Hledám dům holubí

To se paní Šimková zcvokla nebo co? Nebo jí Kocáb podplatil? Nebo jí snad nedali předem přečíst scénář, nebo prostě nevím co. Naprosto bezdějově debilní film s odpornými pazvuky, ze kterých mne bolela hlava už po deseti minutách. A do toho ještě banda věčně uřvaných pazdrátů. Stručně a krátce, humus film na entou. K poblití. Ještě že mne kdysi tento film minul, obávám se že bych nesl následky ještě dnes. 201411117137/7139///Tak zde čtu oficiální text distributora a nemůžu smíchy.Poločeský a poloslovenský blábol, který by zasloužil vytesat do kamene./// (15.12.2014)

Už jak jsem slyšel v úvodních titulcích zpívat Čoka, tak mi bylo jasné, že to normální film rozhodně nebude. Taky že ne. Je tady naprosto minimální děj a fůra wtf záběrů, scén (třeba když tam brečí to mimino kvůli tomu, že kolem něj chodí tři koťata - která se tam pak snad už ani neobjevila) a dialogů, které na mě působí, jako mix filmů Pražákům, těm je tu hej a většiny filmů od Chytilové. A asi půl hodinu mě ta šílenost bavila, pak jsem se u toho začal nudit a jediné, co si mi pak ještě líbilo, byla hudba Pražského výběru, která se do tohohle filmu, který je pro děti, překvapivě hodila. Když jsem na to tady na ČSFD narazil poprvé, tak jsem chytl záchvat smíchu z toho obsahu, co tu je, jenže ono to fakt o ničem jiném nebylo. Ještě se mi tu líbil výběr prostředí, ten se podle mě povedl a chvílemi jsem měl pocit, jako bych na té vesnici fakt byl, ale to už je tak nějak všechno. Nepamatuji si, že by Věra Plívová-Šimková točila psychedelické filmy, protože tohle místy psychedelické fakt bylo. 3* (10.09.2019)

Zapomeň na obvyklou dětskou poetiku servírovanou paní režisérkou, i když i toho se zde dočkáme. Věra Plívová-Šimková versus Pražský výběr zkoušející ve stodole. Film o mládeži osmdesátých let, naplno se oddávající výběrovým rytmům, bizarně falzetovým zakončováním slov a prapodivnému tanci. Revoluční pohled na hudební kulturu podtrhuje vynikající soundtrack, podpořený skvělou závěrečnou tancovačkou v tomto stylu, napříč všemi generacemi. Film s atmosférou úletu jménem Čekání na Patrika, ale s daleko větší kvalitou scénáře. (17.01.2015)

Při vší úctě k paní Šimkové, která má jinak dobré filmy, tohle byl totální úlet. Tak za prvé bych začal muzikou. Já osobně nemám Pražský výběr rád. Můj názor je takový, že nemají kvalitní písničky, jejich texty jsou jednoduché a podobné si jako vejce vejci a hudba je soubor nesourodých hlasitých mixů pro mě něčeho nepochopitelného. Ale slyšet je prakticky celý film, to pro mě bylo doslova utrpení. Herecké výkony snad nejde komentovat, když k žádným pořádným výkonům nedošlo. Scénář byl doslova příšerný, ale vůbec nejhorší bylo, že herci-neherci na sebe dialogy nekřičeli, ale doslova vyřvávali. A to tak, že jim po většinu času nebylo ani rozumět. Byl to prostě jeden velký uřvaný rámus. Ať už řvala dvaasedmdesát minut neposlouchatelná muzika nebo herci, bylo to přes sedmdesát minut utrpení. Takže již nikdy více. (21.07.2016)

K tomuhle filmu je tezke neco psat. Je to pro mnoho mych vrstevniku celkem kultovni film, ktery se musi chapat v souvislosti doby, kdy byl natocen a taky promitan. Vzpominam si na to kino zaplnene detmi ve veku 6 - 10 let a mezi nima skupinka sedmnactiletych blaznu, kteri prisli na muziku zakazaneho Prazskeho vyberu, ukriceneho Vildu Coka a Misu Kuklovou na koni. Takze pro mne hodne dobre vzpominky na detstvi a dospivani. Jinak to do sebe vse tak nejak zapadalo a dokonce na to slo i koukat. Takze melancholicky LIBI 80! (28.10.2014)