Hrana zlomu

Hodně to respektuju za snahu vystavět nebanální horor i bez existujících základů v podobě plně živé lokální scény, ale v důsledku toho to nevyhnutelně dře. Protože ten film vystupuje do zcela nekultivovaného prostoru, neexistuje žádný zřejmý rámec, v jakém ho číst, a film to divákovi moc neusnadňuje. Z toho jde samozřejmě vytěžit i nějaká pozitiva nejistoty a určité žánrové agorafobie, v celkovém součtu to má ale v tomhle případě víc negativ než pozitiv. Místy je to pak překombinované. Nepřijde mi třeba, že nelineárnost vyprávění měla nějaký smys - jako že tvůrci fakt chtěli nelineární vyprávění, tak ho aplikovali, i když z toho nic nevyplývá, ničemu to neslouží a brání to rozvinutí organičtějších aspektů díla. Číselné hodnocení je irelevantní - dávám tři, ale přesto je to film, kterému stojí za to věnovat pozornost. (07.11.2021)

Hranu zlomu sice ohodnotím průměrnými třemi hvězdičkami, ovšem radost z toho, že v našich končinách vůbec vznikl takovýto typ filmu, ta je mnohem větší, a to i díky tomu, že se navíc nejedná o vyloženě nějaký průser, naopak, v několika ohledech se Hrana zlomu povedla vážně dobře a doufám, že by se mohlo jednat i o inspirativní počin pro další tuzemské tvůrce, aby se do podobně laděných projektů též nebáli jít, jelikož zde bylo prostě vidět, že to zkrátka jde i u nás. Každopádně k filmu samotnému a co mě tedy oslovilo nejvíc. Začít musím určitě u herců a samozřejmě u obsazení Štěpána Kozuba, na kterého jsem byl upřímně zvědavý a popravdě jsem věřil, že zrovna tento typ role by mu mohl sednout, no a nemýlil jsem se, svého lehce zvrhlejšího prosťáčka zvládl na jedničku a ani vlastně nepamatuji typově lépe zahranou postavu v českých filmech. Skvěle ho ovšem doplňují i ostatní, opravdu výrazní herci, za zmínku tak jistě stojí ještě i třeba Pavla Gajdošíková, která po parádním výkonu v Chybách i zde dokazuje, že by měla dostávat u filmu mnohem více šancí, jelikož s naprostým přehledem strká všechny ostatní ty rádoby primáckonovácký ženský hvězdičky do kapsy, a to nejen svým nevšedním sexappealem, ale především svou výrazností a samozřejmě i nadprůměrným hereckým talentem. Hodně mě pak zaujalo i zajímavé zpracování filmu, konkrétně tedy co týče časové posloupnosti, kdy tvůrci skákají v posloupnosti děje jak cvrčci v trávě, ono zpracování ovšem má hlavu a patu, je přehledné a považuji ho skutečně za rozhodně oživující prvek. No a za velmi povedenou musím označit i atmosféru, se kterou se též v tuzemské kinematografii není vůbec běžné setkávat, působí totiž syrově, temně a celkově prostě velice funkčním dojmem. Toť ty nejvýraznější pozitiva, ale mohlo to být i mnohem lepší, kdyby se tvůrci ovšem vytasili s daleko lepší zápletkou, respektive scénářem, který jim toho bohužel příliš nenabídl, celé to totiž působí strašně stroze, nenápaditě, bez jakékoliv myšlenky, zkrátka po této stránce nemůže Hrana zlomu zaujmout, nehledě na to, že kvůli tomu pak ve filmu nefunguje ani napětí, či emoce. Ve výsledku tudíž odpovídající hodnocení průměrnému filmovému zážitku, něco se povedlo, něco méně, nicméně já musím zopakovat, že jsem především rád, že zde vůbec něco takového vzniklo, jelikož takovýchto podobných filmů je v ČR opravdu jako šafránu. (03.05.2023)

Emil Křížka ukřižoval, umučil a upálil Phoenixe na Hranici! Češi se snaží o něco jiného, ale tady jde vidět, že nám to absolutně nejde, nesedí. Raději zpátky k těm komediím a pohádkám, protože tohle je ostuda a trapas. Tady je špatně úplně všechno, že jsem při sledování šel 5x zvracet. Téměř vůbec se tu nemluví, vůbec nic tu nedává smysl, vypravěč míchá dějové linky jak se mu zachce ( asi podle zrovna nalitého panáku), je to nuda k posrání, postavy jsou nesympatické a jediné, na co se tady dalo dívat byly kozy Pavly Gajdošíkové. Přál jsem si konec jak už dlouho ne. Já jsem větší sračku letos ještě neviděl. 1 Hvězda z milosti. (03.05.2023)

Toto bola seriózna bolesť. Ani na triezvo, ani po pivku, stále som si myslel, že podanie plastovou vidličkou je lepší spôsob, ako tráviť čas, jak pri tomto filme. Kým sa to dostane do nejakej zrozumitelnej roviny a tie shoty začnú dávať aspoň trochu zmysel, je divák unudený a dezorientovaný. Kozub neukázal nič a v tomto smere majú bratia češkovia lepších psychoušov. Gajdošíková aspoň mala tielko, aj keď v Chybách bola perfektná, tu nevyužitá. Križka pri písaní scenáru trochu prefúkal. Neni to film na bežné pozretie no. 1 z 5 (12.07.2023)

Jsem nadšený, že takovýto film u nás vznikl, a velmi doufám, že jeho tvůrci budou pokračovat tímto směrem dál. A právě proto ho nechci urážet tím, že jej pocitově nadhodnotím ("protože český film"). Radši plnotučná trojka, než neupřímná čtyřka. Hrana zlomu je po většinu stopáže velmi působivá, občas to ale trochu zadrhne. Pro mne nejvíc v momentech, kdy by snímku, vzhledem k tomu, co se na plátně odehrává, slušela hysterická dynamika, ale tvůrci jedou spíš v takovém artověji laděném odtažitém tónu s delšími, často statickými scénami a málomluvností. Na mne to bohužel nepůsobilo jako volba kreativní, ale jako racionální volba začínajícího týmu, který se nechtce pouštět do nějaké střihově dynamické divočiny, protože by to pravděpodobně dopadlo blbě. V několika dalších momentech pak pro mne byla rušivým elementem hudba, respektive zvukové řešení scény. Třeba v nemocnici. A od takhle puzzlově poskládaného filmu by člověk v závěru čekal nějaký zvrat, který vyjeví dosud netušené souvislosti ... a ono prd, obrázek je složenej zhruba půlhodinky před koncem a pak už žádná velká pointa nepřijde. Každopádně těch 86 minut jsem si užil a jsem rád, že jsem si v Praze odchytl projekci, moc jich není. (11.11.2021)