Daredevil

Pokud hlavní postavu zcela zastíní postavy vedlejší a nejzajímavější a nejlidštější postavou se stane padouch, je asi něco špatně. A tady poměrně nudného, nelogického a možná až příliš dušínovského Murdocka zastiňuje Fisk nejen fyzickými rozměry, ale především emocemi, ať už nenávistí nebo láskou, navíc takovým způsobem, že mě časem Murdock coby postava zajímal mnohem méně než skvělý Vincent D'Onofrio jako Fisk. Bohužel Murdock pokud jde o můj zájem, neudržel ani stříbrnou příčku, propadl se hluboko do pole nezajímavého průměru. Před něj se dostaly další vedlejší postavy, ať už unavený reportér Ben Urich, Foggy, Karen nebo Castle. Díky nim jde o jeden z nejlepších komiksových seriálů. Temný, místy drsný, byť občas trochu moc okecávaný, což naštěstí vyvažují občas nečekané a překvapivé zvraty, byť se vlastně nikdy netýkají Matta Murdocka. Vlastně by to možná bylo zajímavější, kdyby to byl Daredevil bez Daredevila, kdyby se o něm jen mluvilo, občas vykoukl a zamával do kamery nebo se mihnul na pozadí a přenechal prostor těm zajímavějším postavám. (10.05.2019)

Vše, co Marvelům chybí na velkém plátně, vměstnal Daredevil do třinácti skvěle vystavěných epizod, které nezvládnou nudit nebo tahat čas, protože je kupředu žene jednak příval famózně obsazených vedlejších figur, jednak skvělý konflikt mezi dobrem a zlem... ale vlastně... můžeme v Hell's Kitchen o něčem podobném mluvit? Padouch Fisk je zcela v rozporu s marvelovským filmovým kánonem vystavěný s až biblickou ambivalencí lásky a nenávisti, něhy a krutosti a klaďas Matt od počátku pochybuje o tom, jak má být dobro naplněno. Seriál tak divákům na otázku dobra a zla nabízí dvě odpovědi - jednu krátkou a druhou velmi dlouhou. Ke všem (opodstatněným) komiksovým klišé vede velmi náročná a nepředvídatelná cesta, šperkovaná skvělou režií a na televizi nezvykle spektakulárním pojetí soubojů muže proti muži. Občas se člověku dere na mysl pochybnost, jak vlastně mohou mít ve světě Avengers lidé tak přízemní a reálné problémy. Daredevil svojí sociální rovinu vyvažuje ikonickým nasvícením, přesto neustále převládá dojem, že je to "rea deal" a ne eskapismus. O to opojnější jsou chvíle, kdy symbol vítězí nad příliš spletitou skutečností, kde neexistuje sterilita a dvojrozměrnost Iron Mana, Capa a dalších. Pro mě nejlepší komiksák od Dark Knighta. Zcela bez debat. Drew Goddard je pán. (15.09.2015)

Daredevil je skvělou konkurencí současně nejlepším DC seriálům Flash a Gotham (přeceňovaného Arrowa záměrně ani nezmiňuji). Z Gothamu si bere syrovou atmosféru a umocňuje ji nadruhou, z Flashe zase charisma hlavního superhridny. Konečně nám Marvel ukázal, že umí i něco jiného než barevné, světlé, veselé a optimistické superhrdiny ve stejně laděném prostředí. Bojové scény poprvé nepůsobí tak, že má hrdina neomezenou sílu a výdrž, ale že ho může souboj i unavit a nějakou tu ránu jako správný Murdock i schytá. Srovnání s Affleckovým rudým ďáblem rozhodně není na místě, ale jeho deštěm vykreslený digitální sluchozrak mám bohužel stále v hlavě. Povedený seriál! (12.04.2015)

He’s a lawyer who breaks the law. A Catholic who dresses as the devil. Největší výhoda netflixáckého Daredevila je do značné míry i jeho největší slabina. Tvůrci se zcela nepokrytě inspirovali u nejlepších autorů Murdockovské ságy; Franka Millera, Briana Bendise a Marka Waida. Čili je toto zpracování přesně tak temné, nekompromisní, neustálým deštěm i krví smáčené, na ponuré atmosféře stavící, nikam se neženoucí, s bitkami kde každá rána bolí a pracující s ryze dospělými tématy stírající veškeré rozdíly mezi černou a bílou, jak by se dalo čekat. Středobodem a hlavním tahounem je pak obhájce Murdock (v tomto ohledu je to jediný hrdina, který má co zajímavého dělat i v civilu a je škoda, že toho tvůrci nevyužili více) a nikoli jeho maskované alter ego. Není to prostě ona standardizovaná rozjuchaná barevná popcornovka pro celou rodinu, kterou doteď Marvel na plátnech i televizních obrazovkách střihal jak Baťa cvičky. Daredevil je temná kriminálka o organizovaném zločinu a korupci. Je to tedy poprvé, kdy Marvel více zajímají postavy než (super)hrdinské pozlátko. Problém je, že jak tvůrci adaptují jednotlivé linie/motivy od výše uvedených, tak je zároveň nezvládají z(a)pracovat stejně tak sofistikovaně a tak tu mnohé z nich působí tu a tam přes koleno lámané či v nejednom případě až do ztracena vyznívající. Ambiciózně se tak sice nakousne mnohé, ale ne vše se podaří i uspokojivě dotáhnout. Navíc to není mezi Murdockem a zásadně ze zákulisí jednajícím Fiskem tak osudově vyhrocené, jak by se slušelo s ohledem na to, jak výteční oba jsou (a to je D'Onofriův Kingpin vůbec prvním fungujícím, zajímavým a respekt vzbuzujícím "záporákem" marvelovského universa). Což je zádrhel o to nemilejší, že jiní to již zvládli podobně kvalitně, ne-li v lecčem i lépe. A to nejen na filmovém poli, ale i na tom televizním a jakkoli se srovnání s Arrowem přímo nabízí, tak Daredevil má více společného spíše s Person of Interest; stylem, přístupem k akci, prací s morálkou i záporáky; ostatně tamní Elias je Kingpinem jedna k jedné. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 (13.04.2015)