Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

Všechny filmy tvůrčího solitéra Sama Peckinpaha jsou v podstatě stejné - výlučný svět mužů, kterým upomíná na časy ortodoxního patriarchátu, a to nejen tím, že ženy v jeho mýtickém světě odkazujícím k (přežívajícímu) dávnověku hrají vedlejší roli, ale i tím, že v něm vládnou skutečně jen patriarchové, tedy muži v pokročilém věku, vrstva stařešinů rodových klanů, pomyslná rada starších, zatímco mladí mužové jen sbírají drobty ze stolů a mlčky třímají zbraně někde na stráži u brány... Stokrát obehraný model westernového schématu - jeden proti všem, pomalé plynutí a naplňování postupně sílících rysů tragédie, skutečně naturalistická podstata příběhu, kdy individuální predestinace - setkání s násilím a zlem, postupně smete vše dobré, co se ještě nestačilo utopit v desítkách lahví alkoholu... Studie násilí i silně depresivní film o temných stranách duše... (nicméně síly a rozměru takových Strašáků nedosahuje...) (06.03.2009)

Ten film se rozjíždí docela pomalu a nenápadně. Až po dvaceti minutách se osvětlilo, jak to s tím titulním mladíkem je... a já jsem zjistil, že tenhle film je přece jen zajímavější, než to vypadalo. Peckinpah je jako obvykle nekompromisní a ve filmu prakticky absentují kladní hrdinové – jsou tu jen padouši a oběti. Chlast, děvky, sprostá mluva a když nemáte zájem o dívčí společnost, tak prostě dotyčnou srazíte ránou loktem do hlavy. A přesto zrovna romantická linie ve filmu funguje naprosto přirozeně, ne jako něco uměle přilepeného. Peckinpah natočil lepší filmy, ale i tenhle si zaslouží pozornost! (26.09.2009)

Snímek, jehož shlédnutí je pro fanoušky Sama Peckinpaha povinností. Počet mrtvol zde sice nedosahuje genocidních rozměrů "Divoké bandy", ale i tak si divák lačnící po explicitně podaném násilí přijde na své. Znalec výše zmíněného proslulého westernu se navíc může bavit srovnáváním výkonů řady herců účinkujících v obou filmech, od předsavitele hlavní role Warrena Oatese (v D.b. Lyle Gorch) po zadavatele titulní objednávky Emilia Fernandeze (v D. b. taktéž hlavní záporák - generál Mapache). Škoda jen že účast Krise Kristoffersona měla tentokrát vpravdě jepičí život :-). PS: CheGuevara na CSFD o Samu Peckinpahovi nejednou píše jako o šovinistovi a alkoholikovi. Inu, pokud budou výsledkem alkoholismu a šovinistických postojů tak skvělé filmy jaké točil tento tvůrce, pak by měla začít řada režisérů přinejmenším chlastat... (Aby sráželi dámy loktem z barové stoličky, to si přece jen netroufám navrhovat :-D). (17.10.2007)

Alfredo sice neobsahuje dohromady nic nového, co bychom již u Sama neviděli (muž se ženou na cestě - Útěk, jedinec proti většině - Pat Garrett & Billy the Kid, znásilnění - Strašáci, ženy pouze pro potěchu a zklidění vzteku - celá tvorba), i tak se ale dočkáme skvělého moderního westernu z vyprahlého Mexika s výborným Warrenem Oatesem v životní roli. Závěrečná půlhodina je jednou z nejlepších Peckinpahových prací. 85%. (14.03.2009)

Nevzhledné, neuhlazené, násilné, neopakovatelné... Ten film nevnímáte jen vizuálně, ten film cítíte - mexické dusno a prach, hebkost stepní trávy, horký vítr, který si s ní pohrává, špinavou špeluňku, ve které Benny přespí se svou milou, lepkavou chuť krve i Garciovu rozkládající se hlavu. Piruety padajících k zemi po Bennyho výstřelu se mi budou vracet hodně dlouho, stejně tak, jako mi bude v hlavě doznívat Guantanamera... (11.03.2009)