Fany a pes

Zásadní první bod - učit diváckou cílovou skupinu. Rozhodně jí jsou školáci a spíše ti z druhého stupně. Takže vysílání sváteční den dopoledne na „Déčku“ jsem nepovažoval úplně za šťastné. Každopádně jako školní pomůcka…..dovedu si představit podobný snímek na jakoukoliv zásadní historickou etapu. Fany a pes pojednává o politických událostech podzimu roku osmdesátdevět. Pohledem malé školačky je popisován pád komunismu a s tím spojené znovusjednocení Německa. Popisován srozumitelně, pomocí jednoduché kresby Gerdy Raidtové s tím, že by se to celé dalo jednoduše naroubovat na naše události kolem 17. listopadu. Troufám si tvrdit, že pro německé děti by mělko být zhlédnutí povinností……a dost možná ne jenom pro německé a dost možná ne jenom pro děti. (19.11.2020)

[2,5*]     Oceňujem snahu tvorcov venovať sa vážnej a zaujímavej téme, lenže toto je naivnejšie ako Včielka Maja. A nie, nejedná sa o naivitu detskú, ale o filmovú. Nápad pozrieť sa na dané historické udalosti detskou optikou je fajn, ale je značne nedotiahnutý. Postavy sú úplne plytké (ach, tie dialógy!), nedýcha z nich žiaden život, záporáci sú navyše tak okato záporní, až to pôsobí smiešne. V takýchto umelých podmienkach vychádza akákoľvek snaha vyvolať emócie navnivoč. Vôbec ma neohúrila ani animácia, ktorá je na dnešnú dobu hrozne jednoduchá a trhaná, jedine to prostredie bolo nakreslené veľmi pekne. Hudba je taká strakatá, veľmi rôznorodé druhy hudby sú akoby bez ladu a skladu povkladané do filmu. (04.09.2022)

Tentokrát ani nemám k ostatním komentářům mnoho co doplnit. Film opravdu nečekaně dobře fungoval, kluci 10 a 12 let se doptávali, jestli to tak skutečně bylo a co všechno je autentické, nechali si vyprávět další podrobnosti, díky záznamovým fotografiím na konci byli upřímně zasaženi, jak moc historicky a vizuálně věrné bylo převedení dobových reálií do animace. Osobně se mi hodně líbil akcent na to, že někteří lidé vždycky musí vyjít první a kráčet v čele, vstříc hrozbám, pokud chceme něco změnit, a že nesou s ničím nesrovnatelné riziko. Díky některým scénám z demonstrací a hlavně té závěrečné na hranicích bylo velice dobře možné se vcítit do jejich kůže a fungovalo to na děti i na nás dospělé. Husí kůže, dojetí. Výborně bylo zachyceno i to, jak pohraničníci bez rozkazů a kontaktu s velením v nové situaci, pod tlakem lidí i zpráv z rádia, váhají, jak hrozí, že podlehnou impulzu, neunesou emoce a vystřelí, jak je to celé na křehkých vahách, otázka života i smrti v tak zlomové chvíli. Napětí se dalo u nás doma krájet, když Sputnik běžel z jedné strany na druhou a když pak vykročili ti první lidé. *** Dalo se pak i celkem jednoduše dovyprávět, nebo se toho aspoň dotknout, kdo byli chuligáni a máničky, underground, jak to bylo s hudbou a kulturou, s kostely a náboženstvím, jak složité byly pozice obyčejných lidí v takovém systému, kdo byli udavači, jak při sobě někteří lidé drželi a jiní se navzájem podezírali, co bylo převlékání kabátů, co mezi lidmi dovedl nadělat strach z potíží, jak systém ničil životy nepřizpůsobivých... Jaká panovala atmosféra. A že nepohodlní lidé byli opravdu zavíráni do věznic, mučeni, že na hranicích se opravdu střílelo a stejně lidé utíkali, atd. ... *** Skvěle promyšlený scénář, sympatická animace a způsob vyprávění, který se zavděčil dětem i dospělým, zároveň naprosto přirozeně poučný a zvoucí k dalšímu výkladu a debataám. Nenápadně výjimečný počin. *~ (02.04.2023)

Neveselá rozprávka, ale ako vieme, so šťastným a dojemným koncom. Určená najviac asi mladým Nemcom, ktorí sa jemným rozprávkovým spôsobom môžu dozvedieť, čo bola STASI a že cesta z východného do západného Nemecka viedla okľukou cez Maďarsko alebo Prahu. Všetko zjednodušenie situácie je tu prijateľné, a určite rizprávka má čo povedať aj deťom u nás. –––– Ideme oslobodiť ocka! (17.11.2019)

Moc pěkně zrealizovaný dobrý nápad. Naše malé děti mlčky sedí a hledí střídavě na bednu a na mě. Stokrát slyšet a jednou vidět je rozdíl. Oceňuji formu, animaci, odpouštím několik naivních vsuvek, ale berme to tak, že je to film pro děti. Soudružka učitelka je přesně taková pizda, jaké pamatuji ze svých juniorských let. A sranda je, že banda z pionýrského školního výboru, je sebranka omezených bonzáckých primitivů i dnes. No sranda.... Nepatřit mezi takové je ovlivnitelné morálkou, etikou, výchovou, vzděláním (mnohdy stačí prostá zkušenost) a svědomím. V jakékoli kombinaci dvou až všech pěti bodů. (17.11.2020)