Hrana zlomu

Velmi sympatický počin, který pochopitelně kiny prošuměl a ani poté nikoho moc nezajímá. Emil Křižka se v tuzemských podmínkách pustil do žánrové kinematografie, kterou tu skoro nikdo nedělá a relativně uspěl. Od začátku nastoluje hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosféru, v níž není úplně jasné, co se bude dít a do konce z ní neuhne. A je navíc extrémně důležitá, protože dialogů je tu naprosté minimum, což je také dost unikátní. Příběh samotný má obrovský potenciál a dá se říct, že pravděpodobně nikdy nevznikl v Česku film, v němž jsou všechny postavy extrémně zajímavé a zasloužily by vlastní spin-off. A paradoxně možná toto je tím, na co tvůrce trochu doplácí, protože většinu motivů absolutně neřeší (proč týraný syn s matkou nosí v určitých chvílích masky?, proč je syn nucen unášet a týrat dívky?, jakou chorobou trpí manžel hlavní hrdinky?), což působí pak trochu moc samoúčelně a rádoby artově, stejně tak šťastné není ani nechronologické vyprávění, které není nikterak zdůvodněno a postrádá smysl. Štěpán Kozub tu jen potvrzuje, že patří k největším talentům své generace a bez problémů zahraje ryze nekomediální roli, podobně je na tom Pavla Gajdošíková, která je v rámci možností výborná, jen škoda, že postsynchrony tradičně nejsou moc dobré, protože někdy je velmi špatně slyšet. Hrana zlomu je hodně nenápadný snímek, který by ale přes všechny chyby zasloužil mnohem větší pozornost, protože ukazuje, že i v našich podmínkách se dá natočit komorní, avšak velice solidní žánrovka, která má co nabídnout. 60 % (10.06.2023)

V zemi, kde žánrová tvorba skoro neexistuje, je vydařený psychothriller událostí. Emil Křižka navíc zvolil vyprávěcí formu typu puzzle, kde spousta scén nejdříve moc nedává smysl, protože se teprve časem dozvídáme, co jim bezprostředně předcházelo. Celou dobu také drží hutnou atmosféru a díky minimu postav působí film sevřeným dojmem. Domácím žánrovým filmem roku tak nakonec nebudou Shoky & Morthy, ale Štěpán Kozub je u toho stejně. Asi to nebude náhoda. (V kinosále jsem seděl sám, takže žánrové publikum u nás zjevně neexistuje.) (13.11.2021)

Tím Lynčem v obsahu opravdu nebylo vyhrožováno nadarmo, neb šlo o vskutku velmi zvláštní počin, ve kterém sice muselo hrabat i té dechovce v gramofonu, ovšem jinak je to celkem ukousávací nepříliš záživná nuda. Herecky ovšem vynikající, to nemohu říct. Takže i s přihlédnutím (přičuměním/přislintáním) k Páje v upnutém tílku za sumasumární slabší trojici. (13.01.2024)

Líbila se mě hra s divákem. Film se před svou polovinou zlomí a začne s vysvětlováním situací z první poloviny, které byly úmyslně podávány z určitého úhlu, aby diváka zmátly. Film je mnohem chytřejší než se na první pohled zdálo. 70% a zároveň uznání, protože podobný film jsem u nás prakticky neviděl. (18.01.2024)

Film evokuje jedinou otázku: proč si chtěl Emil Křižka natočit horor? Protože při nejlepším smířlivém smýšlení je to jediný žánr, kam bych tuhle ptákovinu mohl zařadit. Asi si Kozub potřeboval vylepšit rozpočet v covidových letech. Co je labilního na postavě Pavly Gajdošíkové? Petr Panzenberger je podle mě nadabovaný hlubším a mužnějším hlasem. Zatímco příběh ve vile mi dával smysl a šlo s ním něco ukuchtit, nesmysl na statku nepatří do kinematografie. Kluci z party okolo Míru, sorry jako. (19.08.2023)