Hlídač

Postava hlídače je jedna z mála dramatických rolí Jiří Hrzána, která umožnila tomuto vynikajícímu herci projevit jeho skvělý herecký talent. Role ušlápnutého, zakomplexovaného a z hlediska psychologie zajímavého člověka je zvýrazněna v tomto snímku podřízeností a oddaností mamince a v hloubi duše skrytou agresivitou. Psychická nevyrovnanost této dramatické postavy je natolik velká, že divákovi nedává ani malou možnost odhadnout, jak příběh vlastně skončí. I v tom je krása tohoto snímku, kterým bohužel pravděpodobně skončilo teprve rozvíjející se období "nového" filmu šedesátých let. Jen poznámka na okraj: tento film pravděpodobně neřekne nic lidem, kteří nechápou hloubky lidského citu a myšlení. A ten, kdo má rád novodobé bezduché "akčňáky" nebo "TV NOVA "PRIMA"seriály", nechť laskavě tento snímek přejde bez povšimnutí a zbytečných nevkusných komentářů zde na ČSFD. Když něco nechápu, neznamená to, že je to špatné. ....a šmitec. (22.05.2009)

Pan Hrzán se zde zaskvěl a předvedl něco, co bych od něj nikdy nečekal. To "něco" mám na mysli roli, kterou zvládl opravdu bravůrně. Vyšinutí zahrál skvěle. Tohoto herce jsem měl spojeného s komediálními rolemi, ale zde ukázal, že dokázal zahrát vlastně cokoliv. Je vás škoda pane Hrzán. Odešel jste velmi mladý. Mohl jste předvést spoustu dalších skvělých hereckých výkonů a lidé by vás milovali. (15.01.2012)

Doznívání filmových šedesátých v plné parádě. Subjektivizovaná narace sice nedosahuje takové sdílnosti a mistrovství jako v Herzově majstrštyku Spalovač mrtvol, nicméně dostatek sugestivity dodává snímku výtečný Jiří Hrzán, který postavu životního loosera a přezrálého dítěte, které se oddává pošetilým snům, zpodobnil s naprostou přesvědčivostí. Podivné "uzrání" jednoho vězeňského hlídače líčí možná Renč místy až neobratně unyle, nicméně vývoj hlavní postavy a některé skutečně působivé kompozice nahradí veškerá negativa. Po formální stránce by se dalo vytknout leccos, stejně tak nutno poukázat na fakt, že film pouze těží z odkazu klasik jedné z vrcholných dekád českého filmu, nicméně to sotva něco změní na skutečnosti, že Hlídač je cosi jako zaprášený nenápadný klenot, který rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie. Ačkoli Pepík Vildomec nedosahuje zneklidňující excentričnosti Fuksova Romana Kopfrgingla, jeho podivná labilita a dušená brutalita, která v závěru vygraduje do vskutku tragikomického zupáctví, má vnitřní logiku a dostatečnou dramatičnost... Hlubokou zakomplexovanost vystihuje Vildomcův přerod dokonale. (22.09.2005)

Vôbec som o tomto filme nevedel a tak som bol primerane zvedavý. Ale všeobecnú spokojnosť až nadšenie s väčšinou zdieľať nemôžem. Rovnako ako pohoršenie nad mlátením psa. Zhodnúť sa však môžem na výbornom stvárnení postavy bachara Vildomca, ale to ma pri kvalitách Jiřího Hrzána až tak neprekvapuje. Takže celkovo vnímam tento film ako zaujímavý, i keď nedorobený pokus využívajúci doznievajúcu novú vlnu. (09.04.2023)

Jirka Hrzán v netradičně záporné roli zakomplexovaného a trochu retardovaného hlídače vězňů v kriminále. Na vězně je měkký a hodný a svůj vztek si vybíjí na svém psovi, kterého každé ráno, když se vrátí z noční, bere na procházky a na odlehlém místě ho mlátí kusem dřeva. Situace se obrátí, když mu manželka vezme roha s uprchlým trestancem....Děj filmu není situován do určité doby, vypadá to, že by se mohl odehrávat v třicátých létech minulého století, režisér Ivan Renč tak asi udělal schválně, neboť snímek vyznívá aktuálně v jakékoliv časovém pásmu. Snové sekvence hlavního hrdiny Vildomce probíhají v majáku u moře, kde se on cítí osamocen a přitom rád. Doprovází hudba Luboše Fišera. Zvláštní film už jen kvůli Hrzánovi, který svůj rozpolcený charakter hraje geniálně a je obrovská škoda, že za svůj kratičký život nedostal takových příležitostí více. Další zajímavou roli uprchlého vězně si zahrál hudební skladatel Karel Mareš. Hlídače bych zařadil mezi poslední snímky už definitivně doznívající Nové vlny. (01.04.2019)