Výlet do přírody

Asi najlepší krátkometrážny film aký som v živote videl. Renoirova réžia je tradične hravá, vtipná, alegorická, nostalgická s nezvrátiteľnou trpkosťou. Výlet do prírody je esenciou života, kde láska naráža na spoločenské nedostatky doby a prostredia a kde sa väčšina dôležitých okamihov odohráva "mimo dialóg". Tým, že Renoir film nedokončil "podľa plánu" len dodáva snímke ohromnej účinnosti. Čas plynie, ocitáme sa na plavbe jazera s hustým dažďom, ktorý značí to, ako čas neúprosne letí a osud nie je možné vrátiť späť. (14.07.2022)

Nádherný Maupassant, na něj by se zde nemělo zapomínat. Všechny Maupassantovy povídky by se mohly zfilmovat, pokud by se našel kongeniální režisér jako byl Jean Renoir. Jean zřejmě neměl tak vysoké umělecké ambice jako jeho otec Auguste. Nejpíš se to dá pozorovat u scény na houpače (viz též plakát), Augustova (nedosažitelná) krása je u Jeana nahrazena lehkostí, jíž se vyznačuje celý jeho film. O to lépe se tu odráží nostalgie, večně překrývající vzpomínku na jeden slunečný den na venkově. (18.06.2020)

[3,5*]     Napriek tomu, že toto dielo ostalo nedokončené, bolo zaradené medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Spočiatku ma dosť iritovali tie prehnane nahlúple postavičky, predovšetkým postava nekonečne blbého zaťa, ktorá akoby do filmu zablúdila z nejakej grotesky (ten ťuťmák akoby z oka vypadol Stanovi Laurelovi) a postava matky, tupej ako tágo (postave babky udeľujem výnimku, keďže bola zrejme senilná). Od podmanivej scény na loďke si ma ale film získal svojou krásne poetickou náladou a veľmi emotívny záver vo mne zanechal silný dojem. (27.10.2022)

Poetický a melancholický malý velký film. Krásná a nápaditá kamera a úžasné světlo. Nevím, zda je to světelnou citlivostí tehdejšího filmového materiálu, ale někdy mají přírodní scény těch starých černobílých filmů takové nádherné světlo, které z nich dělá pomalu impresionistický obraz. Zde je to v míře vrchovaté. Ten melancholicky hořký, nedořečený a přece výmluvný závěr jen umocňuje kouzlo tohoto filmu. Nádhera. (27.11.2011)

Dokonale poetické dílko, slovem i obrazem. Oslava venkova, aniž je zatracován život měštákův. Jedno odpoledne na venkově a 40 minut délka, a přesto má tento film všechno, co má správný film mít. Skvělé herce, humor, poetiku, úžasnou kameru i závěrečnou pointu. Film, který svou nadčasovost dokáže každému, kdo mu věnuje svůj čas. Scéna na houpačce je pro mě naprosto nepochopitelná, vzhledem k době vzniku, protože kamera jako by se houpala na houpačce taky a přesto vše to působí naprosto přirozeně. "Ne nous derrange pas! Nous sommes extrêmement occupé." (Neruš! Jsme velmi zaneprázdněni. :-)) (05.05.2008)