Spider-Man: Bez domova

Všetky očakávania boli prekonané a obavy zažehnané. No Way Home je v podstate dokonalý komiksový film s krásne prepálenými záporákmi (Willem Dafoe a Alfred Molina sú absolútne spektakulárni a i na obmedzenom priestore zatieňujú 95% zloduchov z MCU), fatálnym príbehom a množstvom humoru. Napriek pretínaniu filmových vesmírov a prepojeniu na ďalšie marvelovské série má ucelený príbeh, kde do seba zapadajú všetky línie a prim hrá Spider-Man (Doctor Strange tu našťastie nemá taký veľký priestor ako Tony Stark v jednotke). Zároveň fan-service je tu znesiteľný a funkčný, skôr sa obmedzuje na vtipy a nie je to žiadna samoúčelná nostalgia ako Force Awakens či Jurassic World. Ďalšie chvály by už boli v rovine spoilerov. (30.12.2021)

„To jsou mí přátelé. Tohle je Peter Parker a tohle Peter Parker.“ Je fajn, že producenti výhradně důvěřovali postupně Samu Raimimu, Marcu Webbovi a Jonu Wattsovi. Každý pojal tohohle legendárního kamaráda ze sousedství po svém, každý zaujal něčím jiným. Verze s Tobeym začala klasickým pavoučím kousnutím, bulením nad smrtí strýčka a balením zrzky Mary Jane, tým okolo Andrewa zase vsadil na vtipnější a romantičtější notu a celkově se víc blížil mladšímu publiku a verze s Tomem skočila rovnýma nohama do rozjetého vlaku a tvůrci umně využili vydatného marvelovského filmového světa. Jenže ve dvojce (Far from Home) to byl zase utahaný digi-bordel pro náctileté, což trojka naštěstí neopakovala, ale v první třetině se rozhodně na plyn nešlape. Vycházíme z toho, čeho se pavoučí hrdina nejvíce obával: prozrazení pravé identity. Když se jeho nový problém začne dotýkat i jeho nejbližších, má mu Doctor Strange pomoci uvést věci do pořádku. Jenže se to celé krapet zvrtne a do děje (do této verze reality) vtrhnou dřívější padouši. A přiznejme si, trochu to skřípe. Jakmile ale dojde na setkání se „starými přáteli“, začne se blýskat na lepší časy. Vím, že se tohle mezi všemi těmi nadšenými ohlasy okolo nesluší psát, ale já pořád vnímám tyhle comicsové výplachy jako čisté spotřební zboží bez hlubší invence. A na tom se v mých očích asi nic nezmění. Tři až čtyři hvězdy. (05.02.2022)

// Dospívání je b*tch a to obzvlášť, když jste Spider-Man. Jon Watts natočil nejlepší díl své spidermanovské trilogie, spolu s Tobeyho dvojkou a animovaným Into the Spider-Verse se ale zároveň jedná o nejdospělejší a nejemocionálnější pavoučí dobrodružství, jaké jsme doteď viděli. Nadšení z akční stránky, hlášek nebo konkrétních detailů hlásit nebudu (spoilery, duh...), protože v tomhle mě bavila celá trilogie stejně, ten zbytek a jak to tentokrát bylo rámováno z toho ale za mě činí jeden z nejsilnějších Marvel filmů doposud, a já se fakt nemůžu dočkat, až si to dám v kině podruhé. 10/10 (15.12.2021)

Den po třech králích jsem se rozhodl napsat první komentář roku 2022. A to o pokud to dobře počítám 27. film MCU (Marvel Cinematic Universe), z nich jsem neviděl všechny a některé později. Takže třeba Toma Hollanda jako Spider-mana zaregistroval v částečně prospané Občanské válce a Avengers Infinity War a Endgame. Předchozí film Spider-man: Daleko od domova kde Prahu hrál Liberec jsem neviděl, když jsem usedal v doprovodu synovců 27.12. 2021 do sedadla kina Cinemacity Chodov. Na druhou stranu spidermanní filmy s Andrewu Garfieldem jsem neviděl vůbec. Spider-mana mám spojeného s Tobey Maguirem (s ním jsem viděl všechny tři filmy).  Musím přiznat, že film mě příjemně překvapil a to využitím předchozích filmových sérii. Nebýt možná trochu pomalého rozjezdu, tak by to bylo 5 hvězd, Takto jsou to velmi silné hvězdy. Možná časem zkouknu ostatní spider-manní filmy i Andrewu Garfieldem (fascinuje mne, že má příjmení stejné jako jméno tlustý zrzavý komiksový kocour). (07.01.2022)

Netušil jsem, že půjde zopakovat emocionální rozstřel, který mi darovala Endgame - a už vůbec ne, že se to povede jen o dva roky později a ještě navíc takhle ze zálohy. Domů totiž míří nejenom cesta, ale i způsob splácení letitých dluhů věrným fanouškům, ať už to právě bolí či hřeje sebevíc. První třetina je ještě klasická atrakce z čisté MCU formule, hyperaktivní arkáda, kterou někdo miluje a někdo nenávidí. Jakmile se ale zvážní a do děje vstoupí Doctor Strange, je všechno lepší, čistější a epičtější. Od jisté chvíle se ze mě stalo emocionální klubíčko, které v hudebních či dialogových reminiscencích myslelo stále na to samé. Jak je to parádní pocit, že v tuhle chvíli můžu být u toho. Vánoční dárek, finále trilogie, rozcestí pavoučího fandomu, potvrzení rostoucího talentu Toma Hollanda a v neposlední řadě velkofilm, který by nějakou záhadou dokázal stát i sám o sobě. (20.12.2021)