William Friedkin - bez cenzury

"I don't want a bunch of schmucks who call themselves judges sitting in a fucking room saying, 'Oh, La Dolce Vita is not as good as Batman vs. Superman' ... Fuck them and the horse they rode on, and the ship that brought them over here, and the dog that walks behind them. Fuck them all!"... tato posledna veta rozhodla o extra hviezde. inak bol som trocha sklamany faktom ze sa nerozoberal cela friedkinova kariera (ale dej sa tocil okolo najvacsich peciek), ako i fakt ze sam Billy sa nakoniec vo filme prilis nevyskytoval... (04.01.2021)

Velice poutavá dokumentární procházka tvorbou a tak trochu i životem osobitého nekonvenčního režiséra, s náhledem do často fascinujícího zákulisí nejzásadnějších filmů Williama Friedkina. Bylo radostí poslouchat úpřimnou zpověď režisérského mistra, který oplývá rovněž velmi osobitými názory i nebývalým smyslem pro humor a vtip. Snad jen to zvláštní skákání od jednoho tématu k druhému (a po čase ještě s opětovným návratům k tomu původnímu) narušovalo chronologii. *** Friedkin i tvůrce dokumentů se zde ale (záměrně?) vyhýbají i těch nejmenších zmínek o méně povedených a zapadlých režisérových filmech (včetně raných Friedkinových filmů z konce 60. let, které předcházely slavné Francouzské spojce). Stejně tak se mimo notoricky známý příběh propadáku Mzda strachu vyhýbá dokument i dalším režisérovým prohrám, mj. kauzy ohledně neslavného znovuuvedení Exorcisty a vzniku nového „režisérského“ sestřihu vzniklého proti vůli samotného Friedkina. Což mi přijde trochu škoda vzhledem k tomu, že dokument nese podtitul bez cenzury a člověk by očekával, že člověk uslyší něco víc v tomto směru i od samotného režiséra... Určitě jde za mě i tak o velice povedený dokument, přibližně toho typu, jaký bych si přál vidět o každém filmovém režisérovi, jenž mě svou tvorbou nějakým způsobem zaujal. (10.04.2021)

„Když se díváte na japonské obrazy, vidíte něco velmi jednoduchého. Jen pár linek. A těmi linkami ve skutečnosti dosáhnete neuvěřitelné komplexnosti..“ Není lepšího přirovnání pro filmy sběratele umění, co své dílo za umění nepovažuje. Je tam jen téměř dokumentaristická opravdovost, syrovost, zlatá ruka při castingu a jednoduchost jako fungující protipól Kubrickova perfekcionismu. Kdo neviděl Mzdu strachu, Vymítače ďábla či Francouzskou spojku, dejte si pozor! Billy Friedkin je na lovu.. (31.08.2020)

Kdo pečetl Friedkinův životopis, toho v tom filmu nic nepřekvapí. Co tomu ale přidává na hodnotě, jsou postřehy režisérů. Nejzajímavější jsou nepřekvapivě Tarantino a Coppola, velká škoda, že nedostal víc prostoru Wes Anderson nebo Damien Chazelle. Místo toho jsou tam blbě natočený i nazvučený záběry z festivalů, který jsou buď zbytečný, nebo přinejmenším redundantní. Tohle je chyba dramaturgie, stejně jako ne úplně logický skákání mezi filmama, kdy jsou pokrytý ty nejdůležitější, ale zároveň je jich většina vynechaná. Nicméně poslouchat Friedkinovo vyprávění je vždycky zábava, a některý věty by se měly tesat do kamene. (29.03.2019)

Friedkin patří k nejzajímavějším žijícím americkým filmařům, má na kontě několik velmi výrazných snímků (zvláště pak dvojici skvostných realistckých portrétů amerických velkoměst: The French Connection a To Live and Die in L. A.), ale samozřejmě i mnoho slabších, které se do dějin kinematografie nijak výrazně nezapsaly. To však nic nemění na tom, že Friedkin je skvělý vypravěč, je radost poslouchat jeho historky, názory na film, jeho uměleckost, filmové soutěže – a to vše pěkně bez servítků. A ten jeho dům! Přesně takový, jak si představuji, že by měl dům hollywoodského režiséra vypadat, plný rozličných artefaktů, starožitností, knih, uměleckých děl... jen škoda, že neukázal toho Corota... (02.09.2020)