Maestro

Formálně krásně zfilmovaný a Bradleym Cooperem odevzdaně zahraný životopisný film bez života. Jakoby v životě Leonarda Bernsteina nebyly motivy, dostačující pro dramatický a emocionální filmový příběh. Přitom film samotný ukazuje, že tam byly. Jen s nimi bylo potřeba pracovat jinak, vystavět scénář na jiných pilířích než Bernsteinově homosexualitě versus manželství. Ani aspekty komplikovanosti jeho vztahu s manželkou zde nejsou hmatatelné. Nebýt pár dialogů, vůbec bychom je nechápali. Protože je nemáme jak a kdy procítit. Produkce Scorseseho a Spielberga současně? Vážně? (08.02.2024)

Na tenhle film jsem se těšila skoro 5 let. Leonard Bernstein byl velikán klasické hudby i muzikálové hudby a jeho nesmrtelnost mimo jeho skladatelství a dirigenství tkví i v tom, že byl velkým a veleúspěšným popularizátorem klasické hudby. Na jeho "výchovňáky" chodili lidé napříč generacemi, včetně těch nejmenších, ty pak byly zaznamenány na filmový pás a patří k pokladům dodnes. Bradley Cooper je Leonardovi neskutečně podobný a jeho řeč těla je strašně přesvědčivá, je potěšující koukat se na to, že ve filmu o hudebním skladateli hlavní hrdina opravdu hraje na klavír to, co my slyšíme, a že perfektně diriguje, to je balzám. Ale já se těšila, že ve dvouhodinové poctě tomuto velikánovi uvidím průřez jeho životem, že se dozvím, jak studoval, o jeho začátcích, o tom, jak tvořil třeba West Side Story, prostě něco nového a zajímavého. Místo toho jsem se dvě hodiny dívala na to, že byl slavný hlavně svými homosexuálními vztahy. Ano je mi známo, že byl bisexuál, ale to opravdu není to hlavní, co by v tom filmu mělo neustále být připomínáno, lidé takového talentu a vyjímečnosti bývají často výstřední, ale dnes to není lidem podáváno jako zvláštnost, ale jako něco, co je třeba dát do popředí zájmu, to je to, co se dnes nosí, vyzdvihovat tyto detaily. To je "netflixovská" ideologie. Film mě strašně zklamal, jelikož z celé velikosti Bernsteinovy osobnosti vidíme jen člověka, který se zmítá mezi láskou k ženě, s kterou si rozumí po duševní stránce, láskou k dětem a potřebou tělesného vztahu k mladým studentům mužského pohlaví. Trochu málo na tak zajímavý život. Zůstává tedy jen krásná hudba a skvělý výkon Coopera jako herce, po režijní stránce hodně zklamal a slavní producenti taktéž. Smutný pohled na dnešní USA. (04.01.2024)

Osm nominací na Oscara za prvotinu (hudební drama Zrodila se hvězda) holt s člověkem zamává, respektive s jeho sebevědomím. Nemám příliš rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Těch podnětných je zoufale málo. Mnohdy je to klasická story: dětství, dospívání, cesta na vrchol, případně ještě větší vrch/pád… Tady sice vzestup poté, co se mladý Bernstein zcela náhodou dostane k dirigování velkého orchestru, rovněž vnímáme, ale tvůrci předkládají především vztahové drama jedné velké neposedné osobnosti, za kterou stojí silná žena. Tam kus jedné dekády, vzápětí střípek další, pak zase jiné. Bernstein nerozlišoval mezi hudbou vážnou a populární, zkoušel mnohé, jeho práce byla pestrá. Jakmile ale přejdeme z černobílé (kamera Matthewa Libatiqueho zase skvělá) preciznosti k barvě, ubývá kamerových hrátek a celkově tvůrčích nápadů. Zůstává fajn biják, kterému chybí emocionální gradace, stejně tak se vyhýbá vnitřním démonům a skutečným kontroverzím tvůrce legendárního muzikálu West Side Story. Co mají každopádně životopisné kousky společné, jsou herecké výkony. Když zrovna nedumáme nad tím, jak se ona dívala na jeho zálety s pohlednými hošany nebo nepočítáme, kolik cigaret dirigent a skladatel vykouřil, musíme ocenit jak Bradleyho Coopera, tak Carey Mulligan. Tady zase klobouk dolů. Ambice velké, ovšem strnulost, neúplnost a papírovost zrovna tak. (03.01.2024)

Ufff. Bradleymu Cooperovi, že je auteur nové nastupující generace, tak se ve svém dalším snímku rozhodl vzít snad všechny potřebné ingredience, aby to na toho Oscara tentokrát dotáhnul. Ve finále ale Maestro připomíná spíš onen klasický dort pejska a kočičky. Hra se snímáním u jednotlivých linek, snaha o vyprávění obrazem pouze za pomoci zvuku, životopis slavné osobnosti, naťuknutá queer tematika nebo snaha transformovat se do legendárního skladatele. To všechno a ještě mnohem víc se snaží Maestro nacpat do více než 2 hodin stopáže, nicméně v jádru selhává na tom, že je jeho tempo extrémně rozvleklé, scénář jen x-tou biografickou variací mnohokrát viděného a - a to je možná nejzajímavější - Coopera, který celý film doslova klečí před Akademií a žadoní o Oscara, v každém záběru strká do kapsy Carey Mulligan. Formálně možná téměř dokonalý film, ale v jádru extrémně suchý kalkul, který by si podruhé pustil jen masochista. 6/10 (16.02.2024)

Bradley Cooper kříčí, že chce Oscara a dělá pro to naprosto všechno. Už od první minuty je jasné, proč tahle exhibice vznikla a s tímhle já mám primárně ten největší problém. Je vidět, že se Bradley Cooper opravdu snažil. Herecky, režijně i technicky je všechno na správném místě. Prostě první liga, ale ta pachuť na jazyku zůstává až do konce. Já těmhle prvoplánově akademickým věcem prostě nemůžu s klidem tleskat. (08.02.2024)