Režie:
Eva SadkováScénář:
Ota HofmanKamera:
Josef VanišHudba:
Karel SvobodaHrají:
Iva Janžurová, Jaromír Hanzlík, Pavel Landovský, Valina Járová, Helena Růžičková, Josef Koza, Miroslav Masopust, Stanislava Bartošová, Viktor Preiss, Ivo Gübel, Oldřich Janovský, Ladislav Šimek (více)Obsahy(1)
V motorestu kdesi na zapadlé silnici pracuje mladá servírka Dana (I. Janžurová). Touží po velkém, dalekém světě, po krásných věcech, a snad i po lásce. Jenže její život se plní různými krátkodobými vztahy, milencem je projíždějící kamioňák, bohatý obstarožní cizinec, náhodné známosti, které ji dávají dárečky. Dívka nedělá pro splnění svých snů nic. Náhoda přivede do motorestu partu studentů, a jeden z nich, Martin (J. Hanzlík) se servírce zalíbí. Vyvine se vztah, který by snad mohl vést k upřímné lásce, ke splnění jejího přání o novém životě… (Česká televize)
(více)Recenze (18)
"Ty odtud nikdy nevypadneš..." Zcela zapomenutá televizní inscenace s nezapomenutelnou Ivou Janžurovou. Spousta pěkných songů od Karla Svobody vytváří vcelku příjemnou (ač možná až moc výraznou) zvukovou kulisu komornímu příběhu servírky, která moc neví co sama se sebou. Jako trošku z jiného filmu na mě působily scény v papundeklové scenérii jeskyní, v nichž v představě hlavní hrdinky tančili nejdříve Helena Růžičková a později i Jaromír Hanzlík. Celkově ale na televizní formát rozhodně netradiční snímek. ()
Způsob členitosti a uzavřenosti prostoru, v kterém se to odehrává, vyvolává neobyčejnou estetickou sílu. Jistě tomu napomáhá i zapouzdření deštěm. Asi hodně dobře zvolená lokace. Ale asi nejen to. Televizní (!) film, který vábí vracet se do něj. Vlastně už obrazový dojem celou dobu napovídá, že odtud hrdinka nikdy neodejde. Název nechápu. ()
Když jsem se o tom filmu dozvěděl, myslel jsem, že by to mohl být skrytý poklad, ale bohužel mě to příšerně nudilo (nesmyslné scény v jeskyni mě vyloženě otravovaly) a dospěl jsem k názoru, že se Hofmanovi tento úkrok od jeho celoživotní dětské tvorby příliš nepovedl. Herecky tomu ale samozřejmě nejde nic vytknout (btw. nepostřehl jsem, kde se tam měl vyskytnout ten Viktor Preiss) a jako zpráva o své době to může někoho zaujmout i dnes. Btw. podobně jako jiní jsem nepochopil smysl názvu filmu, byť jsem si u něj vzpomněl na píseň Marty Kubišové Sněžný muž (z filmu Vražda Ing. Čerta), v níž zazní slova: "Láska není hřích / je jak padlý sníh / je jak vostrej nůž / a chce svý", tak snad by to mohla být stopa. ()
Zapomenutý motorest kdesi kdysi a chodící skříňka na sny pro osamělé. Režisérka Eva Sadková obsadila do role servírky Dany, holky, která ubíjí svůj život ve stereotypních přízracích všedního dne, Ivu Janžurovou a právě díky ní příběh nabývá na křehké niternosti a konkrétnosti. Proměny nože ji ukazují v zajímavých, neobvyklých odstínech, v tragikomických střetech s realitou, jež autor, scénárista a spisovatel Ota Hofman, navíc zvýraznil přišedší postavou Martina v podání Jaromíra Hanzlíka. Příběh plný nadějí, zklamání, nesplněných slibů i beznaděje je prodchnut atmosférou konce šedesátých let, doby, která sice symbolizovala přicházející zmar, ale ještě v ní zvolna doznívala vzpomínka na předcházející okamžiky radostného uvolnění. A mimochodem, kde jinde uvidíte Helenu Růžičkovou baletit na tehdejší šlágr Karla Svobody a Karla Gotta Lady Carneval? ()
V tomto zapadlém „ženském“ snímku první dámy československého televizního filmu Evy Sadkové výrazně cítit nejen silný vliv nové filmové vlny, ale i společenskou atmosféru v Československu roku 1969. Pohasínající naděje, pocity zklamání a stereotypní dny v prošedivlém prostředí zapadlého motorestu tvoří přímo symbolickou kulisu v životě hlavní (ne)hrdinky, jenž plyne po celý film tak trochu odnikud nikam. Jako příběh mě to úplně nezasáhlo tolik, jak bych dle obsahu očekával, Sadková se totiž víc soustředí na autentické zachycení atmosféry doby, než na výraznější vybudování napětí či depresivnější atmosféry (tolik pěkných melodických písní Karla Svobody bylo v tom občas možná spíše rušivých). Naštěstí Sadková opatřila svůj film přesně takovou herečkou v hlavní roli, díky níž se stává každá scéna, či pomalu snad i každý záběr s ní nesmírně zajímavým. Není jí nikdo jiný, než Iva Janžurová, která v době, kdy před kamerou ztvárnila několik svých zásadních komediálních i dramatických rolí, neváhala tentokrát mistrovsky spojit v jedné postavě obě polohy, navíc s úplně civilním nádechem. Janžurové Dana mě velice bavila a povýšila pro mě zážitek z tohoto snímku na slušný nadprůměr. [70%] ()
