Maestro

Maestro je vizuálně strhující, kdy se ukazuje, že šlo pro Coopera o vášnivý projekt. Cooperovi nechybí ambice před kamerou ani za ní, výsledek tak zvládá být v několika momentech strhující a proto zamrzí, že forma vítězí nad obsahem. Solidní záležitost, která ovšem bude po právu na nejrůznějších předáváních filmových cen spíše do počtu.... (21.12.2023)

Film, ve kterém je mnoho dobrého (například herecké výkony, kamera, hudba...), ale je nepříjemně schizofrenní. Některé scény jako kdyby byly určeny divákům, kteří Bernsteina nikdy neviděli / neslyšeli, zatímco k pochopení jiných je nezbytná detailní znalost jeho díla a lidí z jeho okolí. O Bernsteinově životě jsem nevěděl téměř nic, ale z celého filmu jsem si odnesl především informace "Byl bisexuál a manželka měla zdravotní problémy", což je na 130 minut trochu málo. (01.01.2024)

Viděla jsem něco málo z Bernsteinova skvělého hudebního cyklu Young People's Concerts, kde vystupuje nejenom jako samotný dirigent, ale zároveň je průvodcem i tvůrcem tohoto pořadu. Jeho persóna působí na diváky nejenom svým neuvěřitelným hudebním talentem, ale především svým živelným nadšením pro hudbu jako takovou. Přesně toto se povedlo přenést i do filmu Maestro. Ten ukazuje jak jeho zápal pro hudbu a její „předávání“ lidem, tak celkově jeho společenskou fasádu, kterou dává na odiv. Zároveň však v kontrastu s tím film poodkrývá i Bernsteinovu vnitřní rozervanost a stinnější stránku jeho osobnosti a dává tak hlouběji nahlédnout do života této pozoruhodné osobnosti. Nakonec je to však právě hudba a jeho profese, které ho očividně celou dobu drží nad vodou. A oproti tomu, zdá se, že je to spíš jeho žena Felicia Montealegre, kdo byl ve svém životě ztracený a vnitřně nespokojený. Celkově šlo o emotivní a poutavou sondu do osudového vztahu těchto dvou lidí a jejich lásky i rozporů na pozadí Bernsteinova bouřlivého společenského a hudebně profesního života. Bradley Cooper hrál jako o život a ztělesnil Bernstaina takovým způsobem, že je skoro k nerozeznání od toho skutečného. Skvělý výkon. Celkově mě také mile překvapila hloubka vyprávění – film má mnoho zajímavých vhledů a hlubších postřehů vyvěrajících z niterného emocionálního života a vnímání dvou hlavních postav. Nezkoumala jsem sice nakolik přesně to odráží skutečnost, ale rozhodně to něco vypovídá o inteligenci a přemýšlivém založení těchto dvou osobností. Chápu, že některým divákům by spíš něž zahloubané vyprávění plné rozporů (navíc s důrazem na homosexualitu, která i v dnešní době může být někomu trnem v oku) vyhovoval přímočařejší a klasičtější životopisný příběh s jasnějším „obloukem“, ale já jsem vlastně ráda, že se Bradley Cooper rozhodl jít touto odvážnější a poněkud kontroverznější cestou. Je osvěžující vidět i takové životopisné filmy. ~(4,2★)~ (23.01.2024)

Každý režisér má právo si rozhodnout, jak přistoupí k nějaké biografii. Bradley Cooper zvolil pro mě osobně naprosto nevhodné pojetí formou střípků ze života slavného dirigenta, které ale nepůsobí kompaktně, zas tak příliš na sebe nenavazují a vcelku působí prázdně. Nepoučený divák si ze snímku nic neodnese, nanejvýš informaci, že Leonard Bernstein bojoval celý život se svojí sexualitou. Odpověď na to, zda úspěšně či neúspěšně ale rovněž nedostane. Herecké výkony velmi dobré, nicméně mám obavu, že Carey Mulligan se ocitla ve škatulce, kterou vždy skvěle zvládne, vždy aspiruje na Oscara, ale zatím jej neproměňuje, protože konkurence ji vždy předčí. Mohl by jí pomoci Saltburn, resp. jeho režisérka, jež se pokouší Carey z těch škatulek vymanit. Bradley má pestřejší repertoár, ale ve výsledku je na tom stejně jako Carey. Z Maestra lze možná až moc cítit, jak po tom Oscarovi touží. (17.04.2024)

„Já chci Oscara! …. Já chci konečně ku*va už toho Oscara!“. ___ Ano, kamera výborná, hudba čarokrásná (ale za tu Cooper nemůže), zestaršující masky fantastické. Ale málo platný, chvílemi jsem si připadal jak na pimprlovém divadle, kde se hlavní aktér  tak moc snaží, že si ani neuvědomuje, že ta, co měla být až druhá v pořadí, ho drtivé přehrává. Ano, Carey Mulligan si dala Bradleyho velkou boxerkou herecky K.O. po pár minutách, protože ona na rozdíl od něho působila autenticky, přirozeně a nepotřebovala k tomu tip top prostetika. A marně jsem se snažil celou dobu určit, o čem to vlastně mělo být. Aby to bylo o géniovi v objetí múz, který byl zároveň tak trochu kokot, na to je to příliš vágní a neurčité, kde se postavy jen tak míhají, přicházejí a odcházejí a nic z toho neplyne. A jestli to mělo být o magické síle hudby, tak snad jenom ve scéně z katedrály, jinak se na mě ujištění, proč byl Bernstein tak velký skladatel, ani vlastně za celou dobu nepřeneslo. Ale možná to tak Cooper chtěl, podle úvodního titulku, že „…umělecké dílo neodpovídá na otázky, ale vyvolává je…“, a já mu jenom křivdím, že. Ale sorry Bradley, občas mám právo i na trocha povrchního diváckého očekávání :o) (07.02.2024)