Případ Collini

Spravedlnost která je na všech soudech se zavázanýma očima - aby jakože soudí podle práva a ne podle toho jak kdo vypadá nebo kdo je kým - tak ta SPRAVEDLNOST dostává silně na frak .Viz Dreherův zákon kdy jsou válečné zločiny překvalifikovány jako zabití na což se vztahuje promlčení .Nikoliv na vraždu.Proto byl ten zákon rychle poslán na světlo boží když se začali soudit válečné zločiny...Toho mladého nechtěl z Němců nikdo hrát??? (07.12.2020)

Co na to říct, celé to dílko jsem pociťovala nějak rozporuplně, že by už politická propaganda evropského chálífátu, nevím no, mohli tam třeba ukázat, že už Hitler měl Turecko za spojence a že už tenkrát měl arabské dobrovolnické skupiny SS a plánovali německo - perské invaze , bylo by to zajímavé a širší pojetí. Co se týká spravedlnosti, tak je vidět, že nikdy nebyla a v této společnosti už nebude,pro jedny bude vždycky víc a jinak spravedlivá než pro jiné, leopard prostě své skvrny nezmění, přes to nejede vlak. To, že občas někomu hne a vezme odplatu do svých rukou a celý svůj život obětuje ďasovi nebo honěním ďasa, je na každém jednotlivě, ale i to se zřejmě bude dít dál, působí to spíš jako výkřik bezmoci a zoufalství, takže nic nového pod sluncem, evidentně království, kde vládne spravedlnost pro všechny, není z tohoto světa.... (23.05.2020)

Fanoušci soudních dramat si nemohou stěžovat. Německo překvapilo a Elyas M'Barek jakožto komediální herec zvládl vážnou roli s přehledem. Film má skvělé téma, kdy čerstvě vystudovaný právník získává svůj první případ, kde bude muset obhajovat vraha, který zabil dědu jeho bývalé lásky a ještě k tomu je proti němu postaven nepříjemný a uznávaný soupeř. Skvělé soudní přestřelky, slušné zvraty, skvělí herci a největší soudní skandál v historii Německa vůbec. Co víc chtít? ! 8/10. (06.02.2020)

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." (23.02.2022)

Dusné atmosferické soudní drama v čele se skvělým Elyasem M´Barekem. První hodinka je takový ten nutný právnický ukecaný rozjezd, ale jakmile se odhalí ústřední zvrat, začne se film obracet vzhůru nohama a až do finále jede čistě v soudní síni. Dialogy jsou neskutečné, atmosféra je depresivní a ponurá, herci přesvědčiví a samotný nápad šíleně originální a neokoukaný, protože spojení válečných zločinů a moderního soudního drama-thrilleru jsme zatím tuším neviděli. Tleskám, bavil jsem se a díky škatulce “podle skutečných událostí” je film ve výsledku ještě daleko mrazivější. (05.09.2022)