ŘIKAJ ŽE JSEM PODOBNÁ...JANŽUROVÝ? Patřím do mladší generace, ale tento film je pro mě další důkaz, že šedesatá léta se projevovala i v Československu. Zde například ve jmenování různých domacích i zahraničních hvězd běžně v dialozích, včetně zminěné podoby na Ivu Janžurovou u hlavní postavy zahrané Ivou Janžurou (:D), která je herecky opět parádně autentická . Také jsou všudypřítomné (občas až rušivě a nadbytečně) tehdy populární songy od Karla Svobody. Dalším zajímavým a zároveň sporným motivem jsou snové sekvence, kdy si hlavní hrdinka představuje ostatní postavy, jak v nedalekých jeskyních tančí. Tyto sekvence popravdě překvapí (ufff, do Růžičkové bych tanec na Lady Carneval opravdu netipoval ) a jsou snovosti i zaujmou, ale jejich zařazení je trochu diskutabilní. Nejen v tomto motivu jde ale poznat, že se zde snoubí nálada doznívajícího šedesátkového uvolnění ve jmenu Prážského jara s atmosférou po srpnu 1968, kdy jako by se vše vracelo do starých nudných stereotypních kolejí. Já jsem příslušník mladé generace. Ale i sama Iva Janžurova zmínila, že byli během natáčeni všichni rozjařeně zklamáni a odhodlani vzpírat se osudu. Je to na tom vidět. Hlavní hrdinka Dana by se ostatně asi taky chtěla vzpírat osudu. Minimálně vypadnout ze zapadlého motorestu a dostat se na prestižnější místo. Jenže proto tak nějak nic nedělá a její život se tak nějak táhne odnikud a nikam v šedi doby. No, nemohl jsem se ubránit pocitu, že navzdory motivaci tvůrců je na tom (i když pravděpodobně záměrně) podobně i tento tento film. Jako exkurs do své doby je bezpochyby zajímavý a za televizních reprízu po dlouhých letech to stálo. Však i já jsem našel řadu zajímavých aspektů. Natáčení muselo být zajímavé nejen pro Ivu Janžurovou , takže se nedivím, že s odstupem času označila snímek za její nejoblíbenější ze svojí kariéry. Jak už ale bylo zmíněno nade mnou je trošku škoda, že stejné pozornosti jako vyobrazení doby nebylo věnováno většímu napětí v příběhu. A tak se mi ospalý děj i trochu ospale sledoval. I proto tedy to hodnocení bez čtrvté hvězdy. ()
Opět velebím ČT3!!! Já o tomhle televizním filmu neměl ani tušení a kdyby ho nezařadila do vysílání, o hodně bych přišel! Proměny nože jsou po všech stránkách brilantně odvedeným filmem. Hned úvodní scéna mě dostala. Iva Janžurová se v motorestovém pokoji obléká a staršího pána budí se slovy : "Zdeněčku vstávat, musím do práce", načež si bere antikoncepční pilulky a v rádiu vyhrává Marta Kubišová. Rok 1969. Cože? Tohle muselo zákonitě skončit v trezoru. Iva Janžurová je tady fakt kus, dokonce se nebojí odhalit. Její postava Dana, pracující jako servírka by ráda vypadla z tohoto zapadlého motorestu do Prahy, ale jaksi pro to nic nedělá, střídá chlapy jako ponožky, nebojí se jít ani do trojky! Když se na scéně objeví studentík Martin (Jaromír Hanzlík), zabouchne se do něj, jenže si myslí, že on chodí s jinou (božská Jaroslava Bartošová). Skončí to happyendem?...Fakt čumím, že Ota Hofman, který pracoval zejména pro dětské publikum napsal takový scénář vyloženě ze života a Eva Sadková že se nebála film v té době natočit. Janžurka byla herečka pár exeláns, což dokazuje v každém záběru! Moc se mě líbily snové sekvence Dany, kdy mluví o jeskyních, které jsou za rohem a představuje si vždy jednotlivé postavy, jak tam tancují. Úžasné! Škoda, že krasové jeskyně Oboříčko jsou jen smyšleným místem, rád bych se tam vypravil :). V dalších rolích zaujmou Helena Růžičková (manželka hospodského), Josef Koza (hospodský), Pavel Landovský (občasný milenec Dany) nebo Viktor Preiss (kamarád Martina). Dobrá scénka je, když Martin říká, že je Dana někomu podobná a ona na to odpoví - Janžurové? Haha, dost dobrý! Dokonce se tam zmiňuje i Felliniho film Osm a půl a herečka Sandra Milo, která má být zase podobná Stanislavě Bartošové (a opravdu jí podobná je!). Užíval jsem si každičký dialog!! Vymakanost scénáře Oty Hofmana je tak živočišná! Nápisy na zdech vypovídají mnohé o povaze Dany : "RADA : DANA DÁ RÁDA. DANA RÁDA MR.." Skutečně parádní snímek před nastupující normalizací. Tohle by už v sedmdesátých létech stoprocentně neprošlo. ()
