Vzpomínka na Hamleta (útržek norský) (E07)

Slabší hříčka s velmi dobrým, alternativním, dějem Hamleta, ale se slabším rámcem rozhovoru vězně, královny a rádce. Tady se trojice herců uchyluje k trochu přepjatému, spíše divadelnímu herectví a i dialogy jsou divadelně nadnesené. Zbytečně byly do filmu zakomponovány scény vystřižené z představení Hamleta v Národním divadle. /21. 8. 17./ (21.08.2017)

"Láska je vidět, Horacio. Pro toho, kdo se dívá." Dokonalá pointa už tak brilantního dramatu, konverzačního apokryfu k patrně nejproslulejší tragédii všech dob. Strašidlo, které obchází Elsinorem, není duchem zemřelého otce, ba ani manifestem Karla Marxe, ale jde o dobře sehrané divadlo, které mělo mladého prince obrátit proti strýci. Toto vysvětlení, nabídnuté Klaudiem, zní rozhodně věrohodněji než zásah shůry, od kterého se odvíjí řetězec dalších malých tragédií, jež ústí v konec dánské samostatnosti. Je skvělé zkusit o zažité klasice přemýšlet jinak, rozdat jinak úlohy, vidět Klaudia nikoli jako strůjce zla jen proto, že tak jeho příběh vypráví Horacio. To je velmi užitečná schopnost. I v životě jsou často rozdány úlohy a dobro a zlo na základě logických klamů "jak všichni víme", "nezpochybnitelná autorita XY říká, že", "XY byl vždycky takový" a tak dále. Díky, Oldřichu Daňku, díky, pánové Vinkláři a Preissi, i díky, zde skutečná královno Brožová. (23.11.2017)

Takováto dokonalost už v ČT nevznikne! Kde také vzít druhého Daňka? Kde vzít herce typu Vinkláře? Herectví je spolehlivě ničeno telenovelami. Úžasný kus, u kterého si vůbec neuvědomíte, že je celý postavený a odehraný v ateliéru. Mistrné dialogy a fabulace. Herecký koncert pod režijním vedením autora. Myslím, že Kateřina Brožová už nikdy více takovou příležitost zahrát si v mistrné nejvyšší herecké lize asi nedostane. (26.08.2011)

I ve své sedmé a poslední hříčce o královnách přichází Oldřich Daněk s novým, osobitým pohledem na známé události. Ale zatímco protagonisty předchozích šesti komorních her jsou historické figury, hrdinka sedmé z nich je postavou čistě literární. V Daňkově Hamletovi "naruby" se překvapivý obraz dánské tragédie rodí z dialogu mladé manželky norského panovníka a vězně Klaudia. Role se začínají měnit. Klaudius vystupuje jako klidný, suverénní muž a od první chvíle je jasné, že jeho hlavním protivníkem bude Horatio. Bývalý král vyvrací všechna obvinění a podává příběh o tragédii na Elsinoru ze svého hlediska. Jeho podání má naprostou logiku a zaznívá z něho skryté obvinění proti Horatiovi, proti tomuto "vlídnému zloduchovi". Ale dějiny změnit nelze... Sedmá hříčka je opět skvělou ukázkou Daňkova scénického rukopisu, v níž způsobem dramatického apokryfu předkládá, "jak to také mohlo být". Z hereckých výkonů si lze doslova pochutnat na neobyčejně sevřeném, bez pathosu ztvárněném Klaudiovi Josefa Vinkláře, který divákům připravil další výjimečnou příležitost spatřit velkého hráče v akci. Postavu Horatia se skrytým napětím přesvědčivě ztvárnil Viktor Preiss, Kateřina Brožová už v předloze nebyla královnou, kolem níž se točí děj a stává se spíše jakýmsi prostředníkem mezi oběma mužskými protivníky. Bohužel jedinou vadou na kráse jsou krátké vsunuté blackouty, připomínající původní hamletovský příběh a převzetím z Macháčkova jevištního nastudování jen rušily a je škoda, že si je autor nevytvořil sám. I tak se Oldřich Daněk k potěše diváka bravurně rozloučil se svými královnami a nezbývá než litovat, že oněch skvělých hříček je skutečně jen sedm. (28.08.2011)

Jeden z posledních excelentních majstrštyků Oldřicha Daňka aneb Shakespeare se obrací v hrobě? Možná by se z toho tak trochu posadil na pozadí. Něco podobného by mohli udělat i ztracení mnichovští tvůrci. Tohle je pro mě konspirace par excellence, navíc korunována vyzrálým tvůrčím projevem, jak na straně herecké, tak režijně scenáristické. Opět zcela neznámá inscenace, nyní z poloviny devadesátých let, strká do kapsy nejen filmy své doby, ale i ty dnešní. Představa potemnělého promrzlého hradu kdesi v Norsku a této trojice je námět na nezapomenutelný velkofilm, nicméně, další představa, tedy dnešní ztvárnění, je pro mě chvílemi až děsivá, i když je velmi sympatické, že jakási reprezentantka dnešní filmografie zde nezůstala v základním táboře, když už režisér mladou Kateřinu Brožovou pozval na hereckou osmitisícovku, bez diskuze je toto její herecké maximum. Buďme nakonec rádi, že to Oldřich Daněk celé stihl, protože pro milovníka československé kinematografie je toto rozhodně velmi příjemný zážitek a pro milovníky Hamleta už lze nepochybně hovořit o rozkoši. (21.08.2017)