Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jiří Hrzán (30. 3. 1939 - 24. 9. 1980) byl na divadle, v televizi i ve filmu dobře známým představitelem komických hrdinů. Jednou z mála jeho dramatických filmových postav je hlídač vězňů Josef Vildomec, titulní hrdina málo známého filmu scenáristy a režiséra Ivana Renče. Oproti svým rozpustilým a groteskním figurám zde Hrzán ztvárnil zcela protichůdný typ hrdiny: Pepík Vildomec je doma poslušným synem a v práci zodpovědným a úslužným vykonavatelem příkazů. Ledasco si nechá líbit, a to i od vězňů, které hlídá. Tajně si však vybíjí vztek a ponížení na svém psu, jediné bytosti, která je slabší než on. Svatba s opovrhovanou nalezenkyní Marií a útěk jednoho z vězňů však započnou proces Vildomcovy proměny v sadistickou bestii...
Tento neobvyklý a v mnoha ohledech mimořádný film je jediným celovečerním dílem Ivana Renče. Jeho děj se odehrává v neurčité době a na neurčitém místě, a zcela se soustřeďuje na vnitřní život hlavní postavy (část vyprávění je věnována hrdinovým představám, které se odehrávají na mořském ostrůvku s majákem). Film, který přesvědčivě zpracovává temné stránky lidské psychiky a který se mimo jiné dotýká i rasismu, se v kinech i v televizi objevoval jen sporadicky. Kvůli tomu se neprávem ocitl mezi polozapomenutými díly české kinematografie.
Ještě v roce 1970 vznikaly filmy, nachystané v minulých letech a vyjadřující i tehdejší poetiku. Ivan Renč vytvořil téměř protokolární podobenství, záměrně zasazené mimo čas a prostor, rozehrávající výsostně modelovou situaci. V příběhu dosti klopotném a ne vždy přesvědčivém vypráví o mladém vězeňském dozorci, jenž sní o tom, jak by žil na osamělém majáku. Je svým způsobem směšný, s rozvráceným charakterem, v zaměstnání jen stěží nachází nějaké uspokojení, u vězňů si nedokáže zjednat sebemenší respekt - a hrdina si pak svůj přetlak vybíjí v týrání bezbranného psa. A jednoho dne nastoupí zkratové jednání. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (86)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

(3x) Jestli tenhle film neputoval po natočení do trezoru a opravdu se v roce 1970 promítal, tak vážně nevím. Pražskou premiéru Spalovače mrtvol dva roky před tím v průběhu filmu zastavila policie, a tenhle film je zmiňovanému snímku podobný nejen hodně přítomným násilím, ale především hlavní postavou a ukázkou praktit totalitního režimu. I když ono to svým zasazením do prvorepublikových (meziválečných) časů bude asi hlavně podobenstvím nacistické diktatury... Jako člověk z rodiny chovající pejska mám vážnou výhradu k jistým scénám (vím, že to mělo v rámci vývoje postavy a děje velký smysl!), ale zážitek z filmu jako celku mi nedovolí odebrat z hodnocení pátou hvězdičku. Závěrečné, pro mne nečekané a docela šokující vyústění mě rozsekalo, von ten nenápadný a oblíbený Pepík Vilidomec může, jak už zde pár uživatelů naznačuje, vážně konkurovat spalovači Kopfrkinglovi. Jiří Hrzán coby především komediální herec ztvárnil psychopatického smíška proměňujícího se v bezmezného tyrana skvostným způsobem, nikoho jiného si v roli Pepíka Vilidomce ani neumím představit. Taky jsem hltal každý záběr na prvorepublikou star Natašu Gollovou v roli cukrářky, ještě v téhle době pořád neztrácející svůj šarm a humor, a vulgárně mluvícího komunistu(!) Miloše Williga! ...a ten orchestr na svadbě, a výzdoba bytu plná vyšívaných tapet a starožitností všeho druhu... ty kukačky! Že se Ivan Renč jako režisér věnoval především tvorbě krátkých animovaných filmů, je poznat v hodně detailních scénách s prkvy animací, což dodává ve scénách Pepíkova domácího zázemí osobitého kouzla. K dechberoucímu doplnění drsného příběhu dojemně poetickými sny uprostřed moře na lodi už fakt nenacházím slov, za doprovodu nádherné hudby Luboše Fišera se mi u těchhle scén chtělo málem brečet. 95% (52 rokov filmu za 52 týždňov) ()

