MR 73

120 minut čistého psychologického zla.Nechápu jak mohl Marchal natočit dokonalou Válku Policajtů,kde naprosto exceletně vykreslil psychologii postav,akci,výpravu,hudbu a vše to zabalil do drsného akčního thrilleru,protože v MR 73 mu nic nedrží absolutně pohromadě.Komisař Schneider ( vždy výborný Auteil spíš irituje,než baví ) je tak moc rozervaňoučkej,že v příběhu se prakticky celou dobu pitváme v jeho žalu a případ 5tinásobného brutálního vraha jde zcela stranou a komisař k jeho rozuzlení dojde tak bravurně,až sem se z toho smíchem plácal do kolen.Když se totiž v 56 minutě pořád nic neděje a ožralý Auteil dokolečka se sklopenou hlavou utápí žal alkoholem a vzpomíná jak píchal šefku zatímco jeho ženuška s dceruškou bourali v autíčku,tak celý rozervaný zakřičí zkurvenej život a poté se hezounky poblinká pod proudem vodičky,v ten moment moje mysl ze sebe zvracela tak už se konečně ty čuráku vystřel mozek,aby ta debilní píčovina laskavě skončila!Šedohnědá 120 minut trvající psychologická sonda kreténských postav,s nulovým dějem,ve kterém je smíchán dohromady osud několika lidí a celkovou podstatou je něco o zrození čistého života nebo asi tak něco.Když je film zhruba v 60% dokonale si tipnete celý konec,jelikož pokud by k tomu Marchal sám nedospěl,byl by to čistokrevný odpad,protože ten konec co ve filmu,je již od půlky filmu absolutně vymodlený a i přesto jak se snaží být tenhle psychologický kýč důležitý a obsáhlý,je zoufale nudný,i přes svojí ´´složitost´´ jednoduchý a průhledný.Ani nevim proč tomu nedám odpad,asi že mám rád Auteila a jedna scéna byla fakt dobrá.Pokud ovšem znáte od Marchala Válku Policajtů a tenhle jeho titul vám úspěšně unikal,vřele vám doporučuju nechte ho unikat dál.Filmové peklo,katastrofa....zklamání,deprese tak čistá,že vás do deprese dostane.Východisko logické.Jestli se tohle fakt stalo tak život je svině a nuda :D 20% (29.02.2012)

Zasloužené 4* uděluji francouzským tvůrcům, resp. tomuto thrilleru podle skutečné události. Snímek se nese v ponuré a depresivní atmosféře, vzdáleně připomíná klasiky žánru jako např. Se7en. Sluchu občas příjemně zalahodí hudba Bruna Coulaise. Mě osobně snímek začal nejvíc bavit až na konci. Poslední půlhodinka byla opravdu brilantní. (24.04.2013)

Ozaj deprimujúce ako SEDEM. Ide síce o dva jednoduché príbehy, ale temnota a beznádej sú asbolútne všade. Vôbec nejde o americký štýl pátrania po masovom vrahovi, hlavný hrdina ani nie je súčasťou vyšetrujúceho tímu. Film má hlavne k záveru mierne rozkolísané tempo, ale stále mal moju plnú pozornosť. VOJNA POLICAJTOV je určite pozerateľnejší ("komerčnejší") film, ale MR 73 sa vie dostať omnoho viac pod kožu... (05.02.2013)

Olivier Marchal, bývalý strážce zákona a režisér s talentem od Pánaboha opět vypráví… o tom, že nošení placky je těžké břemeno a odhalením vraha to většinou nekončí. Marchal vypráví jednoduše, téměř až úsporně a víceméně obrazem, v dialozích nežvatlá a díky hercům je to vše neskutečně životné, tepající a opravdové, jako život v uniformě sám. Zapomeňte na prefabrikáty, které putují v desítkách kopií skrze naše kina. Tohle je na ránu distributorovi. Nejlepší ‚krimi‘ od Zodiaca. (16.11.2008)

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)