William Friedkin - bez cenzury

"I don't want a bunch of schmucks who call themselves judges sitting in a fucking room saying, 'Oh, La Dolce Vita is not as good as Batman vs. Superman' ... Fuck them and the horse they rode on, and the ship that brought them over here, and the dog that walks behind them. Fuck them all!"... tato posledna veta rozhodla o extra hviezde. inak bol som trocha sklamany faktom ze sa nerozoberal cela friedkinova kariera (ale dej sa tocil okolo najvacsich peciek), ako i fakt ze sam Billy sa nakoniec vo filme prilis nevyskytoval... (04.01.2021)

Velice oceňuji, že se dokument nesnaží jen o jakési brouzdání filmy pana režiséra. Nebojí se ukázat jeho názory, což je samozřejmě dáno především tím, že se je Friedkin nebojí nahlas říkat. Nepřekvapilo mě, že režisér neotřelých akčních filmů považuje za nejlepšího současného režiséra tu nejlepší režisérku akčních scén Katrhyn Bigelowovou. Damien Chazelle je však ve svých snímcích mnohem poetičtější, ale s Friedkinem ho vlastně spojuje touha po hledání nových způsobů vyjádření a to, že oba značně předběhli svoji dobu. Leč zpět k Friedkinovi. Vím, proč ho mám ráda jako režiséra, jeho perfekcionismus mě velice baví. Jeho humor a nadhled mě však baví neméně. (12.04.2021)

„Když se díváte na japonské obrazy, vidíte něco velmi jednoduchého. Jen pár linek. A těmi linkami ve skutečnosti dosáhnete neuvěřitelné komplexnosti..“ Není lepšího přirovnání pro filmy sběratele umění, co své dílo za umění nepovažuje. Je tam jen téměř dokumentaristická opravdovost, syrovost, zlatá ruka při castingu a jednoduchost jako fungující protipól Kubrickova perfekcionismu. Kdo neviděl Mzdu strachu, Vymítače ďábla či Francouzskou spojku, dejte si pozor! Billy Friedkin je na lovu.. (31.08.2020)

Dost mě iritovalo, že vyprávění nemá skoro žádný řád a stále skáče mezi filmy a tématy (a do toho jsou nahodile vkládány záběry z Friedkinových vystoupení na různých festivalech). Komentáře zástupu slavných osobností k té roztěkanosti přispívají a moc přínosného nesdělují. Kdyby režisér prostě jen posadil Friedkina do křesla a nechal jej hodinu a půl mluvit o svém životě a kariéře (tzn. model zdárně uplatněný u dokumentu De Palma), dozvěděli bychom se víc. Zároveň by tím nemusela utrpět zábavnost a svižnost vyprávění, protože Friedkina je pro jeho neomalenost, (filmovou) sečtělost a zásobu vtipných historek z natáčení radost poslouchat (a zjevně se sám moc rád poslouchá, byť do sebe není zahleděný tolik, aby nedokázal ocenit talent někoho jiného - nejlepším americkým režisérem dneška je pro něj například žena, Kathryn Bigelow). Oceňuji, že film (vesměs) zbytečně neopakuje informace známé z dřívějších dokumentů o natáčení Vymítače ďábla nebo Francouzské spojky a snaží se odkrýt méně známé skutečnosti. Na druhou stranu na něm zamrzí, že více prostoru nevěnuje také jiným zapadlým projektům, nejen dokumentu The People vs. Paul Crump, který Friedkina společně s televizní průpravou zřejmě nasměroval k veristickému způsobu snímání a důrazu na autenticitu a bezprostřednost na úkor elegance (první jetí je v pořádku, i když je v záběru v odrazu nedopatřením vidět celý štáb, protože „who gives a fuck?“). ___ Z mnoha pamětihodných výroků tvůrce sympatického svou bezprostředností a tím, že málokdy řešil, co se sluší (ať už jde o veřejná vyjádření nebo vyprávěcí konvence), bych nechal vytesat minimálně tento: „Nikdo nepřekoná Bustera Keatona“. 75% (24.03.2019)

Kdo pečetl Friedkinův životopis, toho v tom filmu nic nepřekvapí. Co tomu ale přidává na hodnotě, jsou postřehy režisérů. Nejzajímavější jsou nepřekvapivě Tarantino a Coppola, velká škoda, že nedostal víc prostoru Wes Anderson nebo Damien Chazelle. Místo toho jsou tam blbě natočený i nazvučený záběry z festivalů, který jsou buď zbytečný, nebo přinejmenším redundantní. Tohle je chyba dramaturgie, stejně jako ne úplně logický skákání mezi filmama, kdy jsou pokrytý ty nejdůležitější, ale zároveň je jich většina vynechaná. Nicméně poslouchat Friedkinovo vyprávění je vždycky zábava, a některý věty by se měly tesat do kamene. (29.03.2019)