Režie:
Pier Paolo PasoliniScénář:
Pier Paolo PasoliniKamera:
Tonino Delli ColliHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Hugh Griffith, Ninetto Davoli, Franco Citti, Robin Askwith, Francis De Wolff, Pier Paolo Pasolini, Josephine Chaplin, Vernon Dobtcheff, Laura Betti (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Provokativní vize středověkého světa, inspirovaná povídkami Geoffreyho Chaucera... Canterburské povídky jsou druhou sbírkou středověkých textů, jež adaptoval do filmové podoby známý italský režisér Pier Paolo Pasolini (sám ve filmu vytvořil postavu autora předlohy, básníka Chaucera). Je to také druhé dílo jeho volné Trilogie života. Tak jako v předchozím Dekameronu, ani tentokrát se nezříká otevřeného zobrazení erotiky, stejně jako silně provokativních scén, které byly pro jeho dílo typické. Není to však režisérská zvůle – Pasolini tu věrně vystihl rozporuplnost středověké estetiky, přítomné i v Chaucerově předloze: všudypřítomné obrácení mysli k posmrtnému životu, permanentní touhu po nebi a strach z pekla, a na druhé straně nízkost – důraz na jídlo a vyměšování, vulgární, fraškovitý humor a zdůrazňování tělesnosti se vší její nechutností. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (80)
Vkusně nevkusné - mé další setkání s mistrem Pasolinim, plné drsně-groteskního sexuálního humoru. Nu přihlédnu-li k roku vzniku, musela to být prvoplánovitá bomba. Bomba také je ta příšerná angličtina a úchylné obličeje herců. A taktéž se ztotožňuji s názorem Blocka - tohle mi hodně moc náhanělo na mysl Monty Pythony, Pasolini je však větší dekadent a ukáže a vyřkne téměř všechno. ()
Pier Paolo Pasolini pro film zvolil zajímavou stylizaci, kdy místy máte pocit, že by to mohla být i nějaká rozpustilá shakespearovská komedie, i když na to snímek rozhodně nemá dostatečné literární kvality. Je to trochu odvážné, kontroverzní spíše ne, ale dějově je to pro mě nesmírně nudné a nebavilo mě se na film koukat. ()
Původně byl tohle druhý film, u kterého jsem přemýšlel, jaké že amatéry to Pasolini obsadil. Text odříkávaný bez emocí, jen mechanicky použitý velmi často bez náznaků herectví. Jenže totéž použil i v Dekameronu, takže už chápu, že se jedná o režisérský přístup, který se mi ale pranic nelíbí. Stejně se mi nelíbí mnohdy zbytečně použité erotiky skoro na efekt. Ačkoli nutno dodat, že jsem nečetl knihu. Jenže to vypadá lacině. Stejně jako zobrazení různých druhů vyměšování apod. Chvílemi se mi opravdu zvedal žaludek a pokud tohle nějaký film udělá, pak není možné dát jiné hodnocení. Středověk je zde zobrazen opravdu neobvyklým způsobem. Spíš se jedná o takovou středověkou sci-fi. Hlavně co se vztahů a sexu obecně týká. ()
Místy o dost nechutnější (prdění do obličeje, peklo...), ale pořád stejně vtipné jako Dekameron. A jestli tu někdo zmiňoval Monty Pythony, tak nelze než nesouhlasit - to herectví je naprosto stejného druhu. Taky je dost zvláštní (a u Dekameronu je to to samé), že to vypadá, jako by film po natočení předabovali a dabéři se zrovna moc nesnažili... ()
Variácie na zábavné ľudové povedačky a mravoučné bájky inšpirované Chaucerom v nezameniteľnom pasoliniovskom podaní, plnom brutálneho humoru, nahoty, čudesných kreatúr a pitvorivých tvárí. Oslava ľudskej prirodzenosti od spontánnej erotiky cez grotesku vyvedená v dúhovom kolorite, kedy úsmev na tvári z času na čas zamrzne poukázaním na príšernosti, ktoré je najrozumnejší z tvorov kvôli libidu a chamtivosti schopný vykonať svojmu blížnemu. A ak chcete vedieť kde v pekle končia mnísi, neprepásnite famózny záver ! ()
Galerie (26)
Photo © United Artists
Zajímavosti (1)
- Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)
Reklama