Svatá Maud

V první řadě nechápu, proč dal na ČSFD tomuhle filmu někdo zavádějící nálepku horror. Protože pojednává o otázkách života a smrti? Ano, pro někoho jsou taková témata jistě horrorová, neboť současní lidičkové myšlenky na smrt bázlivě vytěsňují. Nebo kvůli několika halucinačním scénám jurodivé masochistky Maud? Ale kdeže, spíš než o horror se jedná o psychologické drama. A s pořádným artovým ocasem, je vidět, že mladá pí rejžová není žádná tuctová, povrchní a duchoprázdná slečinka. A i když možná někteří řadoví fanoušci vampyrismu a zombismu budou trochu zklamaní, u mne naopak vládne velká spokojenost. Hodně příjemná hoďka a půl, během které jsem ani jednou nečuměl do mobilu, což je neklamné znamení mého nejvyššího diváckého zaujetí. S chutí zaokrouhluju nahoru za úžasnou Morfydd s úžasným jménem, za závěrečnou scénu a za mnoho dalších podnětů. A Bůh Otec šprechtí velšsky, cool. (03.02.2021)

Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. (01.02.2021)

Extrémne pomalá dráma, námetovo a spracovaním vhodná najmä pre osádku staršej generácie, ktorej nevadí, že sa všetko vezie v rovine myšlienok: “tu sa (asi) niečo stane”. Divák, ktorý túži vidieť horiace krucifixi dolu hlavou, či otáčať hlavy o 360 stupňov, bude veľmi sklamaný. V “Saint Maud” sa musíte vyslovene nájsť, to Vy sa musíte prispôsobiť snímku, nie naopak. Samotný film nie je len o akejsi obsesii, ale aj o neschopnosti socializovať sa, depresii, automutilácii, pričom kombinácia takýchto psychických porúch je v spoločnosti veľmi častá (začo +). Samotný snímok sa nesie v jednej tónine, vďaka čomu pôsobí dejovo vyvážene. Čiže žiadny extrém, žiadna akcia, žiadne prejavy, nič, čo by diváka prebralo zo spánku, keď do neho náhodou upadne. Toto nie je film pre každého, toto napriek poslednej scéne, vďaka ktorej niekto môže nadobudnúť dojem, že sa jedná o horor - hororom určite nie je. Toto je čistá, mysteriózna dráma so solídnou hudbou, vďaka ktorej sa len naznačujú prvky hororu, no rozhodne nimi nedisponuje. Nechápem, prečo je zas a znova nejaký snímok zaradený tam, kam nepatrí. Vytvára to zmätok u diváka, ktorý očakáva niečo, čo reálne nemôže dostať. Námet výborný, realizácia mdlá - strašná škoda, že zostalo len pri nápade. Priemer. (14.02.2021)

Je to Bůh, nebo Ďábel, kdo zkouší víru svaté Maud? Mysteriózní drama o mladé setře, co se snaží nejen sebe, ale i ostatní přivést na správnou cestu. Vize, záchvaty, mučednictví. Tak jako trpěl Kristus je třeba trýznit tělo, které pokouší duši. M. Clarková vypadá tak křehce a něžně, když se usmívá a hladí umírající ženu po tváři. Jenže síla v ní ukrytá je obrovská, protože bojovat s Ďáblem nemůžou slaboši. Kde by jiný šel do krajnosti a naturalismu, tam si režisérka vystačí s náznakem. Špinavý sex, sebetrýzeň, smrt. Výborná kamera se tu zpomalí, tam je obraz v kouřových odstínech, a když dojde k prvnímu velkému prozření ta intenzita, s níž tělo visí ve vzduchu, je až hmatatelná. Finální střet a vykoupení mají sílu, obrazově jsou perfektní. Poklidná hudba a tiché scény na počátku postupně střídají temnější zlověstné tóny, co napovídají, že se schyluje k tragédii. Skrývané emoce vyplují na povrch a obnaží jejich nositelky. Přidanou hodnotou je W. Blake. Spíše pro okrajové publikum. (25.06.2021)

Hluboce věřící pečovatelka se snaží přivést svou umírající lesbickou pacientku k Bohu a zachránit její duši. Tohle se dalo natočit jako pravověrný exorcistický horor či jako hutné psychologické drama. Režisérka zvolila druhou cestu, přičemž horor na to nechala jen dýchnout a celek oblékla do artového kabátu. A je to vlastně natočené bezchybně, jen to ne každému sedne. Z mého pohledu by to byl čistý průměr, nebýt famózní Morfydd Clark. 65% (05.02.2021)