William Friedkin - bez cenzury

Italským režisérem Francescem Zippelem ocenění velkého režiséra 70. let neuměleckým způsobem formou jeho lehce ironické výpovědi. Připomíná to dokument s Davidem Lynchem, tak ale mluví poutavě i o svém mládí a soukromém životě. Riedkin hovoří jen o svých filmech a jen jednou větou se zmíní o své,  jak jinak, bezvadné manželce. Friedkin jako Hollywoodský mistr s jeho filmy více uspěl než neuspěl. Jeho zpětný pohled působí trochu sebeoslavně. Ploše, uměle a bez života.  Ale jeho filmy jsou důležitou součástí filmové historie. Z Friedkinových postřehů se mi líbilo "etika se dá naučit jen přes náboženství", "všichni mají tajemství", "víte že když se některé věci řeknou nahlas, to kouzlo zmizí". Jsou režiséři, kteří točí až sto záběrů, aby mohli vybrat ten nejlepší. Friedkin kladl důraz na spontánnost a dělal jen jeden záběr. "Osmdesát procent filmu je casting" říká. (21.07.2022)

Friedkin patří k nejzajímavějším žijícím americkým filmařům, má na kontě několik velmi výrazných snímků (zvláště pak dvojici skvostných realistckých portrétů amerických velkoměst: The French Connection a To Live and Die in L. A.), ale samozřejmě i mnoho slabších, které se do dějin kinematografie nijak výrazně nezapsaly. To však nic nemění na tom, že Friedkin je skvělý vypravěč, je radost poslouchat jeho historky, názory na film, jeho uměleckost, filmové soutěže – a to vše pěkně bez servítků. A ten jeho dům! Přesně takový, jak si představuji, že by měl dům hollywoodského režiséra vypadat, plný rozličných artefaktů, starožitností, knih, uměleckých děl... jen škoda, že neukázal toho Corota... (02.09.2020)

Velice poutavá dokumentární procházka tvorbou a tak trochu i životem osobitého nekonvenčního režiséra, s náhledem do často fascinujícího zákulisí nejzásadnějších filmů Williama Friedkina. Bylo radostí poslouchat úpřimnou zpověď režisérského mistra, který oplývá rovněž velmi osobitými názory i nebývalým smyslem pro humor a vtip. Snad jen to zvláštní skákání od jednoho tématu k druhému (a po čase ještě s opětovným návratům k tomu původnímu) narušovalo chronologii. *** Friedkin i tvůrce dokumentů se zde ale (záměrně?) vyhýbají i těch nejmenších zmínek o méně povedených a zapadlých režisérových filmech (včetně raných Friedkinových filmů z konce 60. let, které předcházely slavné Francouzské spojce). Stejně tak se mimo notoricky známý příběh propadáku Mzda strachu vyhýbá dokument i dalším režisérovým prohrám, mj. kauzy ohledně neslavného znovuuvedení Exorcisty a vzniku nového „režisérského“ sestřihu vzniklého proti vůli samotného Friedkina. Což mi přijde trochu škoda vzhledem k tomu, že dokument nese podtitul bez cenzury a člověk by očekával, že člověk uslyší něco víc v tomto směru i od samotného režiséra... Určitě jde za mě i tak o velice povedený dokument, přibližně toho typu, jaký bych si přál vidět o každém filmovém režisérovi, jenž mě svou tvorbou nějakým způsobem zaujal. (10.04.2021)

„Když se díváte na japonské obrazy, vidíte něco velmi jednoduchého. Jen pár linek. A těmi linkami ve skutečnosti dosáhnete neuvěřitelné komplexnosti..“ Není lepšího přirovnání pro filmy sběratele umění, co své dílo za umění nepovažuje. Je tam jen téměř dokumentaristická opravdovost, syrovost, zlatá ruka při castingu a jednoduchost jako fungující protipól Kubrickova perfekcionismu. Kdo neviděl Mzdu strachu, Vymítače ďábla či Francouzskou spojku, dejte si pozor! Billy Friedkin je na lovu.. (31.08.2020)

"I don't want a bunch of schmucks who call themselves judges sitting in a fucking room saying, 'Oh, La Dolce Vita is not as good as Batman vs. Superman' ... Fuck them and the horse they rode on, and the ship that brought them over here, and the dog that walks behind them. Fuck them all!"... tato posledna veta rozhodla o extra hviezde. inak bol som trocha sklamany faktom ze sa nerozoberal cela friedkinova kariera (ale dej sa tocil okolo najvacsich peciek), ako i fakt ze sam Billy sa nakoniec vo filme prilis nevyskytoval... (04.01.2021)