Svatá Maud

Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. (01.02.2021)

Omnoho viac psychologická dráma o osamelosti, než nadprirodzený horor s náboženskou tematikou, ale samozrejme táto kombinácia sa vôbec nevylučuje. Rose Glass sa našťastie nesnaží divákovi nanútiť vlastnú verziu udalostí, i keď príklon k tomu, kde je asi pes zakopaný, tu je. Atmosférická záležitosť so skvelou Morfydd Clark, pri ktorej ale budete mať dojem, že neprináša nič nové a že ste niečo podobné už niekoľkokrát videli, i keď si zrovna neviete spomenúť na konkrétne filmy. Nejde priamo o kritiku viery, skôr o to, kam človeka môže dostať zúfalstvo a spomínaná samota. Každý extrém je totiž škodlivý. 70% (04.09.2023)

V první řadě nechápu, proč dal na ČSFD tomuhle filmu někdo zavádějící nálepku horror. Protože pojednává o otázkách života a smrti? Ano, pro někoho jsou taková témata jistě horrorová, neboť současní lidičkové myšlenky na smrt bázlivě vytěsňují. Nebo kvůli několika halucinačním scénám jurodivé masochistky Maud? Ale kdeže, spíš než o horror se jedná o psychologické drama. A s pořádným artovým ocasem, je vidět, že mladá pí rejžová není žádná tuctová, povrchní a duchoprázdná slečinka. A i když možná někteří řadoví fanoušci vampyrismu a zombismu budou trochu zklamaní, u mne naopak vládne velká spokojenost. Hodně příjemná hoďka a půl, během které jsem ani jednou nečuměl do mobilu, což je neklamné znamení mého nejvyššího diváckého zaujetí. S chutí zaokrouhluju nahoru za úžasnou Morfydd s úžasným jménem, za závěrečnou scénu a za mnoho dalších podnětů. A Bůh Otec šprechtí velšsky, cool. (03.02.2021)

Explicitných hororových vecí sa tu deje veľmi málo, napriek tomu od samého začiatku tušíme prítomnosť čohosi zlého, temného a nadprirodzeného. Vďaka tomu je atmosféra mrazivá, tiesnivá a nepríjemná. Na tom má podiel nielen dobre vystavaný, stupňujúci sa scenár a napínavá réžia, ale tiež výkon Morfydd Clark (z Ajaovej Koristi), z ktorého som si síce vyložene na zadok nesadol, ale inak bol dobrý (detto jej klientka v podaní Jennifer Ehle). (26.02.2021)

Saint Maud je rozhodně velmi nadstandardně dobře natočená, Rose Glass se uvedla jako režisérka, na kterou si je do budoucna potřeba dávat pozor a její tvorbu sledovat. Její debut je temným psychodramatem s nepříjemnou, lehce hororovou atmosférou. Což jsem čekal, a nejsem tedy vyloženě zklamán, byť mírnou pachuť mrzutosti, že se to nevytočilo do větších hororových otáček, cítím. Potenciál v tom příběhu o labilní nábožensky založené sestřičce, která dojde k přesvědčení, že ji bůh předurčil k záchraně duše své ne zrovna křesťansky se chovající pacientky, byl. K významnější spokojenosti bych zkrátka trochu víc té čisté žánrové radosti potřeboval. Velkým plusem je ovšem rozumná stopáž, dokážu si představit autory, kteří by to samé natáhli na dvě hodiny. (01.02.2021)