Hledám dům holubí

Velmi jednoduchý rodinný snímek hodící se hlavně pro děti o rivalitě a věčných sporech mezi dvěma bratry někde na vesnici. Mladší s velkým zaujetím chová holuby, které mu plaší starší bratr neustálým hraním na bicí nástroj. A tak se stále hádají a dělají si naschvály. Ale jak se říká: tak dlouho se chodí se džbánem, až se ucho utrhne. Za zmínku stojí použitá doprovodná hudba. Trio Kocáb, Pavlíček, Čok bych u dětského filmu opravdu nečekal. Jelikož si jejich písničku neustále popěvují starší kluci, kteří mají svoji kapelu a neustále hledají místo pro zkoušení, je tento výběr vlastně trefný. Jinak na tomto počinu nic zvláštního není, takže se nelze divit, že je dnes již pozapomenutý. Špatný však rozhodně také není. Je to takový obyčejný příběh z vesnického života, který by se klidně mohl i stát. (23.07.2014)

Tak tenhle film je masakr,hotové psycho.film provází muzika Čoka a Kocába, kterou tam hraje vesnický teeneger mající kapelu ještě se dvěma chuligánama.chvílema mi ta muzika šla na palici jak ten šťovík hýkal jak ten Čok.ale dívat se na to dá,má to děj a vybočuje z té rutyny politických a krimi (bakaláři:)) snímků té doby. :)) (26.08.2011)

Už jak jsem slyšel v úvodních titulcích zpívat Čoka, tak mi bylo jasné, že to normální film rozhodně nebude. Taky že ne. Je tady naprosto minimální děj a fůra wtf záběrů, scén (třeba když tam brečí to mimino kvůli tomu, že kolem něj chodí tři koťata - která se tam pak snad už ani neobjevila) a dialogů, které na mě působí, jako mix filmů Pražákům, těm je tu hej a většiny filmů od Chytilové. A asi půl hodinu mě ta šílenost bavila, pak jsem se u toho začal nudit a jediné, co si mi pak ještě líbilo, byla hudba Pražského výběru, která se do tohohle filmu, který je pro děti, překvapivě hodila. Když jsem na to tady na ČSFD narazil poprvé, tak jsem chytl záchvat smíchu z toho obsahu, co tu je, jenže ono to fakt o ničem jiném nebylo. Ještě se mi tu líbil výběr prostředí, ten se podle mě povedl a chvílemi jsem měl pocit, jako bych na té vesnici fakt byl, ale to už je tak nějak všechno. Nepamatuji si, že by Věra Plívová-Šimková točila psychedelické filmy, protože tohle místy psychedelické fakt bylo. 3* (10.09.2019)

Zapomeň na obvyklou dětskou poetiku servírovanou paní režisérkou, i když i toho se zde dočkáme. Věra Plívová-Šimková versus Pražský výběr zkoušející ve stodole. Film o mládeži osmdesátých let, naplno se oddávající výběrovým rytmům, bizarně falzetovým zakončováním slov a prapodivnému tanci. Revoluční pohled na hudební kulturu podtrhuje vynikající soundtrack, podpořený skvělou závěrečnou tancovačkou v tomto stylu, napříč všemi generacemi. Film s atmosférou úletu jménem Čekání na Patrika, ale s daleko větší kvalitou scénáře. (17.01.2015)

Taková hovadina tu má 60%? To myslíte vážně? Co mě na filmu nejvíce odpuzovalo, že jej po celou dobu provází příšerná a primitivní hudba (nutno podotknout, že obecně hudebním filmům zrovna neholduji). Když k tomu připočtu takřka naprostou absenci děje, nesnesitelnou uječenost všech postav včetně vzteklého čokla (naštěstí ho v půlce filmu odkrágluje kůň) a fakt, že za celý film jsem se pořádně nezasmál ani jednou, nanejvýš asi ve dvou scénách mírně pousmál, nelze tomu udělit vyšší hodnocení než 1 * a 20%, což u normalizačních a tím spíš rodinných filmů běžně nedělám, ale tady nelze jinak. V podstatě se shoduji s názorem uživatele ostravak30. (28.02.2022)