Lízino štěstí

Lízino štěstí? Snad. Ale divákovo utrpení. Jestli jsem si myslel, že začátek filmu není až tak strašný, jako u jeho předchůdce, byl jsem zakrátko vyveden z omylu. Snímek byl dostatečně dlouhý na to, aby ty obludnosti v ději a v dialozích film převálcovali a bezpečně snížili na "úroveň filmu prvního". Snímek (a jeho předchůdce) tak patří k nejhorším předválečným filmům. Právem! V rámci žánru (červená knihovna) za 1. (04.02.2018)

Ano, film je naivní, ale tak krásně naivní, že člověk neodolá... Moc se mi na něm líbí ta jednoduchost a čistota charakterů. I prostředí příběhu, totiž klášter s chovankami, je v éře prvorepublikového filmu spíše vzácností. A Zdeňka Sulanová s Ladislavem Boháčem si zde znovu střihli milenecký pár a nutno říci, že jim to opět slušelo. Některé fáze/dialogy mohou z dnešního pohledu působit naivně, nepředstavitelně, tehdy to však bylo normální. A pro mě osobně mají tyto "přehmaty" opravdu kouzlo... (18.01.2008)

Nejsem tedy přesvědčen, že dva filmy jsou seriál, ale budiž. Pokud ovšem Líza Irovská byla lehce na hraně nudy, Lízino štěstí už do ní spadlo. Už první snímek byl rozpůlen, kdy popisoval dva děje nezávisle na sobě, aby se pak v závěru spojil. Když budeme brát v potaz ještě půtky okolo radnice, tak už tu máme tři příběhy v jednom filmu. Jenže v Líze Irovské se na radnici hádali alespoň o hlavní hrdinku. Lízino štěstí už nemá s Lízou na radnici nic společného. Pobyt v klášteře je zajímavý jen z toho pohledu, kolik předsudků se tehdy drželo. Sestry v klášteře na jednu stranu věří v Boha, na druhou svým chováním a povahami Boha a jeho církví tolik deklarované vlastnosti ignorují. Také Tomáš sice Lízu miluje, ale vzápětí říká, že pro něj není nic než práce a jen práce má smysl. Film je jinak nudný, nezáživný, ani komedií, ani dramatem. Líza je sice ještě víc okouzlující než prve, ale celkově je hrozně náročné udržet pozornost ve vztahovém rozpětí, kdo koho chce, kdo koho nechce apod. (05.01.2021)

Tato jednoduchá prostinká romance z dob dávno minulých má svou vlídnou atmosféru těchto starých zapomenutých časů. Mám tento příběh s dobrým koncem ráda, protože zde stejně jako v první části najdu své oblíbené herce a na svou dobu slušné herecké výkony. Možná by se místo Ladislava Boháče našel jiný, mým představám více odpovídající herec, ale to je jen muška. A ještě jedna zajímavost. Ve třetím díle knihy Růženy Utěšilové Lízin let do nebe, která byla předlohou filmu a byla vydaná v roce 1938 jsou už i fotografie z tohoto snímku, který byl dle zdejšího záhlaví natočen až o rok později. Pozoruhodné! (28.05.2011)

Mám své srdéčko volné, pěje klášterní premiantka Líza a dává tím jasně najevo, že láska není jen pro pošetilce. Ano, jistě, je to červená knihovna, jak se těmto filmům tak často přezdívá, ale i tu občas potřebujeme. A žádný příběh není přitažlivější než ten, v němž je hlavním tématem láska, která musí čelit různým překážkám. Démonická mater Filomena. Nafrněná Jela. Přísná babička Nedošinská. Oddaný komorník Pištěk. Nešťastně zamilovaný Hrušínský. Gollová v rouše řeholním. Rozpustilý dívčí kolektiv. Ptačice v dluzích. Sanatorium spásy. Nepoddajný doktůrek s jiskrou v oku. A obětavá Líza, která se vzdává pěvecké kariéry ve prospěch druhých. Kdo by odolal? (03.10.2008)