Possessor

Neotrela, drsna, znepokojiva, ale podmaniva zalezitost. Riseborough i Abbott v tomto "psychaci" hviezdia. Hodnotim sice len trojhviezdim, ale film ako taky ma svoje "peaky" i slabe useky. Hodne brutalnych i psychologicky ubijajucich, ci wtf-momentov. Moze sadnut, ale i prinutit vas vypnut to pri prvej vypatej scene. Na vlastne riziko. 60% (23.12.2021)

Melancholický, paranoidný cyber-thriller so silným námetom, šťavnatým gore a pôsobivou audiovizuálnou stránkou. Dajú sa tomu vytknúť nejaké maličkosti (je to trochu doslovné a tomu "sociopatickému" záveru som mal problém uveriť) no nič to nemení na tom, že mladý Cronenberg kope prvú ligu, rovnako ako jeho otec. (03.08.2021)

Blame Canada. Ten experimentátorský šmrnc, jistá neuchopitelná těžkopádnost, vrozená mimóznost a všudypřítomná hravost nezačíná a nekončí jen u Cronenberga, ale prostupuje celou produkcí. Jednou za čas je takový klystýr vyloženě příjemný. Nebo si to alespoň myslíte, zatímco se někde hluboko uvnitř se při těch nejšťavnatějších scénách kroutíte a mhouříte oči. Jo, Brandon to má rozjeté moc pěkně. (15.01.2021)

Vzhľadom na nedopečenosť scenára som si myslel, že ide o Brandonov debut, ale nie je tomu tak. Zaujímavé sci-fi s fajn nápadom avatarom - zabijákom, ale s extrémne nesympatickými postavami. V podstate ide o námet pre nejaký seriál, kde by jedna zákazka trvala do hodinky, tu je ale natiahnutá na celovečernú stopáž. Film tak nemá poriadne tempo, čo je vzhľadom na námet trochu škoda. Je síce explicitne násilný a plný sexu a krvi, ale viac vám utkvie v pamäti jeho hypnotickosť. Ak by ma viac zaujali postavy, mohlo ísť pre mňa skutočne o jednu zo sci-fi udalostí sezóny. (13.06.2020)

Possessor je hodně netradiční film, do kterého jsem šel úplně na slepo, a o to více jsem byl překvapen zajímavým námětem. Sledování, unášení a následná kontrola lidí přes mozkové implantáty není přece jenom běžný filmový nápad a když se přimíchá hororový žánr, jde o kombinaci, která si zaslouží pozornost. Co se ale stane, když se ovládnutý subjekt vymkne kontrole a vrátí se mu jeho původní vědomí? Nedostatkem pro mainstream diváky je určitě pomalé tempo, které se trochu rozjede až po hodině a přinese s sebou teda brutální a nečekanou rozjezdovou řežbu, která potěší hlavně gore fandy. Od této chvíle dále už to jede a divák ví, na čem je. Styl vyprávění je místy moc “umělecký”, záběry dlouhé a hudba psychotická až sugestivní, ale paradoxně mi to zde sedlo a v přiměřeném množství s tím nemám problém. Finále je ponuré, depresivní, skvěle reflektuje interferenci obou osobností (“posedávače” i posedlého) a zároveň nutí diváka si pokládat existencionální otázku o celém tomhle tématu. Taková filmová verze Black Mirror. Film se nezavděčí každému, ale kdo se do něj dostane, bude nadšený. (20.11.2020)