Rammstein in Amerika

Záznam výborného koncertu (i když třeba ten pražský v 2011 byl ještě dokonalejší) je výtečný, o tom asi nemá cenu se moc rozepisovat. Velkou pozornost si však zaslouží i dokument, který na 2DVD vychází. Zachycuje totiž samotné začátky kapely, které v kontrastu s tím, co dokázali a jakými modlami jsou dnes, působí v mnoha chvílích velice vtipně. I samotný pokus prorazit na americkém kontinentu, a především v USA, nebyl nijak jednoduchý, i když už v Evropě byli v centru pozornosti. Dozvíte se tu, kde všude museli hrát, aby si jich začlo publikum všímat. Uvidíte, jak nehostinně je vítali pyrotechnici, policisté či půlka Sao Paula na koncertě, kde měli hrát spolu s Kiss. Povinnost vidět pro každého, kdo byť jen okrajově o týhle šestici něco slyšel. (12.01.2017)

Určitě povinnost pro fanoušky, ale nic super převratného. "Standardní" záznam koncertu, který ti šťastnější viděli naživo v Praze a nebo v Ostravě (nebo asi kdekoli jinde, že), Making of LIFAD je dvacet minut úplně o ničem s polovinou záběrů použitých v dokumentu Rammstein in Amerika. Kterýžto byl zajímavý, hlavně začátky kapely, ale nic, bez čeho by se nedalo žít... 80% (22.01.2017)

„BYLA TO NEUVĚŘITELNÁ UKÁZKA SÍLY A KRÁSY, SVĚTLA A STÍNŮ, PROSTĚ ZÁBAVA. BYLA TO ROCKOVÁ OPERA!…“ /// Jako každej dokument o hudební skupině – je určenej hlavně pro svý fans. Ukazuje Rammstein od prvopočátků, vypráví o jejich prvním americkým dobrodružství. Vysvětluje „sázku“ na extrém a zvyšuje touhu jít na JEJICH koncert. Už aby byl květen! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem fanda skupiny, pyrotechnik, žhář a přítel žehu. 2.) Thx za titule „veenaa“. (01.03.2017)

Jako dokument film funguje jen částečně. Dokument jako tento hodně ukazuje průběh Rammstein v Americe a o tom by asi i měl být i dle názvu, ale spíš mi drásá nervy fakt, že se asi hodinu filmu řeší jenom první dvě alba a ty nejlepší se přeskočí a nebo jenom obkecaj pár slovy. A poté závěr v Madison Square Garden. Hodně to člověku přinese o historii kapely, ale je to tak strašně zbytečně zaměřené na americkou část, že vám to jen dá to, že Američané dokáží být stejně vděčný jako i nevděčný a dělá to dojem, že by Rammsteini srali na své evropské a celkově mimo americké fanoušky. Což není pravda. Dvojí koncert v květnu na Letné to plně dokazuje. (21.01.2017)

Sebeoslavný snímek Rammstein, dokonalý marketingový produkt, který funguje proto, že je v něm nejen kus marketingové vypočítavosti, ale i kus srdce. To je ostatně vlastní i hudbě Rammstein a také důvod, proč i po dlouholeté odmlce dokázali v US vyprodat Madison Square v rekordním čase. Už dlouho jsem neviděl tak skvělý vhled do duše současné Ameriky, jak ji ukazují záběry z amerického turné, včetně trefných postřehů jednotlivých členů kapely, nebo zasvěcené komentáře Mobyho o tom, jak brutální mlýn na maso je "umění" provozované na tak rozsáhlém trhu. V těchto souvislostech dostávají komentáře různých "nezávislých" umělců z US často až sebeparodický nádech, když z daného vyplývá, že nejsou nic jiného než snaživými nevolníky systému. Poslouchat rozumy takového člena Rammons, který si pochvaluje, že je super mít černého prezidenta a všechny ty výdobytky liberalismu (myslel tím snad násilí a nepokoje v Baltimoru v době natáčení dokumentu?), ale je prý potřeba ještě víc liberalismu, protože Amerika je pořád ještě moc konzervativní, bylo už nad mé síly. Co tím myslel, těžko říct, zřejmě se dovolává ještě černějšího prezidenta a ještě víc násilí, tohle je snad ukázkový příklad neoliberální demence. Rammstein nezřídka překračují díky své teutonské neotesanosti hranice vkusu a stříkající penis v Tillově poklopci opravdu není nic umělecky hlubokomyslného, ale jen pubertální úlet a pětihodinové vězení, kterého se jim dostalo mi přijde jako adekvátní ohodnocení takové trapné blbinky. Rozhodně to není důvod vytahovat hned celý lidskoprávní jaderný arzenál a květnatě řečnit, jak to předvedli různí američtí umělci. Ostatně členové kapely sami se omezili jen na sdělení svých dojmů a zdrželi se na rozdíl od svých US souputníků laciných moralistních soudů. Komu čest, tomu čest. (14.01.2017)