Případ Collini

Elyas nám zraje, jako víno. A po spoustě bláznivých a velmi vtipných komedií, zažehl zřejmě novou éru vážnějších rolí a filmů. Po velmi povedeném Spolu to dáme, tu máme další vážné téma. Tentokrát z prostředí soudnictví a právního systému. Elyas v roli obhájce na sebe bere nelehký případ, který zasáhne jeho soukromí a blízké přátelé. Původně z banálního případu se vyloupne pěkně psychicky náročný oříšek. Skvělá ukázka právního slovíčkaření, kličkování a odhalování špatných zákonů s kterými se potýká asi každý systém. Drama nás zavede, až do druhé světové války a osvětlí tak jednání odsouzeného, kterého si zahrál legendární Franco Nero. Je tu sice spíše v pasivní nemluvící roli. O to víc je tu kladen důraz na jeho emoce, které prožívá při samotném procesu se spoustou traumatizujících vzpomínek. Pro mě jednoznačně výborné drama a vyvolená rasa opět ukazuje, že točit umí, jak komedie, tak dramata. (28.05.2020)

Hezky si to, parchanti, ošéfovali, jen co je pravda. Pochopitelně jsem nežila v bludu, že by se vše vyřešilo v Norimberku nebo změnou identity a pohodovým důchodem v Panamě, vlastně mnou zmítá podezření, že z početné skupiny skopčáků nácka vymýtit nelze, je to v nich a dědí se to stále. Sere je akorát, že se jim na to přišlo, že svět pochopil, že se na zvěrském počínání podílela a věděla o tom celá společnost a tak fintí pokání. Jakási prapodivná obdoba hluboko zakořeněného rasismu kupříkladu na Floridě nebo v jiných jižanských amerických státech. Z těch to taky nevytlučeš, je to jejich náboženství a výjimkám čest. Film byl sice o jiném zločinu, ale zmínit jsem to musela, protože vytvořit a odklepnout si regulérní zákon na vymydlený trestní rejstřík a spokojený život v Evropě, ba přímo v poválečném Německu pro každého takového zmetka? To je moc. Ty krávo! Čuměli jsme na to, jak vyoraní, protože tohle asi úplně nečekáš. Dává smysl, že se řada lidí postižených hrůzami té doby navždy odstěhovala mimo Evropu a odmítla se sem vrátit, byť jen na dovolenou. Měli recht. Společnost, která toto dopustila, ta se během dvaceti, třiceti, padesáti, osmdesáti let nezahojí. Pokřivená verbež, která se vykrystalizovala ve třicátých letech z národa spisovatelů, básníků, filosofů, s vyspělou kulturou a bohatou historií prorostla národem jako plevel, který stále bují a to je děsivé, stejně jako jejich pedantský pořádek v dokumentaci.Takže film je jednak velmi dobře natočený, zajímavý, téma by se dalo označit za šokující, Elyas má dobře našlápnuto už od lehkých komedií, tohle dal levou zadní a nemám chuť řešit, proč byl obsazen tak okatě zrovna on. Někomu je nutno předložit určité věci názorněji, jiný je chápe i bez toho, každopádně tady s tímto tahem nemám problém. A líbí se mi, že si německý film zastřílel do vlastních. Problém je stále aktuální a účel světí prostředky. Franco Nero, starý bard, jednoduchou roli neměl, ale dal to. Aspoň já mu to zbaštila i s navijákem. (24.09.2020)

Povedené soudní drama o odhalování skryté motivace vraha. Má to silný příběh, ačkoliv významnější dopad to bude mít na německé publikum. Přesto je to film, který si zaslouží pozornost, i kvůli vynikající minimalistické roli Franca Nera nebo nekomediální poloze Elyase M'Bareka, který dokazuje, že je všestranným hercem. (06.04.2022)

Film má nevýhodu, že sa začína pomalým tempom a postupom času sa dramatizuje a stupňuje. Nejeden preto môže film po čase vypnúť, že ho nebaví. Ja som tiež asi prvých 30 minút pozeral jedným okom a počúval jedným uchom. Postupne som sa vžil do zápletky a bol zvedavý čo je za tým. Myslím si, že tento film isto stojí za pozretie. Kto má rád drámu, tak si príde na svoje. Zatiaľ som videl 6 filmov v ktorých hral Elyas M'Barek a ani jeden pod 3* som neohodnotil. (23.09.2020)

Můj zájem vzbudil tento německý film tématem soudních procesů, které mám ve filmech velmi rád a účinkováním Elyase M´Bareka v hlavní roli, kdy jsem byl vážně zvědavý, jak si tento jinak převážně komediální herec poradí s ryze vážnou rolí a přestože jsem v podstatě v obou těchto ohledech byl nakonec ve výsledku spokojen, tak celkový dojem z Případu Collini tedy pozitivní vážně není. Nicméně nejdříve ty kladné pocity. M´Barek je velký sympaťák, který si zde se svou dramatickou postavou poradil opravdu na výbornou a fakt jako zabodoval, co mě každopádně překvapilo ještě víc, že i ostatní herci, složení právě převážně z německých a italských tváří, tu vesměs působí vážně výrazně a přesvědčivě, což jsem prostě od herců z těchto končin nečekal. Co se pak týče samotného soudního procesu, respektive přesněji řečeno, času stráveného v soudních síních, to dopadlo též dobře, dramatické a emoční scény, odehrávající se v tomto prostředí, působí věrohodně a silně a v těchto momentech se dalo vycítit i slušně fungující napětí. Takže co mě přitahovalo na tomto snímku nejvíce, dopadlo dobře. Jenže pak tu máme zápletku, a to je velký problém. Jednak mi tedy přišla především strašně nevýrazná, dále ale i vlažná, celkově dost nezajímavá a v závěru, lépe řečeno, v pointě, i velmi, velmi slaboučká. V podstatě jsem jí dokázal vnímat maximálně jen jako nějaké takové televizní drama, bez atmosféry, bez stylu, bez gradace, navíc i zatraceně kostrbatě odvyprávěnou, zkrátka mě zde ten proces a postupné odhalování pravdy vůbec nebavilo. Celkově se tak jedná o vyloženě průměrné soudní drama, které si díky obsazení a času stráveném v soudní síni zaslouží pozornost, z mnoha dalších důvodů ale skutečně neohromí, spíš naopak. (19.12.2020)