Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je 2. polovina 22. století a kosmická loď Ikarie XB 1 putuje k Alfě Centauri za průzkumem mimozemských forem života. Její posádka, složená z vědeckých kapacit různých oborů, je daleko od sluneční soustavy vystavena neznámým, nepředstavitelným hrozbám. Ale veze si s sebou i řadu svých všedních lidských starostí a radostí. (NFA)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (348)

darkrobyk 

všechny recenze uživatele

S každým dalším zhlédnutím musím obdivovat výtvarnou stránku filmu, jeho atmosféru i herecké výkony. Je to dokonalý sci-fi šperk, který jako by byl součástí moderního výtvarného umění, jako tomu je u německých expresionistických filmů. Posádka je podobná té budoucí v kosmické lodi Enterprise, kde by se o komunistické dalo také hovořit. Jenže komunistická společnost nikdy fungovat nemůže, protože na to jsou lidé až příliš rozdílní, a tak je tomu i u té vesmírné. Film nepostrádá napětí, kopici mrtvol, radost z nového života i nového objevu. Na herce je radost pohledět. Taková Irena Kačírková jen pronese pár slov, napůl z oka spustí slzu, přimhouří víčka a člověk jí věří vše. A co se týká odkazu na 20. století, pak i v původním seriálu Star Trek se najde podobný díl.... viděno už ani nevím po kolikáté, spokojenost ale zůstává. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Možná poněkud úsměvný moderní tanec, ne však Polákova vize vesmíru a celého plavidla. Temná, paranoidní, klaustrofobická atmosféra, tajemno, napětí a Liškova hudba, to jsou hlavní přednosti tohoto velmi zdařilého Sci-Fi. A za hlavní představitele jsem se potil také, toť k mým sympatiím k nim. Oceňuju i odvážný konec, a přestože některé věci mě jako diváka už dnes zcela nestrhnou, silné 4* si Ikarie XB1 zaslouží. ()

Reklama

Gilmour93 

všechny recenze uživatele

Hard science fiction z Barrandova, když ještě kapitánu Kirkovi teklo mlíko po bradě a Ripleyová převlékala panenky? Uau! S přihlédnutím na dobu vzniku (dva roky po výletu Gagarina, pět let před Kubrickovým vyhozením kosti do vzduchu) vskutku pozoruhodné. Má to několik zajímavých myšlenek, herecké bardy, správnou klaustrofobickou depku i prchavou nadřazenost lidu budoucnosti. Vousaté triky dotvářejí osobitou formu a já bych u nich pouze vyměnil „edwoodovský“ zvuk kosmických lodí za vesmírné ticho. Doteď jsem netušil, že si národní umělec František Smolík zahrál Anthonyho Hopkinse.. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Jestliže depresivní vesmírný opus, potom tohle. ♥ Vesmírnou odyseu jsem nepochopila a Solaris nedocenila, ale tohle prostě můžu. Geniální předtitulkový začátek, poctivě udělaný, mrazivý zbytek. Jediné, co mi snad přijde trochu naivní nebo přežité, jsou elektronické zvuky. Radovana Lukavského mám ráda čím dál víc. František Smolík ve mně vzbuzoval jakési vyšší myšlenky, Lackovič zase ty nejnižší (nebo se má říkat nejzákladnější?). Lodní počítač má zdaleka nejlepší repliky ze všech lodních počítačů, jaké jsem kdy zatím ve filmu slyšela. Neodpovídající člověk... Když lodí bloudil opuštěný robot a volal Anthonyho, trnulo mi u srdce. Je nemožné nést odpovědnost za ty, co k sobě připoutáme. Co máme od takového světa čekat? Štěstí? Jen muška... Sebranka, která za sebou nechala Osvětim. Země není. Země nikdy nebyla. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

