Červený drak

první z filmů o hannibalu lecterovi a zároveň jeden z nejslabších filmů michaela manna.mann dřív používal úděsnou hudbu,film nemá žádne tempo ani atmosféru,herci jsou toporní a brian cox má charisma asi jako školník na základce.mann natočil divnou opravdu slabou kriminálku,která svým nasledovníkům mlčení jehňátek a novější verzi draka,nešáhá ani po kotníky. (23.12.2010)

Jako bych koukal na jiný film, než většina hodnotících. To, co tady víceméně všichni odsuzují, se mi právě líbilo. Namátkou: hudba, Coxův Hannibal (i když Hopkinsův je bezesporu lepší), napětí, atmosféra, slizký hlavní záporák. Vadil mi jenom příliš předvídatelný konec. I když na druhou stranu jsem to tomu poldovi docela přál... (23.03.2010)

Je škoda, že tenhle film nevznikl o deset let dříve nebo o deset let později. Řemeslně dokonale ztvárněný příběh s atmosférou hustou a černou jako krev za úplňku bohužel dost drasticky ruší PŘÍŠERNÁ osmdesátková hudba. Nebýt toho synťákového fidlání, možná by pozdější adaptace Harrisovy předlohy - "Červený drak" - vůbec nemusela vzniknout. (06.01.2013)

Michael Mann vždycky perfektně rozumněl kriminálkám a dokázal je dobře vystavět i natočit. Tehdy ovšem ještě neměl kredit na áčkový rozpočet, díky čemuž tu jsou převážně podprůměrní herci a příšerná dobově poplatná syntezátorová hudba. Role Hannibala Lectera (ve filmu ovšem uváděn jako Lecktor) je zhruba stejně malá jako v předloze. V porovnání s Ratnerovým remakem u mne ovšem stále vyhrává tahle verze. Vypadá sice béčkověji, ale zase má blíže ke skvělému Harrisovu románu. (23.03.2010)

Zatímco Červený drak z roku 2002 vizuálně čerpá ze Se7en, Manhunter z roku 86 obrazově připomíná spíš Vesmírnou Odyseu. Po všech stránkách velmi dobré zpracování, scénář chytrý a funkční. Kamera a osvětlení nabírá téměř geniálních parametrů a film přes desetiletí vzniku nesmrdí dobově oblíbenou Béčkovostí. Všeobecné námitky, že Brain Cox není Anthony Hopkins mají v tomto případě stejnou relevanci jako konstatování, že Křemílek není Vochomůrka a Marylin Monroe není Milan Kňažko. Ano, víme to všichni. Teď ještě zbývá si uvědomit, že na tomhle faktu vůbec nesejde. Závěr: Osmdesátkový thriller, že kterého není cítit filmařská debilita osmdesátých let a překvapuje téměř artovou závěrečnou přestřelkou? Tak to beru, pane Mann. (10.07.2011)