)

Byl jsem velmi mile překvapen tím, jak moc dobrým hercem pan Brodský byl. Starého samotáře, který se snaží být nad věcí a moc se mu to nedaří, ztvárnil skvěle. Neméně dobré herecké výkony však předvádí i ostatní "figury" v čele s Jiřinou Bohdalovou. Co říct k samotnému filmu - není to komedie, to ani náhodou, ale film je to příjemný, nevyvolal ve mě špatnou náladu, ikdyž jeho poselstvím je v podstatě sdělení, že většina lidí jsou egoističtí hajzlové. (08.01.2010)

(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. (05.02.2019)

Vážně netuším, proč by se měl smích lepit zrovna na paty. Spíš to vidím tak, že se přilepil na podrážky ... na bezpočet podrážek. Tudíž ho bezpočet nohou roznesl po širokém okolí, jeho koncentrace tím pádem rapidně poklesla a popravdě řečeno - mnoho z něho nezůstalo. Tím ovšem nechci jakkoli naznačit, že by se snad proto narodil špatný film. Jistě - není dokonalý: Až příliš okatě cílí na emoce, neboť předpokládá, že správný divák je útlocitný. Až příliš neomaleně postrkuje do popředí Joskovo trochu podivínské hračičkovství, neboť předpokládá, že správný divák se chce pobavit (jen tak mimochodem - co se všestranného kutilství i obveselovacích schopností týká, s velkou převahou vede všeuměl Bohouš ze seriálu "Chalupáři" z roku 1975). Nicméně jádro příběhu je zdravé a jeho zpracování empatické. Jen je v něm až moc hořkosti a smutku a samoty - na to, aby se s čistým svědomím mohl nazývat komedií ... 3,5*. (07.05.2019)

Příběh o panu "neomylném", který svému nosu jednou vystaví pomník, nebyl vůbec špatný. Avšak rozhodnutí vypointovat příběh rozluštěním záhady vilných starců nabízí přinejmenším dvojí klíč k interpretaci hlavního hrdiny: buď ho jeho vlastní karamboly měly definitivně přesvědčit o nedostatečnosti lidí z jeho okolí (jež tak nikdy nebudou moci dosáhnout nebo se jenom přiblížit jeho "výjimečnosti", či ji snad aspoň pochopit), čímž by se maximálně odhalila jeho nulová sebereflexe a nesnesitelnost; nebo se tak měla naopak prokázat směšnost jeho konání, kterou si měl sám uvědomit, a stát se tak člověkem hodným slitování. (06.01.2015)