Z hříček o královnách
Režie:
Oldřich DaněkScénář:
Oldřich DaněkKamera:
Alois NožičkaHudba:
Jan F. FischerObsahy(1)
Rok 1601. Královna Alžběta Anglická (J. Štěpánková) má právě podepsat rozsudek smrti nad svým nedávným favoritem, mladým lordem Essexem, který se spojil s Iry a Skoty a bouřil lid proti královně. Sedmašedesátiletá Alžběta je osamělá, uvědomuje si konec své pošetilé, nepřiznané lásky k Essexovi a možná poprvé v životě i své stáří. Jen pár mužů jí zbylo – ti si sami říkají "královnina smečka psů". Alžběta zjistí, že jeden z nich měl rozsudek připraven již před procesem... V dalších rolích se můžete těšit na P. Kostku (W. Raleigh), F. Němce (F. Bacon) a O. Vetchého (R. Cecil). (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Zdá se, že už i já sama začínám být postarší. Oldřich Daněk se ve svém dalším "královském" útržku, komorním, ironicky laděném příběhu o síle intriky, diplomatickém jednání a ovládání zaměřuje na okamžik, kdy je anglická královna postavena před rozhodnutí podepsat rozsudek smrti nad svým bývalým milencem. Essex je postavou, o níž se nejvíce jedná i mluví, aniž by se vůbec ukázala. I jeho zprostředkovaná tragédie vzestupu a pádu v sobě nese hlavní téma prosazování moci násilím. Autoritativní a inteligentní Alžběta Jany Štěpánkové je lovec, který dorazí to, co mu jeho psi nadeženou. Všichni zúčastnění z královniny smečky psů – Raleigh (Petr Kostka), Bacon (František Němec) a Cecil (Ondřej Vetchý) – právě skončeným soudem získali život, a přesto jim stále visí na vlásku, ostatně i na vlásku života královny. Obratný chytrý dialog plný sarkasmu a bonmotů spolu s královninými skvělými monology hýří hereckou příležitostí, kterou všichni jmenovaní beze zbytku využili. Přestože Daňkova inscenace chvílemi připomíná spíše strohou rozhlasovou hru, její síla spočívá právě v oné chladné a strnulé atmosféře, která tehdy obcházela celým Londýnem. ()
No prosím, jedna místnost, čtyři lidi a přitom tak nádherný výlet do kousku anglických dějin. Vybroušené dialogy, tanec na hranici vzájemného přátelství a nenávisti, otázka, zda jsme či nejsme na stejné lodi se závěrečnou kouzelnou větou "Možná že už hoří psinec." A cením si scénáristy Oldřicha Daňka, protože v hlášce "Ten skotský rachitik, co miluje chlapečky, se už vidí na mém trůně" je prakticky celý životopis budoucího anglického krále Jakuba I. ()
Úskoky, lsti, drobné lži, polopravdy, mlžení v duchaplném podání Oldřicha Daňka jsou velmi poutavé, jedna to sleduje a drží palce panu Kostkovi, neb ten je jí ze všech zúčastněných nejbližší. Nechtěla bych nikdy pozvednout ruku pro něčí ortel smrti, k tomu tedy paní Jana Štěpánková v roli královny Alžběty úžasná. ()
Herci byli výborní. Ovšem podsouvat divákovi názor na Alžbětinu vládu takovým lehounce poťouchlým způsobem, je trochu nefér. Politika byla bojem o život i jindy a jinde. A Alžběta nebyla jenom zahořklá rozpolcená troska v síti intrik svých rádců. Byla silnou a dosti úspěšnou, byť kontroverzní, vládkyní. Svět je složitý a krutý. A my v něm. Všichni děláme, co můžeme... Nesuďme tudíž napříč staletími. Ani Alžbětu, ani její nevěrné věrné. ()
I intriky mohou být zábavné, když je do televizní hry zpracuje Oldřich Daněk. Nejdříve spolu piklí duo Kostka, Vetchý, pak se přidá Němec. Jenže pak následuje zatmění slunce, hromobití, zemětřesení a na scénu vstupuje charizma. A to charisma jde setsakra dlouho a teprve po nějakém čase za ním přijde jeho majitelka Jana Štěpánková. A od té chvíle je před kamerou sama, byť jsou před ní ve skutečnosti čtyři. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize / Jitka Fabianová
Reklama