Canterburské povídky

Původně byl tohle druhý film, u kterého jsem přemýšlel, jaké že amatéry to Pasolini obsadil. Text odříkávaný bez emocí, jen mechanicky použitý velmi často bez náznaků herectví. Jenže totéž použil i v Dekameronu, takže už chápu, že se jedná o režisérský přístup, který se mi ale pranic nelíbí. Stejně se mi nelíbí mnohdy zbytečně použité erotiky skoro na efekt. Ačkoli nutno dodat, že jsem nečetl knihu. Jenže to vypadá lacině. Stejně jako zobrazení různých druhů vyměšování apod. Chvílemi se mi opravdu zvedal žaludek a pokud tohle nějaký film udělá, pak není možné dát jiné hodnocení. Středověk je zde zobrazen opravdu neobvyklým způsobem. Spíš se jedná o takovou středověkou sci-fi. Hlavně co se vztahů a sexu obecně týká. (30.03.2022)

Pokiaľ sa budete na TO pozerať od začiatku ako na taký malý Pasoliniho vtip, môžete sa dobre zabaviť. Nie zakaždým, občas budete zhnusení, ale aj to je súčasť onoho humoru. Ale pozor, nie je to vtip neškodný, to ani náhodou, taká cirkev dostane naložené podstatne viac, ako v nejakom Da Vinciho kóde, proti ktorému protestovala. Konšpirační teoretici môžu vymýšľať teórie o jeho smrti. Najviac potešila a pobavila poviedka s "Chaplinom", i keď nebola dostatočne vypointovaná. Mimochodom poviedky sa Vám budú páčiť asi práve na základe ich poínt. Pasolini si nedával servítku pred kameru a musím konštatovať, že aj ja som do istej miery konzervatívny a nie všetko potrebujem na plátne vidieť. (06.11.2015)

Dekameron se mi líbil mnohem víc. Humor tady sice je, ale není to ono. Není ho za prvé nijak moc a za další když už je, tak není zrovna extra směšnej. Jako obvykle u Pasoliniho neherci dodávají osobitost, přestože většinou spíš text odříkají a nezahrají ani na nervy. Co se mi ale opravdu líbilo byly povídky od Chaucera. Tedy jistě ne všechny, ale je krása sledovat, že se lidi nezměnili, že jsou to pořád stejný hovada. Nejlepší povídka je jistojistě ta o dvou výběrčích daní, přestože je oproti verzi, kterou znám já, ořezaná a pozměněná. Ani jsem vlastně nevěděl, že původně pochází od Chaucera. A nejsatiričtější povídka je zaručeně o tom, jak se boháčovi a chudákovi měří pokaždý jinak. Některý další mi ale přišly nedokončený a asi tak třetinu jsem nepochopil, o co v nich šlo. Ale jinak je to jeden z nejlepších pohledů na středověk a taky zajímavá vize pekla. Nejvíc mě zaujala smrt tří přátel. Jeden bodnut do zad ostatními, další dodýchal ve vlastních sračkách a poslední ve svých zvratcích. Pasolini si prostě na nic nehraje a kašle na kohokoliv, kdo by chtěl kritizovat, že tohle je už přece trochu moc. Dělá to po svým, a to mám na lidech rád. Konvence pro něj neplatí. Je ho škoda. (18.08.2006)

A tak skončily se povídky Canterburské, vyprávěné jen pro radost z vyprávění a pro nic jiného. Povídky vskutku nebyly moudré, některé dokonce až s demencí hraničily, a pohříchu ani zábavné nikoli. Nejlépe dají se slovem ,,zbytečné" popsati, neboť ničím člověka obohatiti nemohou, jakož ani moudrou myšlénkou či dobrým vtipem nikolivěk. Bratr Pasolini měl pokusů o hodnotné umění zanechati a místo toho nějaký vpravdě zběsilý pornofilm natočiti. Amen (23.08.2006)

Tento film mám velmi rád. Jednak je skvělé jeho výtvarné zpracování, kostýmy i vizáž herců jako by vypadly z plátna P. Brughela, jednak si myslím, že dobře vystihuje středověké pojetí umění. Nízký i vysoký styl se v povídkách leckdy mísí (mytické obrazy zahrady jako edenu, na druhé straně pak různé formy tělního vylučování) a vytváří tak téměř klasickou středověkou frašku. Je známo, že středověké světské drama bylo místy velmi vulgární - a Pasoliniho styl s touto skutečností přímo pracuje. Povídku, kde se naráží na Chaplina, vnímám jako výsměch americké kultuře. Na závěr chci říct, že mně ty vtípky, spojené (většinou) se situací, kdy se chce někdo s někým vyspat, přijdou dost vtipné, zvláště pokud jsou založeny na teologické vzdělaností, jako je tomu v povídce u studenta. (13.07.2008)