Anatomie zrady

Opravdu hodně dobrý byl Jiří Vyorálek v malé roli Jana Ryse Rozsévače. Co mě ale dost nepříjemně zarazilo je technické provedení filmu. Je sice fajn pokusit se autentické dobové záběry kolorovat a ve filmu použít, ale když se nedají digitálně zrestaurovat tak, aby byly technicky na stejné úrovni jako film, tak by snad bylo lepší navýšit rozpočet a natočit je znovu, byť třeba s pomocí triků a zeleného plátna. Takhle to ve filmu působilo hodně divně. A určitě by bylo fajn kdyby si tvůrci dali víc práce s vykreslováním emocí postav a místy i s dialogy. (05.05.2020)

V přvní řadě je potřeba zmínit otřesnou audiovizuální postprodukci. Obraz je gradeovaný, jako když patnáctiletý puberťák poprvé objevuje Instagram. Ale to je pro mě pochopitelnější - to je prostě nevkus režie (ostatně všechny stylistické volby jsou ve znamení okázalého kýče). Ale ten zvuk? Postsynchrony už tu fakt zní, jako by si náhodní lidi vylosovali náhodné postavy a namluvili je v ponorce 2 kilometry pod vodou. Ruchy na ulici evokují záznam halového fotbalu. Nechápu to. A tohle není nějaká věc názoru - to je tak blízko objektivní realitě, jak jde být. Není otázka, jestli to tak je, ale proč to tak proboha je? Nebo se to dodělávalo kvůli koronakrizi přes Skype? Ty voiceovery znějící jako komentář k přírodovědnému dokumentu jsou pak zlato, ta absurdita technické nekvality je neuvěřitelná. Přitom Češi jsou rozhodně schopní dělat oboje na normální úrovni a já jsem si naprosto jistý, že ten samý tým by musel být schopný udělat normální zvuk. A co do děje... jde o zvláštní kombinaci polopatičnosti a nečitelnosti, kdy o konání všech víme vše, protože nám ho každý opakovaně popisuje, ale přitom mu vůbec nerozumíme, protože postavy postrádají jakýkoliv vnitřek. O Moravcovi nevím z toho dvojfilmu nic. Hlavně že v prvních šedesáti vteřinách stihnou filmaři ukázat kozy - na to jsou v České televizi kvóty. Podobně jako u Monstra je v první řadě smutné, že tak silný námět je zpracován tak strašně špatně. Tohle je skoro větší umění udělat takhle blbě, než by bylo udělat to průměrně. (30.04.2020)

Arichtev má velké zkušenosti s výpravnými historickými projekty a jeho nové dílo působí historicky věrně, vyprávění doplňují i skutečné dokumentární záběry. Měla bych ale výtky zejména k hereckému obsazení, a to bohužel včetně představitele ústřední role. Projev Labudy nesmírně kazí nevhodně zvolený český dabér. Pavel Šrom je totiž jeden z našich nejvytíženějších dabingových herců a jeho hlas jste museli stoprocentně zaslechnout v nějakém seriálu nebo filmu (z hlavy mě napadá například velitel tučňáků z "Madagaskaru"). Dabing tedy Labudovi dost ubral na kráse. Nebyla jsem ale spokojena ani s dalšími postavami, které sice ztvárnili kvalitní a zkušení herci, ale typově se ke svým předobrazům nehodili - namátkou například pan Preiss jako prezident Beneš nebo Milan Kňažko v roli Emila Háchy. Film tak na mě působí jako odškrtnutý domácí úkol (natočme něco, co se bude hodit k letošnímu výročí), na který si ale druhý den už nikdo nevzpomene. (09.05.2020)

Tohle je precizní rozbor rozkladu zneuznaného člověka. Muže se zásadami, který byl ochoten pro svoji vlast zemřít. Muže s přesvědčením, že proti německému zlu je nutno bojovat. Pak přichází první obrovská rána, Moravec přichází nejen o možnost bojovat, ale velmi záhy je i nařčen z podpory Beneše. Stává se nepotřebným, pomalu i bez prostředků. A pak přichází spása v podobě nabídky, která se neodmítá. Nejen, že zabezpečí rodinu, ale také si někdo konečně povšimnul jeho mimořádných rétorických schopností. Čekala jsem jeden z mnoho válečných snímků, dostala jsem studii Moravcových pohnutek. Mám snad jedinou výtku, pokud již bylo nutné Labudu předabovat, nemusel to být zrovna Pavel Šrom, jehož hlas je tak profláknutý. (15.01.2023)

Česká televize vyrukovala s dalším historickým televizním filmem a tentokrát se vydala cestou nepříliš známé osobnosti, která se ale stala v období Protektorátu dosti klíčovou. A možná právě proto, že jsem o Emanuelu Moravci vůbec nic nevěděl, jsem s výsledkem snímku dost spokojený. Oproti letošním nudným paskvilům alá Past nebo Vysoká hra jsem se totiž v případě Anatomie zrady o děj zajímal po celou jeho dobu a až na příšerný dabing pana Labudy nenašel žádnou delší pasáž, jež by mi vyloženě lezla krkem. Takových bylo v předchozích zmíněných vskutku dost. (31.05.2020)