nejde jen o velice oduševnělý snímek, který se konečně chápe sci-fi žánru nikoliv pro povrchní atraktivitu jeho typických prvků, motivů a exotických prostředí, ale pro obrovský potenciál k vystižení nesnadno zachytitelných témat novými, neotřelými prostředky. ve filmu se střetává lehkovážnost jedněch se zodpovědností a z ní plynoucí znepokojivou tísní druhých. strach z kroku do neznáma, bezmoc nad neschopností přesvědčit se o budoucích důsledcích vlastních přelomových činů sužuje astronauty stejně tak, jako hlavního hrdinu Germanova Papírového vojáka. spolu s astronomickým odstupem od civilizace, znásobeným nálezem vraku stařičké pozemské lodi plné zbraní hromadného ničení a distancí od vlastních kořenů, plodí tento pocit ještě svíravější tíseň srdce, která hrozí zbavit člověka příčetnosti. jméno Pavla Juráčka mezi autory námětu v této souvislosti nepřekvapí. zajímavé je, jak se různé postavy, reprezentující různá stanoviska a životní postoje, uchylují při střetu s docela novým nebezpečenstvím, s níž nemají žádnou předchozí zkušenost, která by jim dala poznat řešení, k rozličným přístupům: k neotřesitelnosti vědeckých faktů na jedné straně, k senzuálnímu zakoušení světa na druhé, k víře a naději aj. Ikarie XB 1 je krom toho také o lidskosti a o potřebě domova. její téma ikarovsky sebevědomé touhy po sklizení poznatků z hvězd později v šedesátém osmém roce dovedl do naprosté dokonalosti Stanley Kubrick ve své 2OO1čce. záměrně se o tématu vyjadřuji takto metaforicky, abych tím i v češtině zdoslovnil význam latinské moudrosti: ex astris scientia. čili ano, vědecká báze Ikarie je také velice rozsáhlá. okolnosti děje počítají s fenoménem dilatace času při vysoké rychlosti, jak o něm referuje speciální teorie relativity. motiv dilatace času není jen scientistickým přikrášlením, nýbrž má velký dopad na téma odstupu, který postavy vzdaluje domovu a milovaným lidem, jejichž životy během výpravy Ikarie kvapem ubíhají na Zemi a ztrácejí se v zapomnění. velmi mě ohromila také přítomnost černé díry, nicméně toto pojmenování se ustálilo až o tři roky po natočení Ikarie, zde se hovoří o tzv. "tmavé hvězdě" (a prý, že s tím přišel až Star Trek v šedesátém šestém). ale ta sama o sobě není tím, co mě ohromilo nejvíce. překvapením byl způsob, jakým se o ni posádka lodi přesvědčí: zjednodušená obdoba gravitačního mikročočkového efektu! jistě, každý vědecko-fantastický film přirozeně obsahuje i četná pochybení a prohřešky vůči vědecky podložené danosti, ovšem těch je, navíc s přihlédnutím k době vzniku, v Ikarii pomálu. nejvíce asi bije do očí planoucí chvost rakety. doufal bych, že tento efekt od dob Flashe Gordona, Krále raketových mužů a amerických komiksových scifáren 50tých let vymizel. /// abych se také alespoň okrajově zmínil o technických náležitostech, které na vintage sci-fi filmech shledávám nejpůvabnějšími, chválím výstavbu interiérů Ikarie, i jejich snímání, mimořádně skvělé speciální efekty, které předčí i mnohé mladší filmy (věčná škoda, že Ikarie není v barvě!), a vůbec koncepci vesmírné lodi-drobného soběstačného města, které nepostrádá vlastní zahrady, kde posádka pěstuje potraviny, tělocvičnu, společenský salónek a – cinefilové ocení – něco na způsob kina. i v tomto ohledu shledávám Ikarii velice pokrokovou, jelikož předjímá ideu, která o pár let později stála u zrodu prvních návrhů startrekové lodi Enterprise. bohužel, v kontrastu s výše zmíněnými složkami kostýmy Estery Krumbachové velice zastaraly. v neposlední řadě si zvláštní uznání zaslouží práce zvukaře a přiléhavá hudba Zdeňka Lišky, ze které zamrazí především v úplném závěru. () (méně) (více)

Galerie (39)

Zajímavosti (44)

  • Scéna, při které leze člen posádky ve skafandru šachtou, se natáčela uvnitř vysílače Cukrák. (kowalski)
  • Film byl v roce 2016 vybrán jako první zástupce české kinematografie do sekce Classics mezinárodního filmového festivalu ve francouzském Cannes. V této sekci jsou promítány snímky velkých tvůrců světové kinematografie. (ondey)

Reklama

Reklama