Reklama

Reklama

Canterburské povídky

  • Itálie I racconti di Canterbury (více)
Trailer

Obsahy(1)

Provokativní vize středověkého světa, inspirovaná povídkami Geoffreyho Chaucera... Canterburské povídky jsou druhou sbírkou středověkých textů, jež adaptoval do filmové podoby známý italský režisér Pier Paolo Pasolini (sám ve filmu vytvořil postavu autora předlohy, básníka Chaucera). Je to také druhé dílo jeho volné Trilogie života. Tak jako v předchozím Dekameronu, ani tentokrát se nezříká otevřeného zobrazení erotiky, stejně jako silně provokativních scén, které byly pro jeho dílo typické. Není to však režisérská zvůle – Pasolini tu věrně vystihl rozporuplnost středověké estetiky, přítomné i v Chaucerově předloze: všudypřítomné obrácení mysli k posmrtnému životu, permanentní touhu po nebi a strach z pekla, a na druhé straně nízkost – důraz na jídlo a vyměšování, vulgární, fraškovitý humor a zdůrazňování tělesnosti se vší její nechutností. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (80)

SharpChick 

všechny recenze uživatele

Úplně sqělý Pasoliniho film... Bavila jsem se od začátku do konce. Klidně si můžete myslet, že jsem nějak sexisticky založená (já si to nemyslím), ale prostě můj jednoduchý a zvrácený smysl pro humor se v tomhle "uměleckém díle" naplno vyžíval.... Nebo to taky můžete říct o panu Pasolinim, ale já bych chtěla vidět vás kdybyste měli natočit něco z prostředí prostého lidu za anglické renesance... Maximálně povedené... 85% ()

Frajer42 odpad!

všechny recenze uživatele

Canterburské povídky by byly bývaly byly hrozně super film, kdyby byly bývaly neobsahovaly jeden malinkatý problém. Úplně všechny povídky jsou extrémně nudné a maximálně kreténské. Není tu ani troška drama, vůbec žádná legrace a romantiku snad ani nikdo nečekal, i když to žánrové zařazení slibuje. Místo toho je tu však nezanedbatelná porcička 109 minut sraček. V závěru lze slovo "sraček" brát doslovně. Dekameron byl fajn, ale tohle je opravdu hovno toho nejřidšího charakteru a nejodpornějšího zápachu. Takové to, které z vás vypadne, když sníte něco opravdu hnusného a zapijete to litrem vodky. Neznám životní dílo Geoffrey Chaucera, neboť jsem maximálně zaslechl jeho jméno. Usuzuji však, že se jednalo o pořádného retarda. Tento film je také úplně prvním filmem, u kterého se mi nezamlouvala hudba největšího borce skladatele - Ennio Morriconeho. Dost možná taky proto, že jsem skoro žádnou hudbu neslyšel. Opravdu sračka monstrózních rozměrů. Tuhle hovadinu bych doporučil pouze svým nepřátelům, kdybych o nějakých věděl. ()

Reklama

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Druhý diel Pasoliniho trilógie života, tvorí rovnako ako v Dekamerone súbor príbehov v príbehu. Príbehov, ktoré sú plné ľudskej chamtivosti, otvorených sexuálnych scén a túžob, klamstva a výsmechu, pekelných výjavov a fekálií a v rovnakej miere aj plné vtipu a lásky. Pasolini si neberie servítky pred ústa a z neskutočnou radosťou a z poriadnou hyperbolizáciou paroduje všetko čo mu príde pod ruku. Či už sú to milenci, mnísi alebo bratia. Každý zradí niekoho. Každému ide len o svoje vlastné šťastie, ktoré ale nikdy nie je schopný dosiahnuť, práve kvôli ostatným ľudom, ktorý po tom svojom osobnom šťastí prahnú rovnako náruživo ako jednotlivý hrdinovia poviedkových epizód. Všetko to tvorí ďalší nezvyčajný kaleidoskop príbehov, ktoré slúžia jednak na pobavenie, jednak na zamyslenie a jednak na to aby sme mali pred čím odvrátiť zrak. Nie je to dejovo vyzrelé ako Dekameron, ale rozhodne je to film, ktorý tvorí veľmi zvláštny prestup medzi prvým a tretím dielom trilógie života. A rovnako ako v Dekamerone aj tu vystupuje Pasolini ako pozorovateľ, rozprávač a ako jedna z hlavných postav. Film končí nostalgicky prenesenou vetou: Tu končia Canterburské poviedky, rozprávané pre radosť z rozprávania. Amen. A tak by sme k tomuto filmu mali aj pristupovať. Buď si to rozprávanie užiť, ale byť vďačný za to že to konečne po hodine aj pol skončilo. Ale to je už na vás. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Trilogie života. 1)  Filmy v rámci Trilogie života Dekameron (1971), Canterburské povídky (1972) a Kytice z tisíce a jedné noci (1974) mají mnoho společných znaků._____ 2)  Vždy jde o krátké povídky z běžného života._____ 3)  Povídky jsou vyprávěny podivným zkráceným způsobem, který hned v první větě dialogu obsáhne mnohdy celou zápletku. To jsem skousával velmi těžko._____ 4)  I když se odehrávají v různých prostředích, dialogy mají vždycky zvukomalebnost italštiny, a to i v případě, že má jít o Angličany či Araby. Italský temperament je stále přítomný._____ 5)  Vždy je přítomna erotika (i tam, kde o ni primárně nejde, inu Passolini)._____ 6)  Mezi herci je spousta pěkných mladých kluků. Vidíme je přitažlivě oblečené, mnohdy nahé včetně jejich nářadíčka._____ 7)  Herci nejsou kosmeticky stylizovaní - často mají mizerné zuby či špatnou pleť._____ 8)  Herci jsou převážně naturščici._____ 9)  Všude prezentuje režisér homosexualitu jako zcela běžnou a častou součást sexuálního života. Filmy ale nejsou o homosexuálech._____ 10)  Realisticky působící prostředí umocňuje divácký dojem._____ 11)  Filmy působí (dnes jen lehce) skandálně a setkaly se s rozporným přijetím. Někde byly nějakou dobu censurovány či zcela zakázány._____ 12)  O všech filmech najdete kvalitní informace na italské Wikipedii._____ 13)  Z Canterburských povídek Geoffreyho Chaucera, vyprávění pro radost z vyprávění, uvidíme 8 (z 24) povídek a 5 meziher._____ 14)  Co dodat? Hey Satan! Lift up your tail and show us where you keep the friars in hell! ()

PTuranyi 

všechny recenze uživatele

Piero Paolo Pasolini si po Dekamerone vzal na mušku Chaucerove Canterburské poviedky. Atmosféra zostáva podobná ako v Dekamerone ,ale príbehy mi pripadajú menej naivné hoci sú podobne vulgárne. Či už je príbeh boháča, ktorý si vezme mladú Mayu, ktorá ho potom podvádza, alebo diabla ako výbercu daní, ktorý udáva smilníkov, aby získal ich peniaze. Bonus je Piero Paolo Pasolini v úlohe Geoffreyho Chaucera. 75% ()

Galerie (26)

Zajímavosti (1)

  • Canterburské povídky jsou vrcholným dílem anglického básníka Geoffreye Chaucera. Vznikly mezi lety 1387-1400. Chaucer má na svém kontě desítky dalších děl, které se zabývají hrdinskými příběhy či láskou. Jako jeden z prvních anglických spisovatelů začal používat ve svých dílech postavu vypravěče. (Rodriguez)

Reklama

Reklama