Jednorozený

Tak tady si s hodnocením nevím rady. Tenhle film je prostě nehodnotitelný. Je to zajímavý experiment a minimálně prvních 5 minut je skutečně šokujících. Jenže zbytek je dost velká nuda a nepomůže ani když tušíte o co vlastně jde. Kdyby režisér znal míru a zkrátil to celé tak na 30 minut bylo by to určitě koukatelnější. (20.03.2010)

Pôsobivo naturalistické čudo zabalené do tak vizuálne nepreniknuteľného vizuálneho hávu až sa stáva (takmer) nepozerateľným. Najmä však kvôli ťažko prepálenej stopáži je begotten "iba" zaujímavým a hlavne originálnym experimentom s trefným a silným zvukovým podkresom, nie však dobrým filmom - v podobe trojminútového klipu sa na to pozerá predsalen lepšie. Varovanie: (ne)vhodné asi len pri silných depresiách. Pozerané na dva krát a tretia hviezda ide skutočne len za originalitu. Úprimne? Nepáčilo sa mi to. (23.05.2014)

Tohle šlo úplně mimo mě. Celá ta kamerová stylizace, která působí jako němý filmy z počátku 20týho století dělá film sice nesmírně zajímavým a tak trošku realisticky působícím, ale na druhou stranu dělá filmu i trošku medvědí službu, protože ta špatná viditelnost, která s tou stylizací jednoznačně jde ruku v ruce a ještě podporovaný faktem, že to je bez dialogů, bez vysvětlování a je to neuvěřitelně špatně pochopitelný, to způsobí, že se divák ocitne úplně mimo děj filmu, kterej už je i tak dost pochybně vymyšlenej a sledování nějakých na první pohled úchylně vypadajících scén se stává celkem nudnou záležitostí a pak už se jedná jen o to přežít to do konce Ale i přes tu všechnu kritiku, je to film, kterej díky svýmu stylu natočení a působením, určitě stojí za skouknutí, podobně jako Tetsuo, ale podle mě je u tohohle filmu základ vědět o čem to je a co by to mělo představovat, protože pokud na to někdo půjde jen tak, tak je tak 95% pravděpodobnost, že celej film nebude chápat, co se tam děje a následně si přes značnej pocit nudy nebude všímat detailů, stejně jako se to stalo mně. (20.03.2009)

Like a flame burning away the darkness. Life is flash on bone convulsing above the ground. Nebudu tvrdit, že můj jubilejní komentář píši zrovna k této raritě náhodou. Ne, šetřil jsem si tuto extrémně psychedelickou záležitost na tu správnou příležitost, která před chvílí skončila. A jsem spokojen? Co jsem ocenil nejvíce a na čem film předpoklady ohlasu stojí, je samozřejmě radikální zpracování. Černobílý motiv navozuje dusivou atmosféru a v rámci experimentální tvorby jsem ještě nikdy neviděl tak dokonale využitý potenciál tohoto subžánru. Kde jinde bych si snad mohl v jednom záběru najít povrch Měsíce, americké prérie z ptačí perspektivy a výjev z béčkového exploitation hororu? A počítám i vsunuté sekundové záběry "ničeho", zostřující se pohyb roztěkané kamery a uspěchaný posun mraků. Zdánlivě bezmyšlenkovitě uspořádaná souslednost zrychlených a zpomalených scén, uplatněných například při chůzi syna. Konečně jsem se také dočkal začlenění spirituálních seancí, kde se abnormalita nebere v potaz, a kde se hranice dekadence odmršťují pryč vstříc cíli v podobě surového realistického zážitku. Částečnou zmatenost podtrhuje neohrabané počínání terorizujících osob, jejichž oblečení ještě více burcuje představivost k činnosti. Chronologický postup děje okořeněný krásně zvolenou formou, sekvenčními záběry na polohu slunce. Co se týče zvukového podkreslení, tak volba opět výborná, ať už je to jednolitý, nervy drásající tikot hodin bez ručiček, nekonečné kuňkání žab a ševelení cikád nebo tetelivé hučení na pozadí. Co všechno se nedá vykouzlit z jednoduchého děje putování syna Země, se zpětnými ohledy ve formě vody (rybník, moře, déšť), a Boha se sebevražednými sklony, to jsem opravdu nepochopil a užíval si pocitu husí kůže po většinu doby. Pochopitelně je tento snímek určen pouze pro vybraný okruh diváků, kteří ho dostatečně ocení, ale co se týče hodnocení byl bych zdrženlivější. Hodnotit konkrétními hvězdičkami experimentální tvorbu mi přijde značně zcestné. Můj subjektivní pocit z tohoto filmu je ale naprosto úžasný a v mém osobním žebříčku psychotických filmů poputuje Begotten jednoznačně někam ke špici. ? % (29.12.2012)

Tak tomu říkám Dost Divnej Biják... že to bylo černobílé a prakticky bez zvuku by mi ani tak nevadilo, horší to bylo s obrazem, který byl chvílema přesvětlený, chvílema rozostřený a chvílema tak tmavý, že prakticky nebylo poznat, co tam ti podivní lidé provádějí. Ovšem když se nad tím zamyslím, tak to bylo možná dobře a já vlastně vůbec netoužím po tom, abych to zjistila, stačí mi těch pár záběrů, na kterých jsem to rozpoznala. Před sledováním mi bylo doporučeno upravit si vnímání drogami či absintem. Bohužel jsem dobře míněnou radu neposlechla a teď to mám. Takže příště radši tyhle filmové experimenty vynechám úplně. (26.02.2011)