Sissi

Já to dneska pojmu jinak, mně ta Sissi připomněla jak jsem se zamiloval do Báry, taky to bylo na první pohled, taky byla jak sluníčko- akorát já nejsem rakouský císař, a tak mi to bylo prd platný....Jinak moc milý, ale až pleslazený film s nádhernou Romy Schneider v hlavní roli rakouské císařovny...70% (24.07.2019)

Energická Sisinka – podobně jako naše Popelka – ráda jezdí na koni a o zvířátka se stará víc než o etiketu. A tak není divu, že když hodí mladému císaři udičku, tento jí dá přednost před porculánovou snoubenkou, kterou mu vybrala patřičně dominantní máti. Přezdobená pohádka s roztomilou Romy Schneider a vcelku sympatickým Karlheinzem Böhmem je koukatelná i po téměř šedesáti letech. (07.01.2013)

Pohádka o tom, jak mladičká Sissi potkala budoucího císaře France Josefa II. a stala se císařovnou. Je to sice strašně kýčovité, ale nádherné. Překrásná červená knihovna, nádherná příroda, skvostné rakouské památky. A především ta cesta na řece podél honosných hradů a kostelů, to je nádhera. Svatba jakbysmet. Vídeň a Schonbrunn, to už nemá ani cenu komentovat. [3628. hodnocení, 109. komentář, 68%] (29.06.2021)

Po hrůzách války se samozřejmě lidé upínali ke krásným romantickým komediím a filmům obecně. V padesátých letech to byla slavná Sissi, v šedesátých zase Angelika. Samozřejmě si můžeme otevřeně říct, že Sissi je sice nejspíš nejslavnějším rakouským filmem všech dob a celá trilogie s ní, ale na druhé straně je to film vskutku romantický. A to nejen proto, že se v něm jedná o lásku dvou mladých lidí. Všechna omáčka kolem je prostě viděna romantickýma očima. Například když rodiče Sissi dostanou příkaz, aby se jako příbuzní císaře začali chovat rozumně vzkážou, že si budou dál žít dle svého. Tak třeba by se něco podobného mohlo takto odehrát, ale jistý si tím nejsem. Stejně jako buranským chováním mladé budoucí císařovny k matce jejího manžela. Nicméně krásné prostředí ve kterém se natáčelo a ten romantický pohled k tomu plus naprosto okouzlující Romy Schneider jsou i tak velmi příjemným zážitkem. (25.11.2020)

Ve jménu povinné osvěty si teď dáme tu o té opravdové císařovně Sissi. Takže všechno bylo, jen ne to, co bychom asi (ovlivněni touto letitou taškařicí) čekali: psychopatická hysterka, anorektička- podle denních účtů za dorty spíše bulimička posedlá svou hmotností a pačesem. Manžela vydírala už od sňatku sexem. Pokud neskákal, jak ona pískla, nebylo nic. Například si tak vynutila své neomezené plné moci, své lidi kolem sebe, svůj program, dohled nad veškerým provozem domácnosti, ale kromě jejího písečku požadovala narovnání práv maďarského národa, výměnou za plnění manželských povinností. A dosáhla toho. Ale ne kvůli Maďarům, ti ji byli buřt, jen proto, aby císaře těma Maďarama vytáčela. Prostě všechno natruc a naopak. A chraň Bůh ji nevyhovět nebo na ni poukázat! Po letech manželovi naháněla do ložnice milenky sama, aby nemusela ona. Zatím se celé dny vážila, koukala na sebe do zrcadla nebo si hrála s papouškem. Ale taky hodně cvičila, jezdila na koni a údajně až fanaticky pěstovala turistiku. Každé deko muselo dolů, jinak konec světa. Běda té, která jí při česání vytrhla vlas. Měla zkažené zuby a tak když mluvila, nehýbala téměř rty- nebylo jí tedy rozumět. Byla proto vzteklá, že jí nikdo nerozumí. V roce 1888 si nechala vytetovat na rameno kotvu. V krčmě v přístavu. Pohoda. S radostí a uspokojením brousila po blázincích a léčebnách, ne kvůli zlepšení podmínek, ale protože čím bizarnější situace nebo nešťastníky viděla, tím byla sama spokojenější. Taková to byla osobnost! Od určité doby ji nikdo nesměl fotit ani malovat, aby zachovala kult své krásy, kterou oplývala ve dvaceti. Ale v roce 1885 (měla 48let) ji potkal rakouský konzul na ostrově Korfu a popsal ji takto: "Shledal jsem ji ošklivou, starou, hubenou jak tříska, špatně oblečenou a měl jsem dojem, že mám před sebou nikoliv blázna, ale šílence." Z mladé vzpurné, rozmazlené a panovačné "žeprý-heprý" anarchistky se stala nerudná babizna, která nerespektovala ani základní pravidla slušného chování. Když si nechala konečně vyhotovit zubní protézu, klidně si ji vyndala z úst přímo u prostřené tabule. Levou rukou ji podržela stranou stolu, opláchla sklenicí vody a strčila zpět do pusy. U stolu seděli hosté. Už od sňatku, pokud nebylo po jejím, projevovala svůj nesouhlas nekončícím křečovitým pláčem nebo se několik let snažila zahrát tuberkulózu. Hrála dobře, skákali kolem ní všichni a nakonec ji poslali na léčení, na Madeiru. Když to zopakovala několikrát, i císaři docvaklo, že žádnou tuberu nemá, že to bude jiný problém. No prostě úplné ZLATÍČKO, jako z jedné filmové pohádky! K filmu: já chápu, že chtěli natočit něco pro děti, ale už by bylo načase natočit film pořádný. (29.10.2018)