Zanechte vší naděje, kdo vstupujete. 1) Nápis nad branou do Alighieriova Pekla by mohl dobře symbolizovat období, kdy vznikl tento film a i dobu, o níž pojednává._____ 2) Nevím, do jaké míry autoři chtěli navodit pookupační atmosféru plnou zmaru a neuskutečněných nadějí. Musím ale říci, že se jim to docela dobře podařilo. Kontrast mezi optimistickými songy a realitou mi zde nepřišel na rozdíl od některých komentátorů nemístný, naopak dobře podtrhl rozpor mezi oficiální veřejnou stránkou doby a její skutečně prožívanou realitou._____ 3) Za pozornost stojí parádně (a věrně) ztvárněné reálie vesnického motorestu._____ 4) Přirozeně plynoucí dialogy plynou jak život díky dobře napsanému scénáři 41letého Oty Hofmana a díky skvělým hercům._____ 5) Zaujali: skvělá svěží 28letá Iva Janžurová (sevírka Dana), nevinný výraz přirozeně zemitého 21letého Jaromíra Hanzlíka (student Martin) a půvabné taneční kreace 33leté Heleny Růžičkové (žena hostinského) a Jaromíra Hanzlíka. Filmem se mihne i mladičký odžínovaný 22letý Viktor Preis (Martinův kamarád z party) nebo 26letý Miroslav Masopust (spolupracovník postavy, kterou hraje Pavel Landovský)._____ 6) Výstižný koment: Pierre***. ()
Film zapadající do doby vzniku svou syrovostí a ztvárněním reality, která se soudruhům určitě nelíbila. Žena, plácající se v životě, jako správná servírka často v loži. Příběh se sice zdál být nudou, ale takovou, pod níž se skrývá život. Nudou, s jakou nám život protéká mezi prsty. ()
Janžurová byla bezesporu excelentní talent a tady ukazuje, že jí není žádná role cizí. Je to takový nezávislák, pěkně propracovaný, přesto i trošinku zbytečný. 70% ()
Čekal jsem něco jako Raněný lučištnik, který mám rád, ale ... Rada: Dana dá rada... ()
Dana je vlastně takovou starší sestrou postav ze spousty devadesátkových (a pozdějších) filmů, ztracenců ve svém životě, kteří sní o tom, že jednou - až odejdou z místa, které je ničí - budou doopravdy žít. Na rozdíl od mnoha podobných hrdinů, Dana dostala vysněnou možnost, stačilo se jí jen chytit. Faktem ale je, že děj resp. příběh, tady není zásadní. Taky další z filmů, který těží z baletních začátků Heleny Růžičkové. A zajímalo by mě, kdo a proč vymyslel právě tento název. Žádný nůž se filmem, ani slovně, nemihne. ()
Dalsi sedesatkove rozharany filmek, ktery je dnes dobry asi jen na to, aby clovek videl zname tvare zamlada... Ja tuhle poetiku sedesatek moc nedavam. Janzurka dobra. ()
Jeskyně Oboříčko, jsem si říkala kdepak to asi je. Dost depresivní film, Dana zobe antikoncepci a dostává dárečky od nejrůznějších milenců, to vše v laciném motorestu. ()
"One woman show" Ivy Janžurové. Černé a bezvýchodné jako byl rok 1969, na rozhraní končící svobody šedesátých a plíživě nastupující normalizace. Název zůstává záhadou, žádný nůž tam není ()
Nudné a nicneříkající. Neoslovilo mne to. Ani paní Janžurová to nijak nezachránila. Takže pro mne naprosté nic. Ale nepřetáčel jsem a koukal až do konce, takže tu dvacítku dám. Musím. ()
První co mne přímo udeřilo do očí byl ten "hotel" s motorestem. Za komunistů byla úroveň těchto zařízení fakt strašná. Další věc, které mne zaujala byly ty fantazie Ivy Janžurové, například ten tanec v jeskyni, který předváděla Růžičková, to byl zážitek a Hanzlík taky stál za to. Vynikající herecké výkony, dal bych i pět hvězdiček, ale vadilo mi, že ta servírka, v podání Ivy Janžurové, nebyla schopná se vymanit z toho marasmu ve kterém se ocitla a utéct pryč, spíš to vypadalo, že je s tím smířená. ()
Všechny nože se dokonale proměnily. Ani jeden se neobjevil. Ani to slovo nezaznělo. IJ byla úžasně věrohodná v pro ni netypické roli. ()