YumiOkami 

všechny recenze uživatele

byl to divný film, ale hodně mě bavil. proč mít nějaké sny a plány do budoucna, když můžete všechno (včetně empatie a zdravého uvažování) zahodit a stát se krutým sadistou? pepík žije s maminkou a sní o životě na moři. vždy po noční směně se vydá na procházku, jež končí zbitím jeho psa. jednoho dne potká marii a vezmou se. manželství nicméně dlouho nevydrží a rovněž ani pepíkovo dobré chování k vězňům, které hlídá. roztrhá svůj oblíbený obrázek s majákem, vytáhne štětec, namočí jej do bílé barvy, pak do červené a nakonec se z něho stane JOKER.. oh, počkat… tohle je vlastně jiný snímek. pardon. (the lighthouse, předpokládám???) ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Pravá konzistence pouťového barvotisku: směs romantiky a celoživotního pohřbu. Právě jsem viděl dokonalý černobílý barvotisk. Ta vzácná dečka: nestravitelné. O Vildomcovi samotném nelze říci, že by se nějak změnil, prošel vývojem či prodělal „přerod“. Jeho jednoduchý duševní organismus pouze provedl přepólování, což pejsek jistě ocení. Obranná vytěsňující reakce: zhroucení iluze nutí k nesnesitelnému přímému pohledu a je tedy nutno beze zbytku zlikvidovat její trosky a nahradit ji jinými bezpečnými brýlemi. Ostatně z hlediska psychohygieny není co vytknout. Nejstrašnější na tom všem je to jojo na konci, naznačující, že nejde o problém nějakého Pepíka Vildomce. Teď teprve je jako všichni ostatní. Tohle v roce 1970, prosím pěkně. Pokud jde o Hrzána: vždycky jsem byl bezradný, co si s ním vlastně počít, jak ho vnímat; nyní vím, že mi chyběl hlavní díl mozaiky. /// Komentáře: Marigold (jediný nespoilerový) a Jusek (který je hlavně kvalitním postižením obsahu s politizujícím vyhodnocením). Zajímavý pohled nabízí též MarJel (při troše trpělivosti). Z podprůměrně hodnotících stojí za pozornost jen Ulrich. Komentář od uživatele „nehodnotit“ budiž ukázkovým příkladem stereotypní divácké nechápavosti. ()

gjjm 

všechny recenze uživatele

Srovnání se Spalovačem nechápu. Dost průměrný pokus o drama bachaře, který se z nejmírnějšího stane nejbrutálnějším. Ano, uznávám, Hrzán hraje skvěle (byť ho jinak nesnáším) a mnoho scén je vynikajících, nicméně děj je podán tak neobratně, je tak zmatený, vyšumí tak moc do ztracena a ostatní herci tak příšerní, že se nemůžu donutit dát tomu vyšší hodnocení. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Tak tedy alespoň pro mě naprosto neznámý skvost, od pro mě neznámého režiséra a s figurou, kterou bych se nebál trošku porovnat s postavou pana Kopfrkingla. Zde ale není morbidně romantických vrah, ale duševně zaostalý Pepíček Vildomec, pilný a opravdu hodný i důvěřivý, ale na druhou stranu se v něm skrývá také hnusnej, sadistickej hajzl. Bohužel, do nedávna to o Pepíčkovi věděl pouze jen jeho pes. Náhlé rozzáření mysli a docvaknutí všech skutečností, které lze nazvat jeho vývojovým vrcholem, životní ranou i reloadem. Přizpůsobení se zvyklostem a "normálnu" znamená pro zmíněnou němou tvář velkou úlevu, pro jeden námořnický sen zkázu a pro vězně vojnu jak řemen. Naprosto vvnikající Jiří Hrzán v silném obrazu prvorepublikového hlídače vězňů, který je potřeba vidět považuješ-li se za znalce československé kinematografie. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (5)

  • Maják, ktorý Josef Vildomec (Jiří Hrzán) navštevuje vo svojich snových fantáziách, sa nachádza na ostrovčeku južne od chorvátskej Istrie a nazýva sa maják Porer. (Autogram)
  • Ako kukučku v nástenných hodinách použil režisér postavičku zo svojho staršieho bábkového filmu Strážce majáku (1967). (Autogram)

Související novinky

Věra Tichánková 1920 - 2014

Věra Tichánková 1920 - 2014

09.01.2014

Ve věku 93 let zemřela herečka Věra Tichánková. Manželka herce Jana Skopečka a dlouholetá členka Divadla S. K. Neumanna v Praze (1951 - 1982) studovala vysokou školu chemicko-technologickou, následně… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno